Sebepoškozování

T: Ty sis asi zase něčeho nevšiml a sice, že všichni, kdo sem chodí jsou kalibři. Každý nějak jinak a něčím jiným, ale všichni, tak se nevyčleňuj, kalibře!!! :) a buď rád, že Ti život nedal ochutnat některé z Danových zkušeností a naopak ukřesává Tě zase Tvými jinými bolístkami. Ale máš pravdu, Dan je kalibr, především protože se s tím statečně a úspěšně porval a taky proto, že chce pomáhat z titulu svých zkušeností druhým...má srdce na dlani.Ivo, je mi líto, že se necítíš dobře. Tohle roční období, počasí i blížící se úplněk jsou pro deprese jako stvořené. Všem lidem je aspoň trošku nedobře, unaveně, smutně, napjatě nervózně... Vydrž a zkus si neubližovat. Nedaří se Ti vybít nějakou sportovní aktivitou, co nejvíc se hýbat. Znám tu otupělost a únavu, ale pokud se ukecám a začnu se hýbat a něco dělat, třeba jenom v domácnosti, dost se toho odplaví a je líp...

Ahoj vsem ... strucne ... byl jsem tam,povidal si,nic nevyresil. Ale doporucuji ...Dan ... hmm ... Pajko to je ale kalibr viď? Kam ja se hrabu ... Misko ... uplne Te chapu ... ale asi moc neporadim.Proste rekni to a co bude dal res az potom.Ivo ... co,že jsi do toho zase sklouzla ? Nebo asi nečtu jiné debaty a tak nevím jak to s Tebou teď je.Ale po debate s psych.uz se nicemu nedivim.Drzte se ... hezky den a jeste hezci noc ...

Tak mě to včera zase chytlo. Měla jsem takový hrozný nutkání si něco udělat. Snažila jsem se na to nemyslet a dělat jako, že o tom nevím. Ale večer to bylo tak silný, že jsem si ublížila. Tentokrát jsem si pořezala nohy. U mně trochu nezvyklé. Ale je mi blbě, dost blbě. Mám hrozný deprese a jsem děsně lítostivá. Nevím, co s tím přetlakem v sobě mám dělat. Taky jsem poslední dobou šíleně unavená a ráno mi dělá šílené problémy vylézt z postele. Ale musím. Všechno mi připadá teĎ tak náročné. Nevím si se sebou sama rady.Ani hubnout se mi moc nedaří. Za týden jsem zhubla asi jenom dvě kila. A to skoro vůbec nejím. Jsem z toho zoufalá.Ale je mi blbě psychicky a to je to nejhorší. Už jsem pomalu jak Anila v tom, že se vždy těším na večer a tmu, až si zalezu do postele. Ani, ta tma opravdu uklidňuje.Jsem taková celá bez života a nálady a nevím si s tím rady. Jen v sobě cítím ten hroznej přetlak. To mám takový chutě si ublížit...No ale nebudu si tady stěžovat, ale jste hodní, jestli jste to přečetli celý. Trochu se mi ulevilo. Nějak cítím, že bych potřebovala křičet a křičet. Vše to ze sebe vykřičet. Ale bohužel to nejde a je to děsný.Jinak na vás všechny myslím a držím vám palce.

Tak mě to včera zase chytlo. Měla jsem takový hrozný nutkání si něco udělat. Snažila jsem se na to nemyslet a dělat jako, že o tom nevím. Ale večer to bylo tak silný, že jsem si ublížila. Tentokrát jsem si pořezala nohy. U mně trochu nezvyklé. Ale je mi blbě, dost blbě. Mám hrozný deprese a jsem děsně lítostivá. Nevím, co s tím přetlakem v sobě mám dělat. Taky jsem poslední dobou šíleně unavená a ráno mi dělá šílené problémy vylézt z postele. Ale musím. Všechno mi připadá teĎ tak náročné. Nevím si se sebou sama rady.Ani hubnout se mi moc nedaří. Za týden jsem zhubla asi jenom dvě kila. A to skoro vůbec nejím. Jsem z toho zoufalá.Ale je mi blbě psychicky a to je to nejhorší. Už jsem pomalu jak Anila v tom, že se vždy těším na večer a tmu, až si zalezu do postele. Ani, ta tma opravdu uklidňuje.Jsem taková celá bez života a nálady a nevím si s tím rady. Jen v sobě cítím ten hroznej přetlak. To mám takový chutě si ublížit...No ale nebudu si tady stěžovat, ale jste hodní, jestli jste to přečetli celý. Trochu se mi ulevilo. Nějak cítím, že bych potřebovala křičet a křičet. Vše to ze sebe vykřičet. Ale bohužel to nejde a je to děsný.Jinak na vás všechny myslím a držím vám palce.

