Spánková obrna

Dobry den tohle vim ale nikdy...Ženské jsou hrozné a nebezpečné čarodějnice. Je smutné, když někdo potřebuje vidiny k tomu, aby pochopil něco tak základního.

Dobrý den je mi 14 let a zaslech jsem o spánkové paralýze a teď se bojím že ji dostau :D jaké je procento že ji můžu dostat ?
Děkuji za odpověď

Dobrý den je mi 14 let a...Asi 65,37 %.

Dobrý den je mi 14 let a...Nespi na zádech.

6 Klára Klára | Teď | Reagovat
Dobrý den,
Při brouzdání na interneru jsem narazila na vaši stránku a chtěla by jsem vám předat jeden záznam, který pomůže nejen vám ale i vašim blízkým. Nejedná se o náhradu léčby, ale slibuji že vám nesmírně pomůže a změní život .
Toto audio je řešením na jakýkoliv problém se 100% výsledky.
Vám i vašim blízkým pomůže stejně, jako mnoha lidem po celém světě a i u nás v České republice, pomůže v jakékoliv nemoci.
Postup:
Při poslechu audia zavřete oči a s nejhlubší koncentrací poslouchejte audio. Jakmile skonči, otevřete oči, vezmete si do ruky půl sklenice vody (cca3 dcl). Opět zavři oči a řeknete v duchu třikrát své jméno nebo v koho/co věříte). Pak se zavřenýma očima na třikrát vypijte nachystanou sklenici vody.
1) provádějte 3x denně - ráno, v poledne a večer před spaním
Toto audio poslouchejte právě a pouze 7 dní
http://www.alrehman.com
Upozornění: Tím to audiem není podporován nic a nikdo. Má to čístě pomocný účel.
Přeji vám mnoho štěstí.
Klára

Je mi 13 let a toto mívám hodně je to strašné kolikrát nemohu moc dýchat nemohu se pohnout ani vydat hlásku stalo se mi to i dnes chtěl sem řict aspon mami ale nešlo to tak sem aspon zkusil z hluboka dýchat aby si mně máma všimla ale nešlo ani to bylo to strašné

Je tu někdo, kdo se naučil naopak si to užít? Když se mi to stane doma, uvědomím si co se děje, překonám strach a užívám si ten zvláštní stav. Prvně to samozřejmě bylo hrozně nepříjemné.
Už je to pár měsíců kdy se mi to stalo naposled. Řekl bych že je to díky častějšímu kouření marihuany, ale to nikomu nedoporučuji. Otestuji.

Už se mi to stalo asi 3x za tenhe rok, po prvé to bylo fakt nepřijemné, probudil mě sen, nebo snad noční můra, pamatuju si jen ty zvuky, takové hluboké hlasy a najednou velmi vyskoý tón při kterém jsem se probudil, šileně mě pískalo v uších že to i bolelo trochu a pak ta neschopnost se hnout, sotva se nadechnout, trvalo to asi půl minuty než se mi povedlo převalit se na bok. To pískání v uších přestalo asi po 10 minutách. Při dalších dvou už to nebylo takové, při probuzení se nedalo pohnout, ale za pár sekund se mi to povede.

