Sebepoškozování

Nějak se mi nezdá pojem "síla k sebeubližování". Silný a vyrovnaný člověk by neměl důvod si ubližovat. Ony tu sílu spíš postrádají a ubližují si ze slabosti, i když minimum energie asi ještě mají, protože depresívní člověk bez energie se nedokáže ani pohnout.Je sice hezké, co jim radíš, ale nevím, jestli se takové stavy dají změnit přes noc tím, že si řeknou před zrcadlem, jak se mají rády. Aby je to spíš neodradilo, když se hned nedostaví zlepšení. Takové problémy lze řešit jedině postupnými malými kroky v dlouhém časovém horizontu.

Dobrý večer, dnes jsem se na vaše smutný povídání dostala poprvé. Přečetla jsem si pár příspěvků a... je mi vás opravdu líto. Problémy sama se sebou jsem měla a mám také, ale sílu na to abych si až takhle ubližovala jsem v sobě naštěstí ještě nenašla. Nevím jestli vás dokážu chápat a jestli vás chápu, ale myslím, že jo, protože myšlenky a názory a přesvědčení o sobě jsou dost často tak dotěrný. Myšlenky a vlastní pocity se pak stávají černými lesklými smradlavými mouchami, které bodají a bodají... Ale je to jenom na vás. Zkuste je tak jenom vnímat nebraňte se jim, zkuste je chvilku pozorovat,a pak si říct, to jsou ale mouchy, já už je ale znám a vím co by následovalo já se dnes ale rozhoduji mít se ráda taková jaká jsem a potichu zkuste říkat, mám se ráda, jsem se sebou spokojená, mám se ráda, jsem se sebou spokojená, mám se ráda a jsem se sebou spokojená... a pořád dokola. Zkuste si stoupnout před zrcadlo a povzbudit se, vždyť jste krásné a kouzelné bytosti. Zasloužíte si to, zasloužíte si mít se rády, zasloužíte si žít plně a rozvinutě, svobodně. Ať si o vás každý myslí co chce, o ostatních toho ví každý přece nejvíc:) na to se nedá dát a jen vás to stresuje, ale to asi víte. Nic si nevyčítejte, prostě se zkuste rozhodnout mít se ráda. Zasloužíte si lásku, zasloužíte si dobro, jste moc šikovné, zkuste otevřít dvěře svého vězení. Dokážete to, nebojte, vím, že už se snažíte. Zkuste si odpustit, přece jste tak skvělé, dovolte si to. Na pochvaly bude vaše vnitřná já reagovat v první chvíli trochu zmateně, bude dosti protestovat, ale to je normální, tak dlouzho jste se přece trápily... Doporučuji knížku Miluj svůj život od Luise Hay, nebo třeba i spousta knih od Murphyho... Moc vám všem držím pěsti, a prosím vás, zkuste se mít rády, láska otevírá brány všech vězení, je to síla, schopná vytvořit ráj na zemi... myslím na vás a moc vám fandím, i sluníčko vám fandí, zkuste se na něj usmát. Jste šikovné a dokážete to! Krásný večer, Mishka

Čauky Míšo, už snad těch 14 dní se Ti pokouším poslat e-mail, ale jsem tak unavená, že neudržím prsty na klávesnici a nemůžu se na to pořádně soustředit... Tak mi promiň, myslím na Tebe! A je moc dobře, že to už začínáš řešit... Drž se! Víc nezvládám napsat, měj se nádherně!

Hezký podvečer všem, posledních čtrnáct dní jsem zažívala období, kdy jsem se dopoledne nemohla skoro pohnout a navečer, když jsem se z toho trochu probrala mě dostal úzkostný záchvat s pláčem a strašnou migrénou, který trval i dvě hodiny a já si myslela, že mě to uvnitř roztrhne...... V pondělí jsem byla u psychiatričky /mám z toho trochu smíšené pocity.../ a dostala jsem Remeron. Ach jo... Mějte se hezky a já se zase někdy ozvu.

Dievcata, odovzdajte svoj zivot Jezisovi , ktory vas uzdravi. On zomrel za nase hriechy a miluje nas. Jemu je jedno ci sme chude, tucne, ci mame jazvy po sebaposkodzovani ... Otvorte mu svoje srdcia a on vas oslobodi.Pozrite sa na svedectva ludi , ktori mu dali svoje srdce. Prosim vas aspon si pozrite tu stranku. Nech vas Boh zehna. http://www.jezis.cz/j2/app2/