Věrko, Věrko - VeVěrko - VeVerko = Veverko ;o)Obavam se, ze ma Miska pravdu, a ze TO neprejde tak snadno, ale myslim, ze i Ty sama to vis. Jen se, prosim Te, nerezej moc hluboko, jo? Kdyz uz se rezes pres ctyri roky tak to nezkaz. Navrch nezapomen, ze to pomaha, i kdyz jenom docasne. Ja mel - si myslim - velky stesti, i kdyz jsem si to zprvu nemyslel. Vo tom by mela bejt ma "tragikomicka" historka (mozna, ze neni tragikomicka, ale mne tak pride, kdyz si tak sebe promitnu, jako ve filmu ... tenkrat), kterou ale budu muset nechat na zitrek, protoze jsem slibil, ze budu v osm kdesi a mam co delat se tam dostat vcas. Ta historka by mela ukazat co si myslim, ze mi pomohlo k tomu, avych s ze sve straslive "houpacky" POSTUPNE dostal ven.A tedy moje heslo dne: "Uz nikdy kolotoc a houpacky!" :DSnad bych si nemel cist po sobe svy prispevky [treba ten s kolotocem], obcas si pak pripadam jako pitomecek, hi, hi. Ale nest! Co na tom.Preji Ti tichou dobrou noc ve Tvem VeVěrčím lese.Dan

Dane, máš pravdu, že nejsi jediný kluk, ale na rozdíl od těch ostatních máš vlastní zkušenost = pochopení, odstup a nadhled a především dar sdělovat. Mluv k nim dál, jestli můžeš...Řekla bych, že se svou panickou poruchou žiju. Tečka. Statečně rozhodně ne, ale dlouho to ano... Pro mě je štěstí, že mám minimum atak a naučila se je krotit, proto píšu i sem, když jsem se přesvědčila, že člověk, pokud chce a jeho problém není ryze organický, se může naučit se svou psychikou pracovat tak, aby se jeho život přehoupl ze živoření a přežívání do žití, harmonii blíž...Myslím si, že u spousty psychických problémů je fyzická bolest krátkodobým vysvobozením, proto tenhle problém znám i když z trochu jiné strany. Zatímco já jsem si byla schopna ublížit, abych se vrátila do života (něco na způsob "štípnu se, že se mi to nezdá-že nejsem mrtvá" ovšem v krutější podobě), holky tady s myšlenkou sebevraždy a smrti koketují. Panikář na životě lpí, ale bojí se vlastní vyšinutosti a následné nekontrolovatelné a nechtěné sebedestrukce...Obávám se, že jsou lidi, co jsou ochotni dát víc než žvýkačku :( a že Nice nikdo neodpověděl :(

Ozval se nekdo devceti se jmenem/prezdivkou "nika" ktera ma posledni prispevek na strane 35 z 2. ledna 2004? [F.R.E.E.D.O.M. zavinac seznam.cz]

