Sebepoškozování

Ja to porad moc nepochopil :-)Asi jsem nejak mimo.Ale to nevadi.Pridavam se k nazoru Pajky,pokud bych mel nekdy pocit,ze nekomu neverim tak bych se jim vubec nezabejval.Je to zvlastni,ale pres to utrpeni mam pocit,ze Dominika zije plnohodnotneji nez ja.Asi se nad tim trochu zamyslim.Jeste uvidim.A tesim se az se zase neco "zahrajete" aby bylo nad cim dumat.Hezky vikend ... :-)

Pajko, nebuď kvůli mě smutná. Ber to jako když se díváš na film, s tim se taky nedá nic dělat. Možná se z tohohle úhlu koukám i já, což je to blbost.. ale na druhou stranu,se na mě podívej, nežiju si tak špatně, mám co chci, dělám si co chci. Zdaleka nepatřim k nejhoršim případům. Když uvedu často používaný příklad- děti v chudých afrických státech, které nemají peníze na vzdělání, oblečení, jídlo. Mám se super!!! Nasaď úsměv na tvářičku, ať děláš všem kolem radost (jako teď já). Ahojky D.

Simoně dík za kompliment :o)Dominiko, Ty víš, jak moc Tě ráda mám, že Ti věřím a přinejmenším tušíš, jak moc jsem nešťastná, že mi pořád nezapálilo, jak Ti pomoci :(

Pro T: ..Pajka byla zase rychlejší než já..snad ti její vysvětlení stačí Pro Pajku: Pochopilas správně :o))

Ach jo..co k tomu všemu říct...Líbi se mi Pajka a její názory, určitě je to moc chytrá a milá holka.Tomáši, promiň, že se tak ptám, ale co tě vlastně trápí? Psal jsi sice, že bys to nerad komentoval tady, ale jak se jinak dozvědět, jak ti pomoci.Já žádné problémy se sebepoškozováním nemám, ale deprese jsem mívala jeden čas velmi. A o té sebevraždě jsem popřemýšlela také spoustu, spoustu hodin.Myslím, že ty vaše všechny problémy a pocity může ukonejšit láska. Je to velká motivace a ve dvou se to opravdu lépe táhne.No nebudu si tu filozofovat, máte jistě důležitější věci na práci, než číst moje bludy.Mějte se hezky a hlavu vzhůru.S*

T: gratuluju, průběžně informuj dál, jak bylo, zajímá mě to po tom všem, cos už zažil a jak dlouho se v tom plácáš...Řekla bych, že tuším,jak to Dominika myslela (ale nejsem vševědoucí, mohu se mýlit). Reagovala přece na moji poznámku o virtuálním světě a úvahu na téma, co všechno tady může být pravda nebo hra. Myslela jsem to obecně o internetu, kde si můžeš vymyslet nebo ventilovat prakticky cokoliv. V její reakci cítím směs dotčení i veselé hravosti. Na rozdíl od ní jsem však přesvědčená, že mohou existovat tipy lidí, které jsou schopné se dlouhodobě stylizovat do určité role.Pokud by si tím cokoliv patologického řešili tímto způsobem, jeví se mi to jako společensky mnohem přijatelnější, než jakákoliv jiná nekontrolovaná ventilace v reálném životě.A pro všechny, kdo sem píšete: Neberte mé poznámky osobně, nereagovala bych na vás, kdybych vašemu trápení nevěřila. Tam, kde nevěřím, nereaguju.

Smim se zeptat Dominiko co vlastne jsi chtela rict? Nejak jsem to nepochopil.To Pajka: ... mam v ruce cislo a adresu ... uz je to jen na mne :-)

