Žárlivost

Ahoj Kato, souhlasim s Kokroucem. Tohle se uz ani netyka nevery. Mam pocit, ze ten clovek si Te dostatecne nevazi. Taky nechapu, proc s nim jsi.Vim, ze je to tezke, ale musis se pokusit myslet na sebe a bavit se sama a seznamovat se dal. At ho mas rada sebe vic, tak prece vis, ze to neni v poradku. Copak se zamilovani ignoruji? Drz se a napis.

sice jsem to tu moc nepročítala, ale chtěla bych taky přispět názorem.. nevidím nic špatného na nevěře, pokud se jedná o známosti na jednu noc a nic v tom není, žádná láska, jenom přitažlivost a prostě chuť na sex, něco jiného je plnohodnotný vztah s někým, s kým jste celý život a kazit něco takového, kvůli prostě touze po sexu, člověk by měl za život něco zažít, myslím, že monogamie postupem času vymizí

Katko, můj názor na nevěru je velmi liberální, ovšem na druhou stranu, musí ta nevěra být dokonalá, to znamená, že nedokazatelná. Jakékoli pochyby, to znamená sklony k žárlivosti, dosti striktně odmítám a u druhého odsuzuju. Odsuzuju je i u svých známých a konečně i na těchto stránkách. A odsuzuju je zejména tam, kde se zdají být zbytečná, to znamená tam, kde partner za něco stojí. Omlouvám se předem za svá slova, ale pokud tvůj partner MUSÍ každý den do hospody, tak za moc nestojí a já nechápu proč s ním zůstáváš. A pokud se bojíš, kvůli němu, někam odjet, potom omezuješ sebe pro někoho, komu ani nestojíš za to, aby s telefonem vyšel před dům a řekl ti, že je všechno v pořádku. Tobě vadí něco, co nedokážeš ovlivnit, nikdy to nedokážeš a pokud tvůj přítel toto dělá vždycky, když odjedeš, tak možná jsi to právě ty, kdo je tématem veselých rozprávek, právě na tu celou noc. Opravdu nevím proč s ním jsi.

Terezo a Kokrouči, díky za rady!Na chvíli celkem pomohly a u jsem i přestala žárlit , ale už je to tady zase. Zase žárlím. S přítelem spolu bydlíme, jen jsem odjela k rodičům a pak mu volala, dozvěděla jsem se, že tam má návštěvu a jsou v hospodě a nechtěl říct koho. Bylo jich tam určitě víc a prý budou spát u něj. Neřekla jsem mu nikdy, že na něj žárlím, ve skutečnosti si přítel o mně myslí, že vůbec žárlivá nejsem.Ale vadí mi, že jen odjedu, hned využije situace a s někým jde flámovat. Vadí mi to o to víc, že se mnou nikdy nikam nejde. Jdemem buď na akce, kde je moc známých, baví se všichni, nebo jsme doma u televize a nebavíme se. Každý den musí do hospody a vadí mu, když bych šla s ním. Se mnou by se nevydržel bavit ani hodinu a nudil by se při tom a s kámošem tam vydrží celou noc.Myslíte, že je chyby, že mi to vadí nebo je to normální? Nejsem si jistá, jestli by mi toto vůbec mělo vadit. Nejhorší na tom je, že teď jezdím k rodičům stále míň, protože mám strach nechat ho doma samotného.Přitom když jdu někam já bez něho, tak mě to tam vůbec nebaví, protože celou dobu stejně myslím na něho, co zrovna s kým teď dělá. To už asi není normální, že? Ale jak se toho mám zbavit? Když já mu věřím čím dál tím míň.Díky Katka

Dovolím si maličko poopravit Timův názor - existuje VELKÁ pravděpodobnost recidivy. Do sousedovy zahrady budu chodit na třešně tak dlouho, dokud mě nechytí a nespráská. A až mě spráská, tak budu přemýšlet, kde jsem udělal chybu. Nebudu nikdy přemýšlet o tom, že toho nechám, budu se zdokonalovat, budu opatrnější, ale budu to dělat dál. Protože to už několikrát prošlo a, co si budeme povídat, je to tak sladké, se vším nebezpečím.Jinak souhlasím jak s Timem, tak s Ayperi, je nutné se zbavit toho pocitu, že tím, že mi druhý zahne se hroutí a končí můj svět. A současně je veliká pravda, že trocha té "zdravé" žárlivosti neuškodí, je jen nutné to brát s velkým nadhledem. Jsem opět u toho, co už jsem několikrát psal - omezuju-li partnera jakýmikoli scénami, metu mu širokou cestu k útěku a na druhou stranu dusím-li to v sobě, pěstuju si přesně to, co do vztahu nepatří -závislost, vydíratelnost a ovladatelnost. Úplně stranou nechávám takové ty "běžné" zdravotní potíže, jako je např. nespavost a nechutenství a jejich logické následky, např. žaludeční vředy nebo rozličné neurózy. Určitě nejsem egoista, ale za tohle mi prostě nikdo nestojí.