Ahoj Pajko,jak jsem psal, snazil jsem se precist celou diskusi v jeden den, coz se mi nakonec podarilo, snazil jsem se cist uplne vsechny prispevky, ale priznam se, ze to neznamena, ze si vsechno pamatuji, hlavne proto, ze uz je "zejtra" a proto, ze diskuse je celkem rozsahla. I tak ale tusim, ze je to s nami jeste "T." a jeste jeden prispevatel "za chlapy", he, he (pisu he, he, protoze se mi nechce psat smajlika, ale asi to zni pitome), ale omlouvam se, zapomnel jsem jeho jmeno/prezdivku. Takze nejsem sam s tim klucicim prinosem.Mimochodem, pamatuji se, ze T. chtel vedet jestli nemame strach, ze se nekdo o nas dozvi, ze nas tady pozna. Za sebe muzu rict ze ne, a ze je mi to uplne jedno. Protoze co mi muzou udelat? A zvejkacku mi kvuli tomu nezaplati, tak co. Proto uz taky z my e-mail adresy znate my cely jmeno. Kdo bude zvedavej tak mu klidne reknu vic :-)"a myslím, že by bylo docela škoda pro všechny ostaní holky, kdybyste s Anilou přešli na přímo... mimo doktorku."I ty vedmo z carovneho lesa! Vzdyt jsem psal o pomoci s ukoly ;o)Moc dekuji za vysvetleni rozdilu a shod mezi psychiatrem a psychologem. Jasne je videt, ze nekousou (nekteri ovsem prudi)."Obdivuju Tě docela za to, že jsi schopen po tom, co sis zažil, úspěšně a zřejmě i spokojeně žít někde na východě Ameriky. I to je docela dobrý příklad pro všechny tady..."Dekuji, a rdim se ... To ja zase obdivuji Tebe, jak se svou panickou poruchou statecne zijes. Dve me zname tady v Buffalo maji podobnou poruchu. Uspesne? Mno zas tak uspesnej nejsem, ale to zalezi na tom, co kdo povazuje za uspech. Me staci hlavne, ze uz jsem se vyvlik' s chomoutu depresivni houpacky (nahoru a dolu) a ze jsem schopen zit vcelku bezbolestne.Dan

Ahojky Věrko,čtu tvoje řádky a jako bych četla po sobě stránky v deníku...Taky-vstanu,podívám se na rozřezané ruce,smyju rozmazanou krev a říkám si,že to bylo naposledŽe najdu nějaou sílu a začnu žít normálně.Přestanu se tak strašně podceňovat atd....prostě se seberu a začnu bejt normální,budu si užívat tohehle krásnýho života...ne.Tyhle kecy jsou moc častý ale častější jsou ty chvíle,kdy se řežu neo přemýšlím o sebevrždě.Sama to nezvládneš...musíš najít způsob jak se dostat k pomoci a s někým to zvládneš.Možná na to nebude stačit ani láska,ani přátelství,ani rodina,možná to bude kvalifikovaná pomoc,která tě z toho dostane.Ale nevěř tomu,že jednoh krásnýho dne se probudíš a vše bude krásný a bez bolesti.Je to moc velká závislost na tom ostří,kterým si řežeš ruku.Je to jako kdbys chtěla přestat pchat si heroin.neuděláš to.Musíš.Nenajdeš v sobě takovou sílu...Moc ti držím palce a kdybys chtěla,napiš mi,pokud ti nepříde,že plácáám blbosti.Ale myslím,že alespoň pro jednou mám prayvu,i když bych všem moc přála,abych lhala a vše bylo naopak a my samy se jednou z tohoh všeho dostaly...

sedím jen tak na židli a dívám se z okna...nejednou ucítím ne ruce něco teplého...podívám se a je to moje vlastní krev,dívám se jak pomalu odtéká a cítím jak se usmívám,jaký mi to přináší pocit radosti a uspokojení.Dělám to tak automaticky,že už si to ani neuvědomuju...palce na rukách mám bez přestávky rozškrábané do krve.Když se dostanu z tohodle stavu,tak cítím zase pocit viny a je mi špatně ze sebe samotné...ale vím až moc dobře že to příjde zase.Našla jsem ale někoho komu jsem se svěřila...ulevilo se mi že na to nejsem sama...ale on neví jak by mi pomohl a tak nedělá nic...myslím že bych to zvládla...s ním určitě,ale potřebovala bych někoho mít u sebe...někoho o kom vím že pro něj hodně znamenám,ale protože nemám rada sama sebe,tak jsem si neuměla představit,že někdo takový je a byla jsem hrozně nedůvěřivá...teď se ale někdo takový objevil...potřebuju jenom sílu a najít jiný,silnější pocit,který bude krásnější než pohled na vlastní krev a cítění mé bolesti ale musí to být taky pocit,který přetrvá a nezmizí,který si nebudu vyčítat...myslím že nastala doba,kdybych se tomu měla postavit a získat vládu nad svým tělem...