...hodlám napsat další příspěvek do naší hry..nebo to není hra??? Je pravděpodobný, že někdo z nás, co tady píšeme si vymejšlí, to je jasný,ale známý přísloví "Na každym šprochu pravdy trochu." je tady plně na místě. Nevěřim, že by se našel člověk, kterej by vydržel delší dobu psát takový věci. Vždyť je to pořád dokola, ve většině případů se nic novýho neděje, hodně lidí si tu vylejvá srdíčko,když se nedaří. Nečeká odezvy, rady ani slova útěchy Jde jen o to trochu se vykecat, přečíst si o tom, jestli jsou na tom ostatní podobně, zjistit jestli to co se mi děje lze nebo nelze považovat za normální, běžný. Beru vás vážně,lidi! Asi jsem naivní,ale jsem přesvědčená o tom, že aspoň "..pravdy trochu.." tu je. jinak bych vás přeci nečetla, půjčila bych si knížku v knihovně..ale já chci slyšet skutečný příběhy, chci si psát s lidma, který nejsou vymyšlený,ale se skutečnejma, který běhaj po světě jako já, který můžu potkat venku na ulici. Jestli fakt někdo kecáte, tak si zajděte na psychnu a jestli nekecáte,... tak běžte taky, protože tam vám pomůžou :o))) Tim dneska končim, neni to moc hezkej závěr, ale co se dá dělat.. příště se polepšim :o)) Ahóóój

http://www.sos.htyn.cz/publikace/publikace/2000rmojdp/01.htm

Ozko, určitě ne. Řekněme, že Tvá kantorka se na to jenom podívala zkratkovitě, (hodně laicky na to, že je kantorka..., má elementární psychologické vzdělání...), možná je naivní nebo povrchní, určitě jí však chybí schopnost empatie a nevím, zda to z hlediska psychohygieny není pro ni plus. Termín: "Normalita osobnosti" trápí odborníky na celém světě a nemá jednoduchou definici, takže se netrap. Na druhou stranu mě nenapadá nic, čím by návštěva psychologa mohla komukoliv sebezdravějšímu uškodit, naopak: jedná se přinejmenším o dobrou životní zkušenost, která nebolí, ale hladivě povzbuzuje a dává naději dušičkám utrápeným... S léčebnou to jasně přehnala, asi fakt neví, o čem mluví. doufám, že Ti bude líp. Jestli mě něco vyděsilo, pak pouze to, že děti nejsou u svých kantorů ve správných rukách :(

echm... napsala jsem slohovku na téma Nejkrásnější na světě nejsou věci, ale okamžiky... jednalo se o příběh z pohledu dvou lidí, je to o tom, že tý holce připadá, že žiletka je hezká věc, ubližuje si... Nezáleží na příběhu, ale napsala jsem to ve škole a učitelka mě poslala na psychiatrii, prej ten člověk co si jen jednou zkusí ublížit patří do léčebny :o/ no proč to píšu, omlouvám se jestli tímhle někomu zkazim náladu nebo ho vyděsim (já vyděšená byla), ale to přece neni pravda nebo jo?

Ahoj Pajko,diky za meil tak jsem Ti neco malo napsal.Odvaha uz je ale jak to dopadlo si precti sama.Vcera vecer jsem mel pocit ze snad uz nejde byt porad na dne.No byl to jen pocit ... Hezky den...

T: - pořád mě to nutí připisovat tam dvojku, deformace :)mail už máš...a k té pomoci: Nevím, asi je to zkušeností nebo věkem, nejspíš obojím, ale jak plyne čas, znervózňuje mě míň, když nemůžu pomáhat pro nezájem z druhé strany. "Stopla" jsem vědomě tuhle svoji nutkavost, protože v konečném efektu mi škodí a nikomu ani nepomůže. Je to prosté, nejsem schopná spasit svět. Přemýšlím, do jaké míry můžu pozitivně ovlivnit některé "vzdálené" lidské krizové situace. Tady se někdo zmíní, že trpí, chce se zabít apod. Spousta lidí zoufale vykřikne a ani pomoc nečeká, dokonce odmítá, jiní ji uvítají, pokračují v dialogu, napíší přímo... Když jsem sem začala chodit měla jsem nutkání říci každému něco povzbudivého, dnes přemýšlím o tom, že tenhle virtuální možnost dává možnost i lidem s dramatickým talentem. Beru vážně to, o čem se tu mluví, ale s určitou rezervou, počítám s "hrou", sama nehraju, jenže, co když je to lež :)? Doufám, žes pochopil.Doktor není o nic míň cizí jako my tady, jenom uvidíš jeho tvář, přestaň se toho bát, nebolí to, pomáhá to!!! a většinou to ani nic, než Tvůj čas, nestojí :) a napiš, těším se :)