Ahojky,nevím co s tím počítačem pořád dělám,včera jsem vám odepisovala a kde nic,tu nic.rozhodla jsem se zakrocit.Máme ve škole drogovou koordinátorku a psychoožku v jednom,je hrozně fajn a já jí věřím,řekla nám že kdyby byl nějakej problém,mám e se ozvat.Možná by mně mohla někam nasměrovat...Taky jsem vám moc děkovala,hodně mi to pomohlo a dokopalo alespoň k myšlence s tím něco dělat.a jak se vůbec máte vy všichni ostatní?ani jste mně neupoornili,že tady už tejden sobecky brečim a že existujete i vy...Moc díky a pa

Souhlas ... :-)

Miško, píšeš opravdu rozumně. Jestli jsem správně pochopila, máš se svou maminkou docela hezký otevřený vztah, - až na kritiku, která je ovšem myšlena láskyplně, s cílem Tvé motivace, tedy prospěchu, jen si neuvědomuje, že Tě tím psychicky deptá...Řekni jí, že potřebuješ psychologické vyšetření, že si nevíš sama se sebou rady. Nemusíš jí přece říct všechno, ale rozhodně Ti rodiče mohou pomoci už jen tím, že Ti pomohou najít kontakt, cestu a uvědomí si, že jsi nešťastná, tedy nejspíš i přehodnotí svůj přístup k Tobě. Ale nečekej od života, že se lidé kolem Tebe budou chovat podle Tvých představ (ani by Tě to časem asi neuspokojovalo...), měla by sis vypěstovat odolnost proti narážkám, kritikám a mít sebe i své blízké ráda i se svými chybami, bez nároků. Pak z Tebe bude vyzařovat harmonie a ta lidi přitahuje jako magnet, v pozitivním smyslu, obrazně řečeno každý se chce v jejím teple ohřát. Takže něco podnikni, směrem od svého trápení a jizev.P.S. Skončit u jogurtů není žádná tragedie, jsem přesvědčená, že se i tam dá prožít šťastný život, možná hezčí než bůhvíkde "vysoko". A ani jogurty nebývají na celý život... :)

Ahoj Miško, mluvíš docela rozumně a chápu Tě, že je těžké jít k k odborníkovi a přitom to tajit resp. říct to a pak doufat,že to nikdo nebude pitvat a ještě víc Tě v tom máchat.Dobré je, že už o tom aspoň trochu mluvíš.Seber odvahu a udělej to ... co bude potom řeš až to příjde/sam si teď říkám co to melu/ U jogurtů neskončíš pokud tam skončit sama nechceš ... ale sám vím jaké to je když Tě rodiče takhle radoby povzbuzují ... spíš to ještě zhoršují ... drž se ... a hezký den :-)

Ahojky Pajko,díky za odpověď.Už jsem celkem vzdala hrát si na to e můžu sama zvládnout dát se dohromady.Nevím co by i tak pohlo pomoct.Kdyby se dali moji kamarádi dohromady a řekly si,že mi pomůžou,byli se mnou a udržovali mi dobrou náladu,kdyby do mně máma pořád neryla a neříkala mi,že s mýma výsledkama skončim v tescu u jogurtů...možná dřív.Ale dneska jsem seděla celej den s mojí nejlepší kamarádkou,ségrou,v posteli,krelily jsme si a pily kafe.i když to bylo co možná nejhezčí odpoledne s tím nejdražším,co teď mám,pořád jsem myslela na sebe a cestou domů jsem brečela.Asi už to není na to,abych měla na to svoje domácí léčení...Nevim kam se obrátit.nikdo o tom neví,o ničem co mi šrotuje hlavou ani o mýh zjizvených rukou,krom ségry a pár holek ve třídě,které ale netuší,proč to všechno...Nevim kde sehnat někoho,kdo by mi pomohl a jak to všechno říct mámě...Nechci ji lhát,jdu tam a tam a pak ji nesmět říct,jak se všechno děje...Ale nemám na to j říct celou radvu.Že jsem neschopná a že vždycky když mi něco vytkne se pořežu...co mám dělat...???Měj se krásně

Miško, dokud nezačneš Ty sama sebe mít ráda, bude Ti láska a obdiv všech lidí tohoto světa k ničemu. Všechno je to jenom o Tobě a vztahu k sobě samé. Jestli na tu změnu nestačíš sama a opravdu chceš žít normálně, pak potřebuješ pomoc odborníka. Ten to za Tebe sice nevyřeší, ale mohl by Ti ukázat cestu, jak na to...