Dane, myslím, že jsi tady velmi užitečný klučičí a názorový přínos a myslím, že by bylo docela škoda pro všechny ostaní holky, kdybyste s Anilou přešli na přímo... mimo doktorku. Jsem přesvědčena, že Tvá slova jsou moc potřebná i pro ostatní holky.Jo a a mezi psychiatrem a psychologem je v Čechách rozdíl v tom, že psychiatr má vystudovanou lékařskou fakultu, je MUDr. a může tudíž předepisovat léky, kdežto psycholog by měl mít vystudovanou psycholgii na filozof.fakultě, má při nejmenším titul Mgr. většinou PhDr. a léky předepisovat nemůže. Je zaměřen na diagnostiku a psychoterapii, ideální je pokud léčbu psychiatra doplňuje psycholog, čili když pracují v týmu...Obdivuju Tě docela za to, že jsi schopen po tom, co sis zažil, úspěšně a zřejmě i spokojeně žít někde na východě Ameriky. I to je docela dobrý příklad pro všechny tady...

Ahoj Anilo, tak mi to nedalo a behem prace jsem se prokousal dnes celou diskusi od zacatku, uff, takze mam v hlave preci jen jasneji, ale zato uz mi vyrostly koreny z oci do monitoru ;o)"Ty máš na vlastní kůži zkušenosti se sebepoškozováním nebo to "řezání" bylo míněno jako sebevražedný pokus?"Jak uz jsem psal Verce, sem si taky myslel, ze to byl sebevrazednej pokus, ale jak jsem nad tou situaci tak premejslel dal, tak mi dochazelo, ze to bylo takovy zoufaly tichy rev do tmy (coz ovsem i sebevrazda je taky). Pri tomhle experimentu jsem pochopil, ze rezani prinasi ulevu a tak jsem jej i posleze nekolikrat uzil a vdycky mi pomohlo. Nekolikrat dokonce i po navratu z Bohnic, kdyz na me depka dolehla jeste tu a tam. Je to proste fakt, ze nekomu riznuti do sebe (ale ne do dreva jak navrhovala Pajka) pomuze, kdyz dotycnej cejti, ze to zase na nej de a nevi jak JINAK se TOMU branit."Ale tak nebo tak kluka bych tu nečekala."Proc? Vlasne jo, mozna proto, ze kluci vetsinou spis svoje tenze resi agresi vne (Takze misto sobe daj "do drzky" nekomu jinymu, proste agresi obrati ven a ne dovnitr. Sou halt lidi ruzny a zaplatpambu za to, ackoliv u nekterych typku ... snad radsi ne)."Kolik Ti je, smím-li se zeptat?"Ehm, ehm, Ti to povim a podkopnu si sam sobe na diskusi stolicku, ne :) ?Reknu Ti to, kdyz mi ale nejdriv reknes, proc te to zajima. Stejne ale se cejtim byt podezrele mladsi nez bych mel podle svyho kalendarniho veku a lidi se taky pletou pri jeho odhadovani. Ale zase techno moc poslouchat nemusim, no jo, no ..."Jo, všechno to a ještě víc MUSÍm /!!!/ MUSÍm ráno přemoct tu hroznou ospalost...." & "MUSÍm venčit psa." & "MUSÍm se nepozorovaně dostat k psycholožce, aby na to nikdo nepřišel." "MUSÍm předstírat před rodiči, že je všechno v pořádku..."Psa beru, protoze je na Tobe zavislej (nebo na nekom jinym z rodiny), ale i to by slo zaridit, jinak se mi to moc nezda..."protože kdyby ne, tak bych nezapadla do "normálu", do představy rodičů a lidí kolem... a zůstala bych pak už úplně sama a toho se bojím."No a takhle se Ti dari zapadat do "normalu"? Se zapadnutim do "uplnyho normalu" si nedelej starost, protoze mam dojem, ze nejdriv je za takovyhle situace dulezity hlavne PREZIT. Navic nevim, jestli kdo z nas tady na tomhle foru zapadne do "normalu" - podle myho to v nas tak jak tak zustane, at dopadneme lip nebo hur. Je to zkusenost, kterou jini nemaji. Reknu Ti jedno, sem si taky myslel, ze musim na prednasky, ze to nema cenu rikat doma, protoze by me nepochopili, ze to mozna SAMO prejde, a hlavne ze MUSIM dodelat skolu. Pak me bylo tak blbe, ze uz jsem moc nepremejsel o dodelavani skoly. Konecne na zaver, uz v blazinci jsem z dodelavani vysoky skoly slevil na to, ze by se mi vlastne libilo bejt zahradnikem, nejlip nekde hodne daleko od lidi, mit svuj klid, kytky - mam je rad... Takze jak psala Pajka, i "u jogurtu" muzes mit plnohodnotny zivot. No nakonec jsem se zahradnikem nestal, ale o tom snad pozdeji. Dotedka ovsem nemam nic proti zahradniceni :D "Ale