Ja vim.Udelam to,ale jak rikam mam obavu z toho se nekomu sverovat koho neznam.A on se stejne zepta proc jsem prisel.A ja mu to asi nevysvetlim.Mohl bych Ti napsat na meil?Ja vim ze tu nekde je,ale nevim jestli ho najdu.A k Dominice ... ja vim,ze nechce.Vis,zda se mi neuveritelne,ze clovek o kterem jsem cetl pred par dny a ktery to co jsem cetl napsal pred vic jak pulrokem se tu ted ukazal a napsal neco k tomu co jsem k tomu napsal ja.Az moc dobre si uvedomuju,ze Dominika je inteligentni a rozumna holka.A to rikam i presto,ze spousta lidi by rekla opak podle toho jak jedna.O to vic me to stve,ze ji nemuzu pomoct.A pritom ji pomoct chci.Ja jsem zase v pasti.Ctes to? Proc? Ja chci pomoct,ale nemuzu,protoze ten druhy nechce.Copak neubehl nejmin pulrok aby se neco stalo a ja se nemusel opakovat? Ach jo...

T: Je to tak prosté. Doporučení Ti dá bez komentáře každý normální doktor. A po schůzce s psychologem snad ani nikomu nemůže být hůř. Jsou to lidi s talentem vcítit se, laskavě uvolnění a balzámově klidní a většinou se jim podaří přesvědčit své klienty o tom, že život je tak jedinečný, že stojí za to žít, přestože často není peříčko.A ještě k Dominice: ona prostě nechce!!! Je natolik inteligentní, že má promyšlenu určitě spoustu variant, jak sdělit, ale ten krok neudělá :( ani nikoho nepožádá, ona dokonce ani nenaznačí, neukáže cestu...

Ahoj,jsem tu zas.Diky Dominiko aspon za par slov.Drzis se,ale sama vis ze je to spatne.Premyslim nad tim jak by slo udelat aby se to nekdo dovedel a pritom jsi nemusela udelat nic nez jen cekat a netrapit se tim ze to musis udelat sama.Ale nic me nenapada.Mysko,jak rika Iva nedelej to.Nestoji to za to.:-)Co to placam ... jak muzu vedet ze to za to nestoji? To co pises citim i ja,ale vubec nemam ty dalsi myslenky o tom ze bych si ublizil.Neschopnost,nicota ... atd. to jo. Neziju,prezivam.No proste vse co tu uz bylo napsano,ale ani naznak toho abych si ublizil. Obcas mam myslenku jake by to bylo skocit z balkonu,ale je to chvilka protoze i v hlave mam strach prelezt zabradli ze spadnu.Zase placam a pritom nedokazu vubec nic poradit.Chtelo by to neco co zamestna mysl a tim odvede myslenky na tu nictotnost a neschopnost a pak i k tomu ublizeni si.Mel bych si to po sobe precist,ale neudelam to.Vim,ze tu bude hodne chyb,ale co.Pajko,snazim se dokopat k tomu jit.Asi to chce nacasovat tak abych se citil blbe a pritom mel cas tam jit.Snad se to do konce tydne podari.Stejne necekam ze tam pujdu hned,ale zatim jen mit v ruce to doporuceni.Jen nevim jestli je hloupe rict na rovinu,ze chci doporuceni protoze to nechci platit.Lenka tu kdysi popisovala to sve prvni setkani,ale pak uz k tomu nic nedodavala.Sam si neumim predstavit jak se mam donutit rict proc tam vlastne jdu kdyz sam nevim.To kvuli cemu jsem tam chtel jit pred pulrokem je ted jen cast.Snad mi tu nekdo poradi jak na to.A co se tam bude dit.Mejte se hezky a hlavne to nikdo nevzdavejte ... PS:Dominiko ... ted me napadlo ... co takhle napsat na papir strucne jednou vetou co se deje.A ten pak dat nekam kde ho najdou rodice.Ale nekam kde ho nenajdou hned ale treba za tyden kdy uz sama zapomenes ze tam je. Asi hloupe co? Byl to jen napad.