Ahoj Jano, sice musím souhlasi t s Kokroučem, že sklonů k nevěře se člověk těžko zbavuje a jistá pravděpodobnost recidivy Tvého přítele existuje. V žádném případě bych se s ním ale nerozcházel, ale pracoval bych na zbavení se pocitů žárlivosti. Člověk se změnit může, potřebuje k tomu důvěru druhého. Pokud ho miluješ, vychutnávej každý den kdy jsi s ním.

Musím se přiznat, že příspěvek od Kokrouče ze dne 6.9.03 mě teda dost oslovil. Opravdu jsi to velmi pěkně podal.Kéžby to lidé brali tak jak jsi to napsal.Na druhou stranu trocha té "zdravé" žárlivosti neuškodí. Snad i přispěje k tomu aby se ten druhý cítil být chtěný. Mně by tedy moc neuspokojil pocit, že je přítelovi jedno, že se o mne uchází někdo jiný. Když něco prohodí ale nebude dělat scény, pak to jen uvítám, budu si tak připadat chtěná a bráněná.

Katko, na tvůj problém není rada. Nezměníš nic z toho, co se stane, stejně jako nezměníš svého přítele. Jediné, co můžeš, a podle mě bys měla, je přizpůsobit se situaci a být připravená možná i na nejhorší. Tvůj přítel zahýbal dříve a bude zahýbat dál, možná, že zahnul už i tobě. Nezměníš ho, neznám tvůj věk, ale většina mladých lidí se mylně domnívá, že se partner změní např. po svatbě nebo po narození potomstva. Všichni ti, které znám a kteří chlastali před svatbou, chlastají i po ní, všichni, kteří zahýbali před dětmi, zahýbají i po nich. Je to skutečnost a je nutné se s ní smířit. Tvá žárlivost, v tomto případě, ničí přede vším tebe, jsem si jistý, že tvůj přítel se jí vysmívá a má pravdu. Ty můžeš udělat v podstatě tři věci - odejít od něj, občas mu zahnout nebo žít s vědomím, že to může udělat. Možná by jsi si mohla uvědomit, že sama pro sebe a pro svůj klid musíš být přednější než jakýkoli vztah. Žárlíš a ničíš si nervy, proč ? Představ si na svém místě někoho opravdu nervově slabého, taková skočí třeba z mostu a on ? On se oklepe a jede vesele dál. Proč ? Myslíš, že se něco změní ? Zbav se toho pocitu a uleví se ti, jinou radu nemám. Držím palce !

Ahoj Katko, asi Te nepotesim, ale z Tveho prispevku to vypada, ze mas urcite duvod mit strach. Myslim, ze jsi to sama napsala, varuji Te pred nim i lide, kteri ho znaji. Vim, ze jsi zamilovana, ale ja osobne bych takovemu chlapovi neverila. Mozna primarnim duvodem k obema rozvodum nebyla jen nevera, tzn. treba nepotkal tu pravou a porad ji hledal. Spis to asi pisu, abych se snazila koukat na to i z jine strany, ale sama tomu moc neverim. Jen Ti muzu poprat, abys nebyla dalsi v poradi. Drzim palce.

Ahoj,taky poslední dobou začínám být žárlivá. Přítel je dvakrát rozvedený, s první manželkou se rozvedl kvůli té druhé a druhé manželce ke konci vztahu zyhýbal.Po rozvodu měl spoustu krátkých známostí.Když jsem se s ním seznámila, varovali mě před ním, že to zkouší všude. Má takovou práci, že přijde do kontaktu se spoustou mladých koček. Dříve si mezi nimi nacházel sexuální partnerky. Žárlím. Nebyla to mezi námi láska na první pohled, ani žádné bláznivé zamilování. Ale už rok spolu bydlíme a za tu dobu se mezi námi vytvořilo pouto a máme se rádi.Já jsem do něj zamilovaná, on říká, že je taky zamilovaný. Nevím.Sexuálně si dobře rozumíme. Přesto mám strach, že jiná bude araktivnější a on mě podvede nebo mě za ni vymění.Poradíte mi, Díky. Katka

vážení mužu říci jenom za sebe ten kdo žárli je svým způsobem nemocný člověk milujíci sobec.ja na svou manželku nežarlim dá se říci vubec tak na 98% neříkam že ji nemiluji máme se radi jsme spolu již 17 let do společnosti chodí dost odvážně oblečená spousta nabídek je ale z manželčiny strany odmítnuta .take jsem přemyšlel že si manželku vyzkouším zda je schopna být nevěrna řekla že jedině v mé přítomnosti tak jaka žarlivost že bych byl ženský idol ani nahodou pokud chce svalovce at si zajde do kinajeto vsechno na toleranci jeden k druhemu omlouvam se za chyby

Už dva dny přemýšlím nad Janiným příspěvkem a nad tím, jak reagovat, aby to nebylo považováno za výsměch. Budu se muset asi omluvit, ale nějak mi to nejde. Ať to čtu zleva nebo zprava, přehazuju slova i písmena vychází mi jediné - právě ten, kdo žárlí, dělá všechno pro to, aby svého partnera ztratil.Jano, kde bereš důvod k žárlivosti ? Píšeš, že miluješ, neměla bys tedy být právě od tohoto oproštěna ? Jestliže pochybuješ a trpíš tím, potom je v tobě mnohem více strachu než lásky. A nezodpovězená otázka zní : komu nevěříš víc, jemu nebo sobě ?