ne..., to víš, že to všechno NEMUSÍm, ale měla bych..., protože ..." ATD.Mam svy tuseni, nemas tenhle rok pred maturou? To jen, ze jak se pak budes soustredit na uceni, kdyz to takhle pujde dal? Ackoliv musim priznat, posledne jsi byla fakt sikovna, to jak jsi dosla ke svy doktorce."Referáty nepíšu a slohovky odevzdávám s několika týdenním zpožděním."Jestli myslis, ze bych Ti mohl s necim do skoly pichnout tak beze vseho, no problem. Dej mi vedet na:danielzyka"seznam.cz(jako predmet/subject uved, prosim, Anila, at vim, ze to neni spam)"Doma neuklízím a neučím se..., ale pořád se snažím nepozorovaně dostat k psycholožce, brát antidepresiva"S uklizenim doma Ti moc nepomuzu, ale vydrz, casem si budes moci delat "co chces" ve svym. Muj tatik byl (s vekem ho to trochu preslo) skoro uklizeci maniak. Nesnasel jsem a stale nemam nijak v lasce vysavani. Ale myti nadobi mi nevadi, stejne ho v laborce meju kazdej den tak co. A kdyz je cisty, tak se hezky blejska :o) Vod ty doby co na me rodice "nemohli", tak se nase vztahy zklidnily."Já to Tvé MUSET-NEMUSET asi nechápu... Jako, že člověk nic NEMUSÍ, ale MŮŽE, pokud chce?!? To by bylo hezké, kdyby byl svět ideální, ale to není, alespoň ten můj ne, takže já hold MUSÍM..."Kdyz uz opravdu nemuzes vstat z postele, treba dva tri dny,pak poznas, ze nic nemusis, ze nejdulezitejsi je rozhodnout se zit nebo nezit (mas-li ovsem silu po takovem rozhodnuti se do toho neziti dostat). Proste, co kdyz napr. budes mit uraz a nebudes moci jit do skoly ani uklizet ani se psem ani .... treba jeden rok? Pak zjistis, ze ve skutecnosti nemusis. Rozumis? Ja na to prisel, kdyz me privezli do cvokarny, bylo to jeste "za bolsevika". Vypadalo to, ze si me tam nechaj na furt, jak me snad mely doktorky rady, co co. Tam jsem pochopil, ze nemusim doma uklizet, nemusim chodit do skoly, nemusim byt pritomen pravidelne kazdy Vanoce s rodici, nemusim nikoho zdravit a nemusim ani zit, kdyz se tak rozhodnu. Jenze me taky doslo, ze zrovna tim poslednim by se melo dost setrit, sanci mame jen jednou a jenom jednu, opakovat se to neda ;o) a ze je dobry si to nechat az si budu jistej, ze opravdu, ale OPRAVDU uz nemuzu dal.To mi dost pichl, krome jinejch veci se z my slamastyky vyhrabat. Proste i kdyz mi bylo strasne zle, mel jsem v hlave, ze se to pokusim vydrzet, a ze kdyz uz to bude proste NESNESITELNY, tak to proste nesnesu a ukoncim trapeni raz dva. To mi davalo silu snaset trapeni, protoze jsem vedel, ze konecne kdyz nic jinyho, tak finalni "meducinu" mam v rukave, ale ze pak uz jinou upotrebit nebudu moci. Tak."Ale ne, nemám důvod to neudělat, vždyť pak by mi to MUSET už nic neříkalo"Ale to zase ne, kdyz se clovek trosku vorazi z nejhorsiho, tak akorat to MUSET nebere tak vazne. Pak vi, chape, ze nemusi, ale ze se rozhodl MUSET a to uz je uplne jina vec."A k tomu "usnout a nic necítit", tak to se hold budu pořádně dívat na etikety, co to vlastně polykám. :-)) "Tak to rozhodne! Tuhle jsem cetl nejaky ponekud postarsi pojednani o tom, ze strychninem se obvykle travi lidi, co k nemu maj blizko (tak jako treba dolsin brali vetsinou lekari nebo zdrav. sestry), takze casto veterinari a pak tam bylo jeste nejaky povidani o te latce a taky tam poudali, ze po umrti nastava velmi rychle silna posmrtna ztuhlost a byla tam fotka mrtve pani cele v cernem co vypadala uplne jako figurina a ruce ji trcely zkroucene do vzduchu, a pak jeste rikali, ze sebevrazi co pouziji strychnin cituji: "krute doplati za svou neznalost toxikologie" (to proto, ze se umira za plneho vedomi udusenim, po nekolika atacich, kdy cele telo cloveka je v jedne strasne bolestive kreci). Takze bacha na to, jsou i pohodlenejsi cesty."Tak zatím čauky Dane a budu ráda, když se občas zajdeš juknout a zapojíš se do diskuze. ;-) "Jak vidis, pracuju na tom, hi, hi, hi.Mej se, jak rika jedna moje kamaradka, prelibezne.Dan