V první řadě je třeba podotknout, že "entity", kterými jsou senzitivní lidé ve stavu Spánkové paralýzy navštěvováni, jsou reálné, existují v metafyzické interdimenzionální rovině, a sužují během spánku lidstvo už od dob lovců-sběračů před mnoha tisíci lety, dávno před vznikem všech náboženských tmářství zde v diskuzi zmiňovaných. Přítomnost těchto entit je možné vizuálně zaznamenat pouze při elektromagnetické oscilaci hypotalamu a některých specifických částí mozkového kmene zhruba na frekvenci 4 -7 Herz. Při takové frekvenci jsou lidské čípky a tyčinky v sítnici schopné zaznamenat index lomu fotonů těchto entit a neurony jej v hypotalamu zpracovat, ovšem roli hrají i jiné faktory. Jejich fyzickou přítomnost si může každý člověk s chronickou spánkovou paralýzou jednoduše ověřit tak, že stáhne do svého smartphonu jakýkoliv program na GooglePlay, schopný zaznamenávat a nahrávat elektromagnetické pole bezprostředního okolí (např Ultimate EMF detector zdarma na GooglePlay) a takový mobil (s dostatkem úložného prostoru) vždy před spánkem umístit poblíž vaší postele, ke dveřím místnosti, či zkrátka na místo, kde entitu nejčastěji zaznamenáváte, a spustit nahrávání elektromag.pole. To se v bezprostřední přítomnosti entity znatelně anomálně vychýlí od běžného pole, které se v zastavbě pohybuje okolo 40-50 Mikrotesla i se započítanou Schumannovou rezonancí. Posléze můžete začít s experimenty na vlastní pěst, během SP překonat strach, nonverbálně navázat kontakt s entitami, pokládat jim stručné otázky, a odhalit jejich původ i motivaci. Zkušenosti posléze napište na můj email [email protected]

Zdravím vas vsechny , obrovský se mi ulevilo , ze jsem zjistila , ze to znate taky . Ne, ze bych to nekomu prala. Kdykoliv to nekomu rikam , citim jak me berou s nedůvěrou a nechápou o cem mluvim a
Prijde jim to vymyšlené . Je to hrozne , mne se to též deje , kdyz jsem přespala a kdyz jsem hodne vycerpana. Kdyz mam stresové období prozivam to i v noci . Nic méně nejvic to prozivam jak zacne denní svetlo mam uz tak zažité , ze na to reauguje moje hlava , nechapu to . Jednou se mi povedlo dostat se z tela a dostat se do jine mistnosti dostala jsem se celkem do dvou ve svém domě , kdy při posledni mistnosti jsem se dostala do koupelny . Podotykam , ze tohle se mi deje uz od 19 let a je mi 27. Chci jeste rict , ze jsem se dostala k přemístěni , az kdyz jsem v tom stavu byla plné soustředěna , a zaměřila se na prsty svých rukou , Tak jsem se dokazala dostat z tela . Kdyz jsem se ale dostala k tomu , co uz jsem rikala predtim, ze jsem se jako do posledni mistnosti dostala do koupelny a videla se ,jak jsem ve vzduchu a podívala se sobe na oblicej ... tak me to vyděsilo , že uz jsem se nikdy nechtela nikam dostat . Mela jsem uplne černé oci, vypadala jsem jako ďábel . Nikdy uz jsem si potom netroufla se dostat z tela . Zazivam to téměř 5 do tydne .

Zdravím, spánková paralýza mi začala asi před půl rokem (jestli to tak je).
Jednou jsem měla jaký si sen. Byl to to hrozné :(. Jaká si síla mě táhla na židly, ruce mi tlačila podél dolů a hlavu tlačila bokem. Křičela jsem ale nic jsem nemohla. Uvědomovala jsem si že úplně nespím a snažila hýbat rukama, ale nešlo to. Tenkrát mě vzbudil přítel, když si všiml, že mám zrychlené dýchání.

NYNÍ: do tohoto stavu se dostávám, převážně vždy, když jsem unavená z práce či psychicky vytížená :(. Jdu si odpočinout dopoledne nebo i v noci spát, tělo se mi jakoby propadá do postele, oči mi kmitají rychle doleva a doprava, začnou mi brnět ruce i nohy (nemohu se hýbat), hučí mi v hlavě (až je to nepříjemné), jakási síla mě dává ústa do úsměvu (toto mi ještě nikdo nedokázal vysvětlit). Nemám žádné vidity a nic nslyším, jen mám pocit že tam někdo je. Snažím se pohnout abych se probudila, ale je to těžké. Dnes se mi to opět stalo a probudil mě zvonek, byl to šok a trvalo mi necelou minutu než jsem se mohla pohnout i když jsem už věděla že jsem při sobě.
Většinou jsem po tomto zážitku ještě více unavená a cítim se divně. Každopádně mám strach si jít zas odpočinout.