Myslim,že každý kdo opravdu miluje a nechce druhého ztratit žárlí.Jen je potřeba to druhému nevyčítat,ale nějak to asi přetrpět.Taky kvůli tomu trpím.

Kokrouči, naopak, já mám děkovat, že mne k tomu kroku ti všichni dovedli! Když jsem se pak na tu cestu vydala, připsals něco k nevěře, a to bys koukal, jak jsem se čertila! Neříkám teď pro ani proti, ale zjistila jsem, že mne to donutilo o všem přemýšlet ještě trochu jinak. A ještě chvíli tou hlavou do stolu tlouct budu...Držím palce i těm ostatním.

ge - ale mám, konečně někdo, kdo zjistil, že si žárlivostí může jenom uškodit a SÁM s tím začal něco dělat, protože chtěl s tím něco dělat a hlavně - něco s tím dělá. Držím palce !

Jejej, kokrouči, ty nemáš za co!

přeji ti hodně pevné nervy. Radím i pomalu a jistě ho odpoutat od Netu jinak jednou neodolá a sejde se s ní. Tohle jsem zažila a protoe jsem včas nezareagovala jsem už 3 roky rozvedená (po 10letém manželství). S danou slečnou se sešel-nic z toho nebylo, nesplnila jeho očekávání, ale narušilo to náš vztah. Snažili jsem se to dát zase dokupy, ale po roce jsem zjistila, že začal být na Netových vztazích závislí.......přešel volným krokem z reality do iluzorního světa a neměl sílu se vrátit. Ani psycholog nepomohl- základem je totiž, že by musel chtít sám.........a on nechtěl:-) Tak hodně štěstí.........

ahojte.asi to nepatří do této rubriky ale chtěla bych se zeptat co je to navěra.před rokem jsme doma jen tak popijeli.já si na chvíli odskočila a po mém příchodu jsem přistihla svého manžela jak se vášnivě líbá s mou kamarádkou.to přeci není možné.nechtela jsem tomu věřit.ale když jsem šla zase zkontrolovat deti tak se situace opakovala.až ráno jsme otom mluvily co sestalo.a on že se nic nestalo že o nic nejde.chtěla jsem odejít ale zůstala jsem.nedokázala jsem to přejít.nikdy jsem nežárlila jen tak zdravě.od té doby co se to stala jsem ztratila k němu důvěru.ted žárlím snad na všechno.na jeho kamarádky když s nimi promluví nebo když si zavolají.hned za tim vidim něco jiného než pokecání.možná kdyby se to stalo s nějakou cizí ale né s moji nej kamarádkou.moje žarlivost došla tak daleko že přemýšlím o tom že odejdu z tohoto vztahu.že mě to koněčně přestane užírat.nedělám scény jen se v řečí pořad k tomu vracím.

ge - DĚKUJU !!!

Svého přítele miluju jako nikoho předtím, jsem mu věrná, protože chci a od něj to samé neočekávám. Měla jsem období žárlení a věrnost jsem čekala, kdy jsem nemusela ani začít se scénou, vše mi poznal na očích, stačil pohled. Jaká nastala nálada ani nemusím popisovat. Připadala jsem si hrozně směšně. Všechno kolem se mi vysmívalo. Chtěla jsem z toho rychle pryč, protože jsem si v jednu chvíli uvědomila, jak málo stačí k neštěstí. Hledala jsem pomoc, přečetla celou Doktorku, hájila se, že nic mi nepomáhá a všichni ti "dokonalí a vyrovnaní" mě svými zkušenostmi akorát štvali. A jsem za ně za všechny moc ráda, protože mě vyštvali k tomu, abych něco udělala. A to proto, že jsem opravdu nechtěla svého partnera sama k nevěře dohnat a ještě jej při tom načapat, díky "stíhání". Taky netleskám, když koukne po jiné, ale mě stačilo si uvědomit, že já též nezakrývám oči dlaněmi, když potkám muže. O dotyčné si pomyslím své, možná si ji v hlavě srovnám se sebou, zda se k jejímu půvabu mohu přiblížit a končim. Není to vůbec 100% a nepomáhá mi to vždy, ale výsledky jsou, a to je pro mne velmi důležité. Nešlo to okamžitě a trvá mi to už několik měsíců. Prostě jsem zvedla zadek a začla se sebou bojovat. Ať se lidi kolem chovají jak chtějí sami, toto mne naštěstí nikdy netrápilo. A k tomuto mi bylo pomoženo sice teprve nedávno, ale stále se teď o tom jen přesvědčuji:...jestli se mému chování někdo vysměje, pak to stojí za úvahu, zda na tom přeci jen něco není a nebo je ten dotyčný z mého pohledu a jen pro mne nezajímavým blbem... Sorry, já musela...