"...každé ráno vstávám s dobrou náladou a s přesvědčením,že včera to bylo už určitě naposled,ale netrvá to ani hodinu a moje nálada se otočí o 180 stupňů,nejhorší je na tom to,že to nemůžu nijak ovlivnit,nemám kontrolu nad tím jaká budu treba za 5 minut..."Tak to celkem znam, jenom s tim rozdilem, ze jsem nevstaval kazde rano s dobrou naladou. Jednou s dobrou, jednou s spatnou, jednou se skvelou, jednou jsem proste nemohl vstat z postele a jit do skoly, proste protoze jsem nemel dusevni silu. Kdyz jsem vstal s pocitem, ze to na prednasky zvladnu, tak jsem vyrazil. No a pak se stavaly vselijake veci. Bud se mi nalada nekdy behem hodiny, nekdy ale treba az peti hodin zlepsila, nebo naopak zhorsila. Kdyz zlepsila, sem si rikal: "Boooze, ty toho nadelas, je to v poho, ses moc mekkej, trochu vydrz a bude to dobry...", a tak podobne, byl sem plnej optimismu, pohody nekdy az temer extatickej. Mno a pak prisla "dan", jupky z veseli do smutku a deprese. To uz jsem se necejtil tak na koni, spis pod konem, pod zemi. Pak se mi zase zacalo delat lip, hur a tak porat dokola. Jenom ty intervaly mezi "nahore" a "dole" se zacaly povazlive zkracovat az na asi pul hodinky az hodinku. Plizivy to bylo, svinsky. Uz jsem tusil, kdy to na me de, to se snadno nacvici, jakpak by ne, kdyz vas to trenuje od rana do vecera. Pak jsem zacal v kapse nosit ziletku. Jen tak, pro pripad, kdybych jako to chtel zkoncit. Pritom jeste pred tim, nez na me tyhle stavy zacaly projevovat, tj. kdy jsem byl relativne normalni, jsem nemohl pochopit, jak se muzou lidi podrezat, nebo treba sam sebe umlatit k smrti sekerou do hlavy (to se fakt stalo). No casem jsem pochopil ..."Už to trvá asi ctyři roky,ale pricházelo to postupně...nakonec za poslední půl rok až rok jsem se stala úplně závislá na bolesti...největší úlevu mi přináší pohled na vlastní krev..."To jsi teda statecna, ctyri roky. Pohled na vlastni krev - to byla senzace, kapala a kapala. A to uvolneni pote!!"...jednou jsem si málem podřezala žíly."Vono to taky nejni tak jednoduchy a jsou na to ruzny triky. Kdyby to bylo tak snadny, tak vis o kolik by pribylo mrtvejch? Me se to taky nepovedlo, ale ja si ted stejne nemyslim, ze jsem se chtel zabit, me to tenkrat bylo tak uplne jedno, ze jsem to bral jako proste urcity vychodisko - coz konecne i je. Pak jsem poznal, ze rezani prinasi jakousi ulevu - lec ne prilis na dlouho."Nebaví mě žít s pocitem,že mě něco ovládá...něco s čím si nevím rady a neumím to ničím ovlivnit...prosím poraďte mi..."Presne! S radama se mi moc nechce spechat. Nejaky mi nazory najdes predchozich prispevcich (Vo MUSU, Vo Bohnicich = zmena prostredi, mimochodem, velmi ucinny prostredek, ale nikoliv sam o sobe, nybrz v kombinaci s dalsimi).Mej se hezky.DanP.S. Hele, Verko, jednou jsem - to jsem jeste mival ty stavy intenzivni - videl na kolejich napis (vyvesila jej nejaka krestanska organizace mladych): "Kde je dobra atmoska, nema misto deposka". Neuveritelne jsem se na ne nasral, este tedka mam chut toho kdo to napsal nakopnout do zadnice.