Ahoj Myško, neblbni. Nepodřezávej si žíly. Nemá to cenu. Ježisi, já nevím co bych měla napsat, abych Ti v tom zabránila. Taková bezmoc....Já moc dobře vím, jak je to těžký. Mám za sebou pár pokusů o sebevraždu. A když tě pak zachráněj, tak to je pak něco. Užila jsem si v nemocnici pár krušných chvilek. Sestřičky se ke mně chovali dost hnusně, když jsem se kroutila na posteli bolestí, tak na mě křičeli, že si za to můžu sama. No opravdu to nebylo moc příjemný.Tak Tě moc prosím, zkus to ještě vydržet. Chodíš k nějakému odborníkovi? Jestli né, tak to zkus. Nebo zkus nějaké krizové centrum či Linku důvěry. Prosím zkus to ještě.Jo život je hnus, ale dá se ještě aspoň trochu žít.No já tady plácám samý nesmysly, ale to je z beznaděje. Nevím jak ti pomoci. Budu na Tebe moc myslet a držet Ti palce. Bojuj - stojí to za to. Věř, že někomu na Tobě záleží!!!!

Ahojky holky,jo,zas já.Četla jsem vaše příspěvky za poslední chvilky co jsem se nezúčastnila a přišlo mi,že ačkoli jsem se cítila ještě docela v pohodě naproti vám a neřešila jsem se,jsem na tom stejně a svezu se ještě níž...Pokoušela jsem se opět vyjít mezi lidi.Z bárku jsem po hodině a pár panákách utekla,hystericky jsem brečela a klečela jsem v mrazu a sněhu ještě asi deset minut,neež jsem mohla vstát.Nemohla jsem.Celý den než jsem odešla jsem si na papírek psala důvody,proč žít a proč nežít,proč ne záhadně převažovalo asi o deset bodů a večer s lidmi,kteří byli mými nejlepšími přáteli a já si s nimi teď neměla co říct a topila se ve svojí bolesti a celou dobu přemýšlela o tom,jak se jen konečně zabít,byl promně naprostá katastrofa.Moje nejlepší kamarádka,moje sestra,najednou byla jako někdo cizí,nevěřila jsem jí ani slovo když říkala,jak je život stejně hezkej a že se těší na tohle a tohle.Já se těšila na večer,až se pořádně pořežu.Můj jediný prolém byl,jestli si podřežu i žíly nebo ne.Doma jsem místo nože vytáhla žiletku.To tu ještě nebylo.Krev mně překvapila.Bylo jí daleko víc.Ale to mně naplnilo.Říkala jsem si,tak za to jak jseš hnusná si trp a klidně chcípni...Nakonec jsem měla rukávy od trika ráno nasáklé krví a zbytečně jsem promarnila noc.Moc si přeju umřít.Než se k tomu uplně odhodlám,vim že budu stále závislá na tom,že se budu denně za každou pitomost kterou udělám trestat.Největší chyba je,že jsem.A že jsem taková,jak jsem-hnusná,špatná,neschopná...Má to cenu aby někdo takový žil?ten život je strašnej,já nemůžu...Snad to bude dnes,kdy už konečně shledám vše za dokončené a konečně si POŘÁDNĚ podřežu žíly,když už k tomu nemám tak daleko...Jestli ne,stejně pořád budu žít s tím,že se nenávidim...Papa,mějte se úžasně a přeji vám co nejkrásnější dny bez bolesti...

Dominiko, ani nevím, proč jsem Tvůj příspěvek neviděla, až teď.Zdá se mi, že jsi na tom líp...???

T: Neřekla jsem to já. Sestra našla náhodou mail.kontakt na mne a netušila vůbec nic. Pak jsme se rozpovídaly a došlo to tak daleko, že jí to nakonec sdělila její sestra samam já jsem jenom lehounce, téměř neznatelně naznačovala. Nebylo to pro ni vůbec lehké, ale zvládly to obě velmi dobře. Sama jsem prožívala obrovský vnitřní boj, protože jsem cítila, že by to měla udělat sama, vnímala jsem to jako velmi intimní a soukromou věc. V případě Dominiky bych neváhala. Její případ, přestože je velmi inteligentní a samostatná, vnímám jako týrání bezbranného dítěte a z toho pohledu by nebyl důvod rozmýšlet se. Bohužel nemám kontakt :(Jinak vidím, že jsi velmi citlivý a vnímavý a Tvůj sen to jenom potvrzuje. U takových grázlíků se ale musí jít na jistotu a to není až tak snadné :(Odborníky vyhledej. Psycholog Ti prášky nenapíše :) ani nemůže...