Dobry den,je to asi tak 6 let co jsem mela tyto stavy,bolo to sileny i kdyz jsem to mela jenom par krat,asi tak 10 krat a bola som s toho uplne vyrizena,bala som sa chodit spat a kdyz uz som teda sla musel u mna nekdo lezet,probudila som sa nemohla som sa hybat,chtela jsem kricet o pomoc,utect ale neslo nic delat,nejhorsi bolo asi to ze jsem napriklad vydela jak ke mne de kamaradka ktera tam ani nebyla a zacala sa mi spmat takovym tym zakernym chechtanim,no hruza.Co jsem se tady ale nedocetla jsou stavy ktere jsem mela taky za bezneho dna a ne pri spani,a to ze sme sa s pritelkyni milovali a misto ni jsem tam vydela svoji bejvalku,to sa mi pak este stalo u pritelkyni kterou jsem mela po ni a to som taky u toho vydela uplne jinyho cloveka,pak i treba kdyz ona sla s pokoje do obyvaku tak jsem vydela uplne nekoho jineho a to som bola vzhuru,nechapu to tak kdyby mi k tomu mohl nekdo neco rict bola by som rada,v ty dobe som to uz nezvladala a skusala som to resit s psychiatrickou bohuzel tady na netu a ta mi k tomu nevedela nic rict,coz nechapu,kdyz nas je tolik s tymto problemem.Na druhou stranu to proste tak jak prislo odeslo a zatim nevratilo,ale stejne ma zajima co to je,protoze na tohle len tak nezapomenu,vsak vite o cem mluvim,dekuju vam za odpoved papa

Hmm, tak tento stav jsem měl jen dvakrát, poprvé mi to přišlo velice zvláštní jelikož jsem provozoval astrální cestování a meditace, kde se to někdy stává že duše odpoutaná od těla se nemůže navrátit ihned zpět. Ale toto bylo stejné jak se tady popisuje tedy zcela spontánně. Podruhé to bylo právě po hluboké meditaci, ale to bylo podstatně horší. Jěště žě nás bylo při meditaci více a ostatní mi museli masírovat celé tělo a ještě jiné techniky které zřejmě do této diskuse nepatří.
Nu, mám pocit že jste se dostali podobně jak já do spontanního meditačního stavu, není se čeho bát, naopak co by za to jiní dali aby to mohli prožít. Doporučuji nepanikařit a zkusit si tento stav prožít, pokud cítíte něčí přítomnost, zeptat se kdo je přítomen. Když navážete kontakt můžete prožít krásné chvíle. Zajímavé je na tom to, že někdy prožijete i několik hodin v jiné dimenzi a přitom uběhne ve skutečnosti jen pár vteřin.
O tyto stavy se snaží ezotérici hodně dlouho a jen málokomu se to podaří, berte to tak že jste vyvolení, možná che che.