Misko, podle myho jsi zacala dobre, tedka je dulezitej krok to rict. Dulezitej KROK."především mně je blbě z tohoh,že bych začala něco tak důležitýho podnikat a ona o tom nic nevěděla,moje máma."Nejenom, navrch Ti muze pomoci a taky se Ti ulevi ze to proste konecne VI."Jak o tom tak přemejšlim,vůbec se mi do toho nechce.klidně bych si dál žila ten svůj život v nejistotě,s pořezanejma rukama a neustálym pocitem naprostý trosky..."Tak dlouho, az by se Tva situace zazrakem sama zlepsila? Nebo spis az by se - bez zazraku - rapidne zhorsila? Vzdyt uz jsi zacala! A dobre.Dan

Anilo, tedka jsem si zrovna precetl co jsi psala 20. prosince 2003:"Taky jsem se tenhle týden zkoušela přeobjednat k psycholožce, ale nemá místo, tak ať to zkusím na psychiatrii (ha, ha)."K tomu bych opravdu rad neco dodal. Spousta lidi si totiz mysli, ze psycholog se od psychiatra nejak zvlast lisi, jako ze treba psycholog jedna jen s "nervoznima" lidma nebo lidmi trpicimi drobnymi dusevnimi problemy, zato psychiatr, ten se soustreduje na skutecny silence. Nevim uplne presne, jak je tomu v Cechach (rekl bych ale, ze dost podobne, klidne Ti to muzu zkusit zjistit, jestli budes chtit) ale tady v US me kamos rikal, ze jediny hlavni rozdil mezi nimi je ten, ze psychiatr ma snad nekolik zkousek na VS navrch (jestli vubec) a hlavne, ze smi predepisovat leky. Taky maji psychiatri vetsi vejvar (penize).Ja mam hlubsi zkusenost s jednou ceskou psycholozkou a dvema ceskejma psychiatrama a muzu rict, vubec nezalezi na tom, jestli jednas s psychiatrem nebo psychologem, ale jestli je to dobrej nebo spatnej dochtor.Jinak bych jeste obecne dodal, ze psychiatri obvykle (ne vzdy) maji vetsi zkusenost s "tezsimi" pripady, takze se maloktery z nich divi jizvam a podobnym pozustatkum a tak nekrouti hlavou jako ze neco takoveho jeste nevideli, jak uz nekdo psal na tomhle foru drive.Co je nejdulezitejsi, DOBREJ DOCHTOR to je ta vubec nejlepsi meducina!!! Jenze je tezky ho najit, a i kdyz treba lekar XY je kapacita nebo je dobry pro pani/pana AB tak to vubec neznamena, ze bude dobrej pro Tebe nebo pro treba pro Misku. Protoze pomoc od lekare ktery leci dusevni trable je ZNACNE podminena oboustrannym soucitenim, nebo snad lepe receno - musite si oba padnout do noty, vyhovovat si). To neni jako udelat rentgen a vobvazat nohu, ze. Je to hodne o stesti, protoze nemocnej clovek je vubec rad, ze ma tu silu se objednat k jednomu, pak musi "prezit" samotnou navstevu lekare a jeste aby toto opakoval s vicero z nich.Ja mel to stesti dvakrat a nelituju. Jo a jeste, nez se pohrouzim do strany 34, nekteri lide si mysli, ze prasky jsou k nicemu. Nedomnivam se tak. PriNEJMENSIM pomohou prekonat (kdyz vam halt doktor predepise ten pro vas spravnej druh, to da rozum - a ani doktor nejni jasnovidec, tak se musi trosku experimentovat) nejhorsi situace, aby se mohl clovek aspon trochu soustredit na zivot. Ja sam nejsem prilis naklonen celozivotni konzumaci meduciny, ale jeji uzivani za urcitych okolnosti opravdu pomaha.Dan

