Žárlivost

Sakra práce - ta zpráva je samozřejmě pro Renatuu, snad je to jasné.

Ach jo, Morava je úplně na druhé straně zeměkoule, což je mi skutečně líto, protože tam mám pár velmi dobrých přátel a když ti řeknu, že jsem je viděl naposledy před 15-ti lety, tak si asi uděláš obrázek.Moje lokalita jsou krásné, voňavé a rozkvetlé Severní Čechy, ze kterých téměř nevytáhnu paty.Hele, jsi ta samá Renata, co mě stírá v tématu "co by kdyby aby nepodváděli ?" Před chvílí jsem to tam zabalil, to bych se upsal a za chvíli zbláznil. Neposílal jsem ti náhodou kdysi to povídání ? Potom mám tvůj mail, zřejmě se asi nikdy neuvidíme, ale pokec v separé je pokec v separé.Takhle, pokud napíšeš mail, jestli ho nemám, tak se ozvu.

Radku to když jsi kopíroval nebo psal tak ses musel i z té představy vzrušit,co?:o)No žárlivost je blbost,kdo žárlí sice miluje ale toho druhého svýma neustálýma poznámkama a vyrypováním uráží a odrazuje.Hezky jsem to napsala,co?:o)Kokrouči chtěla bych tě poznat osobně.Už dlouho jsem tu nepsala ale sem tam čtu ... nejsi někde z Moravy?

Ahoj, nebyla jsem Renataa..máš pravdu, asi je tohle období jen dočasné, ale až se mi pohne země a udělám stejnou chybu, budu stoprocentně vědět, že za pár měsíců bude všechno jinak a budu se zase muset dát cestou taktizování, ženských zbraní a vůbec všeho, co je nutné ke komunikaci s bytostmi z Marsu. A protože to budu vědět a půjdu s tím do vztahu, nebude to vystřízlivění už tak strašné, doufám:)...

To bylo jen takové přátelské dloubnutí. Teď jsem chvíli přemýšlel jestli ti to nemám nandat stejně jako to kupuju na všech frontách já, ale nenandám, podle mého jsi udělala dobře. Jen mi tam trochu vadila ta ambulance, napsat to chlap, tak se něj sesypou, že dělá ramena. Ještě že ta spravedlnost má zavázané oči. Jen buď opatrná, ať neuděláš stejnou chybu, až se ti pohne země.Nebyla jsi dřív náhodou Renataa ?

Ahoj, upocený příspěvek přeskakuji a vracím se k tématu šťastně rozvedená. Vidím, že i moudrý kokrouč ztrácí svůj všudypřítomný nadhled:)! Vůbec ne, nemám ráda sedánky s kamarádkami a brebentení o chlapech. To radši ten čas věnuji nějakému přitažlivému borci s chápavýma očima:)..

Jména hloupých na všech sloupích, vždyť už je taky skoro v každém tématu. No jo, někdo má holt potřebu se projevit, když doma nemůže.

Nevím,jak ostatní ale mě to moc nevzalo!