Ahoj, chtěla bych přispět svými zkušenostmi do diskuze, spánkovou obrnu zažívám už od dětsví. Většinou je to krajně nepříjemný stav s prožíváním různé míry fyzické bolesti, nemožnosti se pohnout, pískání v uších, brnění celého těla, jako by mi tělem projížděl elektrický proud a "něco se mnou manipuluje". Stává se mi to několikrát do roka. Chtěla bych tady polemizovat s názory že je to pouze negativní záležitost. Protože pokud jste ochotni na sobe pracovat, můžete se naučit to ovládat, respektive se začít bránit ve chvíli kdy se vás to zmocní a ubránit se, anebo toho využít. Tyto stavy se často objevují po velkém fyzickém nebo psychickém vyčerpání, i když tomu tak být nemusí. Základem je ale nevyrovnanost lidské psychiky. Z jednoho pohledu se hovoří o jakémsi démonovi který se vás snaží zmocnit, nebo jakoby vytáhnout z těla. No ať už je to cokoli, může vás to dostat jak už tu někteří psali jinam, možná blízko tomu, kam se lidská duše dostane po smrti. Samozřejmě, je to otázka víry, ale zkoušeli jste se tomu někdy přestat bránit, poddat se tomu a věřit že vám to může být i v něčem prospěšné? Je to těžké zbavit se strachu a vždy se to nepodaří ale mě to např. zbaví bolesti a všeho toho hnusu. Každopádně jsem ráda že se o této věci mluví, jak z hlediska lékařského tak duchovního. Chci ještě napsat jednu moji zkušenost, protikladnou k tomu jak tu někdo psal že to co zažíváme je jenom blamáž naší mysli, jelikož se konkrétní věci které viděl(a) v tom stavu po přání přenést na urč. místo a vidět co se tam děje po konfrontaci s realitou nepotvrdily. Já mám opačnou zkušenost a proto tomu věřím. Zkusila jsem se v tom stavu dostat do pokoje mého nového přítele kde jsem nikdy nebyla - po brzké konfrontaci z realitou jsem zírala že je to ten samý pokoj..i obrázky na zdi. Myslím že je to spíš náhoda když se to povede, ale možné to je. Čím víc se těchto stavů člověk bojí, tím víc ho mohou ovládat, co třeba zkusit si připustit i jiné náhledy na věc než jen ten medicínský?

Ahoj všichni. Nevím kde... Ahoj Leo, zaujal mě tvůj příspěvek o tom, jak jsi prožíval spánkovou obrnu, konkrétně ta pasáž s babiznou a možnou spojitostí s umírající babičkou. Zažila jsem něco podobného, nevím, jestli to spolu nějak souvisí, každopádně je to zajímavé.
Před lety jsem bydlela v jednom malém městě a tam byl člověk, který mě neustále "uháněl", i když v té době jsem byla už dávno vdaná a zájem o něho jsem vůbec neměla. Jenomže ať jsem se hnula, kam chtěla, neustále mi byl v patách a potkávala jsem jej všude, i na místech, kde bych to čekala nejméně. Byl trochu mentálně narušený a proto asi ani nechápal, že opravdu nemám zájem a nechtěl to nikdy nijak respektovat. Čas běžel, až jednou v noci jsem usnula a zdálo se mi, že někdo zvoní. V tom snu jsem se probudila a říkala si, kdo chodí v půl třetí ráno na návštěvy? Že to není vhodná doba. Pořád jsem slyšela zvonek, pak byl klid, až někdo začal bouchat na okno pokoje. Dostala jsem strach a (stále v tom snu) jsem budila svého muže s tím, že někdo k nám jde a že mám strach, že mi to připadá zvláštní. On se probudil (sen) a říkal, že se jde podívat, kdo to je. Já na to, dobrá, ale jen zmizel,začaly se ozývat hromové rány, jako kdyby někdo bouchat a přejížděl po kovovém vlnitém plechu. Chtěla jsem muže zavolat zpátky, dostala jsem panickou hrůzu, polila mě zimnice a celá se strachy třásla. Pak se v pokoji objevila světlá silueta a nato jsem měla pocit, jakoby mě (mou duši) někdo násilím rval ven z mého těla. Chtěla jsem něco říci, ale nemohla jsem ani otevřít ústa, špatně jsem dýchala a upadala do mdlob, nemohla jsem nic, jen silou vůle jsem alespoň (jak bych to nazvala nejlépe) držela duši a tělo? - pohromadě. Bylo to děsné. Pak se muž vrátil zpět a říkal, že venku už nikdo není. Já mu nato řekla:"Kdybys tak věděl, co se mi právě stalo za hroznou věc..." a najednou jsem se probudila- už opravdu. Bála jsem se otevřít oči, ale kouknu na budík a tam něco málo po půl třetí ráno. Pak jsem usnula, jenomže...