Ponekus jsem se unahlil s odeslanim sveho posledniho dotazu. Zkousim si totiz cist relativne pozorne celou diskusi od zacatku, jsem na strane 24 a spousta veci je mi jasnejsi, nekde nachazim podobnost se svejma trampotama, nekde se proste ucim. Tak se vykaslete na moji posledni, ponekud pripitomelou otazku.Dan

Me by zajimalo holky, co vlastne cekate ze se stane, casem ... jak si myslite, ze vas zivot bude asi pokracovat? To neni zadny stourani, rad bych to vedel.

Jasne ze se jeste dneska zastavim abych odpovedel, ale tedka se chci soustredit na praci (nemusim, ale chci, abych s ni trosku pohnul, se mi, potvora, nejak posledni dobou kupi, i kdyz se snazim tomu zabranit, chtelo by to dovolenou a to alespon mesicni). Ozvu se vecer, to bude ale u vas uz pozde k ranu (o sest hodin vic nez tady u me). Zatim CaukyDan

Anilo, je potřeba postřehnout rozdíl mezi muset a chtít a moci...Muset znamená nesvobodu a přemírá musů rovná se velká nesvoboda a z ní plynoucí úzkost. Nemuset nic znamená přemíru nesvobody a z ní plyne taky úzkost, takže "normál" spočívá v ideálním namixování a to není vůbec snadné. A nechtěj se být za každou cenu normální, cítím z Tebe takovou zvláštní křeč zavděčit se a přemýšlím komu čemu a proč, co Tě k tomu vyprovokovalo, ale určitě, kdybys se víc uvolnila a byla na světě převážně za sebe a pro sebe, ulevilo by se Ti...Ale možná se mýlím a všechno je jinak...

Čauky IVO, právě jsem se tu chtěla ptát, co je s Tebou. Už jsem Tě tu dlouho neviděla..., taky jsem se trochu bála, jestli Ti není moc špatně a jak jsem si před chvilkou přečetla v diskuzi deprese, tak na tom nejsi zrovna nejlíp a tak mě to mrzí, protože si tuhle bolest vůbec nezasloužíš. Víš..., já děsím sama sebe, že si s tou myšlenkou "usnout a už se neprobudit" zahrávám, i když je mi právě víceméně dobře. Usměju se, ale přitom mám někde v hlavě tohle. To mě děsí. Připadám si jako vyždímaná a jestli mi ještě nějaká síla zbyla, tak je někde schovaná... Za to držení za ruku děkuju, až si zase budu připadat na všechno sama, tak si na Tebe a na to, že mě za tu ruku pořád držíš vzpomenu a bude mi snad hned o něco lépe na duši... Taky na Tebe myslím, ale to Ty víš, viď. Měj se hezky a ahoj, Anila