Nevím co se stalo s tím,co jsem tady půlhodinu psala,maximálně budu mít jedny slova dvakrát...Psala jsem vzkaz ivě.ětla jsem její poslední příspěvky a bylo to jako,kdybych četla moje řádky včerejšího datumu v deníku.mám svoje období.Vyrovnaný.Depresivní.Ale nejčastější to,kdy si vnuknu,že musím zhubnout.že musim bejt za každou cenu krásná a dokázat všem,že nemusím bejt jenom ta malá husička která jim celý dny slouží,stará se o ně,ode všech si nechá srát na hlavu.Mám svoje představy,že se jednoho dne vrátím do nějaké společnosti jako krásná a hubená a všichni ze mně budou hotoví.Všichni mně najednou budou brát,mojí bývalí se ke mně budou chtít vrátit protože jak krásná pro ně budu daleko víc,kamarádky si mně začnou vážit,máma mně přestane buzerovat a táta se konečě se mnou začně bavit.Ve škole budu mít sílu na to něco udělat a vyřešit...Ne jako te´d,kdy se schovávám aby nikdo neviděl,ja jsem strašná.bojím se jezdit sama domu,protože mám ceou dobu pocit že mně všichni pozorujou a říkaj se,jak může takhle hnusná holka vůbec vyjít z baráku.samozřejmně se snažim to,abych nikam chodit neusela.Nemá to cenu,vždycky potom celou noc brečíma přemýšlím,jak jenom zhubnout a dostat se mezi ty hezký holky,který má každej rád...S Ivou,jestli tohle přečte,mám toho dost společnýho a vim,jak jí je.Ale uvědomuju si taky,že jsme na cestě do pořádnýho pekla a já nechci.Nechci nikomu ubližovat,najde se někdo,komu to ublíží...?!Moje bolest,o to nejde,jen aby se někd netrápil tím,že já přes něj řeším svoje dětský mindráky..Pane bože,proč je to tak strašný...

Dneska jsem neměla moc dobrej den.Naši odjeli na chalupu.Seděla jsem celý den v kuchyni,vykouřila jsem celou krabičku,a jen tak se dívala z okna.Oběd jsem vyzvracela a potom jsem si dala špeka.Tentokrát mi nepomohlo ani to,že jsem se skouřila,protože dobrá nálada nepřicházela.Bylo mi jasné,že to nedopadne nijak jinak než jako vždy.Sedím u stolku,deka,kafe,cigárko.Tečou mi slzy,pustila jsem Cd,co jsem poslouchala s bývalým přítelem.jako vždy probírám sebe.jak jsem příšerná,hnusná,zlá,jak mně všichni nechali doma samotnou a nestála jsem jim za nic.Nikdo mi nezavolal,nikdo mi nenechal vzkaz.Je jasné že za chvíli se zase pořežu.Jako ráno a kolem poledne,poté co jsem si strčila prsty do krku.Musela jsem,i když nechci se zase vrátit do mých bulimických dnů...Přijde mi,že všichni mi jenom ubližuju.Ale stejně nakonec dojd k tomu,že za to mohu sama.Ale nioho už nechci.Nepotřebujoou mně a já nepotřebuju,aby mi zase někdo ublížil...

A ahoj Ani,dlouho jsem Ti nenapsala,protože jsem nějak nemohla...Napi mi jak jsi dopadla u psychérky a jak se máš.Budu se těšit.Jak jsem četla,naposled to moc dobré nebylo.Doufám,že ti je líp...Jsem trochu zoufalá,musím radši jít...

Ahojky holky,dva tejdny jsem vydržela vnucovat si představu,že opravdu existuje někdo,kdo mně má rád.aky takový ty kecy,že jsem přece jen něčím hezká a zajímavá,že něco na světě je krásný,že nic nemůžže tak hrozně bolet a že to namlouvám sama sobě...V pondělí,přesně po dvou tejdnech krásy,kdy jsem bya schopna jít i mezi lidi a bavit se jsem se zase sesypala.Pořezala jsem se a všechny moje naděje,že jsem v pořádku odtekly s tou krví.Jsem to zase já.Zbytečná,nusná,tlustá,sama...Nevim jak z toho pryč.Sama to nezvládnu...Ach jo,myslela jsem,že jsem na tom už konečně lépe...

je tak lahke a pri tom tak tazke si ublizit...

Ahoj, Ivo, na svou vysku nejsi vubec tlusta.A pokud mas ten pocit pak hubnout muzes,ale nemyslim si,ze najakym zasadnim zpusobem,ted hned,rychle.To nemas zapotrebi.Anilo za jak dlouho zase pujdes k tomu odbornikovi?Mysli na to ze to pak bude zase dobry.Uz to nebude trvat vic jak tyden ne? Hezky den a zadne chmury.

Tma! Nechci, aby bylo ráno a nechci, aby byl nový den... Mám z nich strach. Chci zavřít oči a už se ráno neprobudit! Já už nemám sílu... na nic.....

Ahoj IVO, včera mi bylo hrozně a dneska už se modlím za večer a tmu... Kéž bych usnula a už se neprobudila... Nemám sílu se ani rozepisovat, musím si jít lehnout, to zapnutí počítače a ťukání do klávesnice mě moc unavuje... Ať máš alespoň Ty hezký den!

aj ja chcem 50 kilov :o]