Ahoj Leo, zaujal mě tvůj...pokračuji.
...jenomže to samé se mi zdálo znova, zase jsem se probudila, pak zase usnula...děs a běs! Ráno jsem se probudila a byla ráda že ta příšerná noc je už za mnou. Jenomže to mělo ještě svou dohru. Jak jsem psala, žila jsem tenkrát v malém městečku, kde na jednom konci nakopneš slepici a na druhém už o tom dávno vědí...Stalo se tak, že ještě tentýž den se ke mně doneslo, že ta osoba mezi 2. a 4. hodinou ráno zemřela. Muž si pak ze mně dělal legraci, že se se mnou "vesnický magor" přišel rpozloučit. Mě to moc legrační nepřipadá, ještě teď mě polévá zimnice, jen si na to vzpomenu.
Pokud je to ta spánková obrna, tak za svůj život jsem ji prožila asi 3 krát, ale výše popsaný zážitek byl nejsilnější. Lituji ty, kteří ji musejí zažívat častěji, tím spíše, pokud jsou to děti.

Jsem strašně šťastná,...Ono je otázka, jestli by se ti to využít k nějakým astrálním zážitkům podařilo. Nedávno se mi stalo, že zase na mě šly ty stavy. Zkoušela jsem tedy naladit mysl na jednu meditační techniku, chvilku to fungovalo a ten zmizel strach a děs zmizel. Nevím, jak to máš ty, já mám vždycky při spánkové obrně pocit, jakoby mě někdo rval z těla ven (duši). Když jsem zkoušela tu meditaci, cítila jsem, jak sice duše jde kamsi "na výlet", ale byl to příjemný pocit. jenomže to netrvalo dlouho, přerušila to zase ta bytost, tentokrát úplně černá a zase jako vždycky. Už jsem tady o tom psala dříve, pár takových zkušeností. toto téma mě fascinuje, jelikož tak nějako podvědomě tuším, že to, jak nám tento jev vysvětlují lékaři, je pouze poloviční pravda.

Ahoj všichni. Nevím kde začít, ale…jsem rád, že tyhle stránky existují a že se tudíž mohu podělit o své zážitky s ostatními. Mám také své zkušenosti se Spánkovou obrnou a i když poslední SO jsem měl díky bohu asi před 20 lety, tak ty zážitky a vzpomínky jsou tak děsivé, že i po tolika letech jsem na to nezapomněl a myslím, že ani nikdy nezapomenu. Protože větší hrůzu jsem ve svém životě dosud nezažil. A protože si na to čas od času vzpomenu i když už mě to nepostihuje, tak jsem se o tom zkusil dozvědět něco více díky internetu a tak jsem narazil na zdější stránky.
Letos mi bude 32 let a Spánkovou obrnou ( pokud se tak opravdu nazývá to, čím jsem procházel ), jsem trpěl asi od svých 5 do 10 let. Často jsem míval hodně živé sny, ale když jsem se probudil, nebo často už i v době kdy se mi zdáli, jsem věděl, že jde o sny.
Ovšem to co jsem prožíval v průběhu Spánkové obrny bylo tak reálné, že opravdu nevím jestli to byly sny, nebo o co se jednalo. Ale bylo to odlišné od běžných snů. A zároveň to asi nebyla realita.
Pokusím se to nějak popsat. Mělo to spoustu stejných nebo podobných projevů, jaké tu všichni popisujete. Šel jsem spát a těsně poté, co jsem usnul jsem se jakoby „probudil“ a nemohl jsem se pohnout. Provázelo to takové to pískání v uších, které tu mnozí popisujete.
To, co se mi stávalo dost dobře popsala i „Zdenica“. V tom stavu jsem se snažil křičet, volal jsem na mamku a jejího přítele do vedlejšího pokoje protože jsem byl vystrašený k smrti, ale samozřejmě nic nebylo slyšet. Nebo jsem šel přes mamčin pokoj jakoby na chodbu a tam mě vždy NĚCO vyděsilo a nemohl jsem jít dál. Pak jsem se ocitl zase v posteli…a to se několikrát opakovalo ( přesně jako to popisovala Zdenica ).
Tohle všechno by ještě bylo celkem v pohodě, ale to, proč si to všechno do dnes pamatuji a proč to považuji za největší hrůzu jakou jsem doposud zažil bylo, že jsem při tom měl prakticky pokaždé zrakové halucinace ( pokud se o ně skutečně jednalo, páááč opravdu nevím o co se přesně jednalo ).
Prakticky vždy to začínalo tím, že když jsem se nacházel v tom stavu, tak mi na hrudi seděla nějaká stará škaredá babizna. Asi vám to připadá směšné, ale opravdu se to dělo. A když mi ta babizna seděla na té hrudi, tak jsem měl v tu dobu i vámi zmiňované problémy s dýcháním.
Na této stránce je obrázek, který dost dobře odpovídá tomu co jsem zažíval a VIDĚL ==> http://translate.google.cz/translate?hl=cs&langpair=en|cs&u=http://en.wikipedia.org/wiki/Sleep_paralysis
Nevím samozřejmě o co se jednalo…jestli to byla narkolepsie, kataplexie, hypnagogní halucinace, nebo cokoliv jiného, ale každopádně přibližně v těch mích 10ti letech to přestalo a od té doby už jsem to NIKDY nezažil. V té době jsem o tom samozřejmě s nikým nemluvil. Byl jsem malé dítě ( 5 – 10 let ), tudíž by mi nikdo nevěřil. Navíc jsem v těch letech samozřejmě neměl vůbec páru o tom co se mi děje, jestli se to děje každému, jestli je to běžná součást života, nebo o co se teda vůbec jedná. Každý by to připisoval nějaké „přehnané dětské fantazii“…atd. Ale dnes s odstupem mnoha let mohu říci, že se v žádném případě nejednalo o dětskou fantazii, nebo nějaké výmysly ( vím co jsem zažíval a viděl ).
Ohledně té zrakové halucinace ( té staré baby ) jsem se na nějakých internetových stránkách dozvěděl, že by se mohlo jednak o nějakého démona, nebo ducha umírajícího člověka, který tímto způsobem nasává energii ze zdravých lidí aby mohl dále žít. Tento výklad mě dost zaujal, protože to kurevsky dobře zapadá do situace ve které se naše rodina nacházela.
V té době jsem bydlel v jednom bytě se sestrou, matkou, jejím přítelem, dědou a babičkou. A právě v té době, když mi bylo těch 5 až 10 let, jak jsem potom zjistil, trpěla má babička rakovinou. Byla tudíž umírající a v roce 1988, když jsem měl 10 let pak umřela. Je to možná jen shoda náhod, ale třeba to byl její duch, který mě neustále navštěvoval. Každopádně po její smrti už se mi to nikdy nestalo. Ale byl to tehdy dost velký psychický záhul na jedno malé děcko!!!
Těžko říct jak to bylo, jak to je, o co se jedná… Dnes mi jde jen o to, abych zjistil o co jde, proč se to děje, jak se tomu vyvarovat.

Nehorázně dobře řečeno KaashaFataal a velmi zajímavý příběh Tarqui.... Asi jsem neměl rozrýpávat staré rány. Předevčírem se mi po cca 20 letech znovu v noci "NĚCO" přihodilo.

Jakub(20).Mám úplně stejné problémy až nato ,že nemám potíže s dechem,ale třeba včera uprostřed noci mě to opět přepadlo až 6x po sobě.Měl jsem opravdu strach zavřít oči ,protože když jsem je zavřel tak hned nato jsem se zase nemohl hnout.Poprvé se mi to stalo asi před půl rokem kdy sem si myslel že je to jenom nějaký děsivý sen.když se snažím mluvit, tak se zmůžu jenom na pazvuk stylu (hmmmhmm).Mě osobně pomáha když se zameřím na nohy a zacukám jimi a zachviličku to povolí.Když sem se snažil moje opakované nočmí můry popsat kamarádům,tak to nikdo nepochopil.Ale ted sem rád ,že jsem přišel na to co je a že nejsem jediný kdo zažívá ten horror.Samozřejmě bych to nikomu nepřál.Hrozně se mi tady ulevilo ,že to není nic vážného.Už sem si na to zvyknul.