Stalo se to v době, kdy mi bylo 26 let. Bydlel jsem ve vlastním bytě v domě společně s dalšími třemi rodinami. Bylo to večer, když zazvonil zvonek na mých dveřích. Byl jsem vážně překvapený, když jsem otevřel a spatřil Marii, šestnáctiletou dceru mojí sousedky. "Můžu dál ?" zeptala se a já jí pozval dál. Šla přede mnou a při každém kroku hýbala krásně svým krásným mladým zadečkem. Když si sedla v obýváku na gauč, zeptala se, jestli mám pivo. Přinesl jsem dvě a jedno jí dal. "Proč jsi přišla ?" zeptal jsem se. Můžu si odskočit na záchod ?" zeptala se místo odpovědi. Ukázal jsem jí cestu a zůstal v obýváku a pil svoje pivo. "Už jsem zpátky," slyšel jsem Mariino hlas a ohlédl se po něm. Marie stála skoro nahá mezi dveřmi. Měla na sobě jen malé, úzké, bílé kalhotky, které sotva zahalovaly trojúhelníček mezi nohama. Viděl jsem její pevná, dosud ne zcela vyvinutá prsa s tmavými bradavkami. Zíral jsem s otevřenou pusou. Marie se usmála, přešla ke gauči a sedla si naproti mě mě. "Chci abys mě viděl nahou," prohlásila a pootevřela nohy, takže můj zrak neodolal a zamířil na tenounkou látku mezi jejími mladými stehny. Zasmála se. "Měl bys na mě chuť ?" Beze slova jsem se na ní díval. Můj pohled cestoval od nohou, přes bříško na její rozvíjející se ňadra na mladý, krásný obličej s vyzývavým úsměvem. Položila ruku na prsa a pomalu jela dolů. Prsty zajely pod gumu kalhotek a já zahlédl krátké, kudrnaté, černé chloupky. "Pojď, polib mě," zašeptala. "Nechci aby sisi to pak musel udělat sám na záchodě, až odejdu a to bys určitě musel, že jo ?" Ukázala mezi mé nohy. Boule na kalhotách se nedala přehlédnout. "Pojď, svlékni mě úplně. Chci to...chci to s tebou...neboj, už nejsem panna," smála se. "A mám to moc ráda." Teď už mě nic nedrželo zpátky. Došel jsem k ní a její vlhké rty se přitiskly na moje. Pootevřely se. Naše jazyky spolu začaly vášnivě tancovat. Krásně voněla a z jejího hrdla se vycházely slastné vzdechy. "Ano...ano... pojď... budeme se milovat...ano...řekni to...milovat...ano." "Ano...ano...Marie...ano budeme se milovat," sténal jsem i já a rukou jsem hladil její bradavky na ňadrech. Cítil jsem, jak tvrdnou a zvětšují se pod mými něžnými doteky. Její ruce vytáhly tričko z mých kalhot a položily se pod ním na moje prsa. "Ano...chci to s tebou...miluji milování," sténala Marie. Sjel jsem rty na její ňadra a vzal mezi rty jednu její bradavku a laskal ji jazyke. Marie se zatím pokoušela stáhnout svoje kalhotky, ale nedařilo se jí to. "Nech to...já to udělám," řekl jsem, klekl si před ní a stáhl kalhotky z jejího těla. Marie měla krásný, černý kožíšek mezi svýma štíhlýma nohama. Dívala se na mě s očekáváním. Sklonil jsem hlavu mezi její nohy a roztáhl jí je o trochu víc do stran. Konečně se mi naskytl volný výhled mezi chloupky na její červenou kočičku. Byla již vlhká a voněla mládím, když jsem jsem jí začal líbat a olizovat jazykem po celé její délce. Marie vyrazila sladý vzdech, když jsem olíznul její poštěváček a její tělo se začalo pod mými polibky svíjet. Líbilo se mi její přirození, chotnalo nádherně a bylo čím dál tím víc vlhké. "Ano...ano...lízej mě...líze...je to nádherné...děláš to báječně," sténala Marie. Přitiskl jsem znovu svůj jazyk na její poštěváček a její dirka sebou začala cukat. Mariino sténání začalo být silnější. Přicházelo jí vyvrcholení. Cítil jsem, jak z jějího přirození začíná vytékat voňavá šťáva, zatímco Marie prožívala svůj orgasmus. "Áááách...to je ono...ááách...slíkni se...slíkni se taky," prosila a sténala rozkoší. Zvedl jsem se od ní a začal provádět svůj stryptýz před ní. Její prsty zajely na mnou opuštěnou dirku mezi jejíma nohama a začala se dráždit sama, zatímco já jsem jí pozoroval a svlékal se. Když jsem měl na sobě už jen slipy, které byly napnuté vepředu jako stan, zvolala : "Nech si to na sobě. Vypadáš takhle báječně. Lehni si na gauč a další udělám já sama." Položil jsem se tedy na gauč na záda. Marie sáhla po mém stojícím penisu, tak jak byl přes slipy. "Ten ale je," pochválila mi ho. "Ten určitě dovede uspokojit." A konečně mi stáhla slipy a prohlížela si ho zblízka. "To je velký nanuk," mínila a sklonila k němu svoje rty. Vzala ho do úst a začala sát. Hlava v mém klíně jezdila nahoru a dolů. Dělala to skutečně nádherně. Olizovala můj žalud, jazýčkem ho oblizovala po celé délce a prsty si hrála s mojí předkožkou. "To je něco...už začíná téct šťáva," zasmála se a špičkou jazyka olíznula kapičku, která vytekla z mého penisu napovrch. Okamžitě ho vzala znovu do úst a sála ho tak dlouho, až ztvrdnul jako kámen. "Chci ti lízat vajíčka," vzdechla a udělala to, ale její prsty dál zpracovávaly můj penis. Pak přejela nahoru a vzala ho znovu hluboko do úst a sála. "Teď se budeme milovat...zasuň ho do mě," řekla najednou a klekla si nade mě. Chytila můj penis znovu do prstů jedné ruky a třela si ho o svoje mokré přirození. Pak začala dosedat a můj penis zajížděl do jejího horkého pohlaví. Nenarazil na žádný odpor a za okamžik byl celý, až po kořen v jejím těle. Okraje její úzké pochvičky ho objaly a já začal lehce přirážet. Lehce, protože jsem očekával, že i ona začne pohybovat boky proti mému tělu. Přitéhl jsem Marii na sebe a staral jsem se o její prsní bradavky, které jsem olizoval a jemně sál. Dlaně jsem měl položené na jejím rozkošním, kulatém zadečku a přirážel jsem postupně stále prudčeji do její úzké, ale mokré dirky. Postupně začala na moje pohyby odpovídat a nutila svou dirku, aby přijmula můj penis v celé jeho velikosti. Sténala stále hlasitěji. "Ano...přirážej...ano...dělej...potřebuji to...ano...chci to...ano," vykřikovala. "Teď zezadu...zezadu...vem mě zezadu." Změnili jsme polohu. Měl jsem před sebou její zadeček a pronikal jsem takhle ještě hlouběji do jejího mladého, nádherného těla. Naklonil jsem se nad ní, vzal do prstů znovu její prsní bradavky a líbal jí na záda. "Líbí se ti to...co...líbí ?" sténala. "A jak...moc...máš jí tak krásně úzkou...těsnou," odpovídal jsem a přirážel proti jejím zpětným pohybům zadečku. Za chvilku jsem poznal na jejím dechu a cukání dirky, že je již blízko vrcholu.. Pohyboval jsem se v dál a dál a nechal jí to vychutnávat. Cítil jsem, jak okraje jejího přirození s cukáním objímají můj penis. "Už...už mi to přijde...hořím...už...zblázním se rozkoší...už...už...už je to tady," křičela Marie. Přirážel jsem do té doby, dokud jsem necítil, že její orgasmus odeznívá a teprve pak jsem z ní vytáhl svůj stále stojící penis. Místo toho jsem jí hladil po její hořící dirce a ona se pod mojí rukou šťastně kroutila ze strany na stranu. "Proč jsi skončil," ptala se. "Ty ses ještě přece neudělal. Chceš abych ti to udělala pusou?" Měl jsem před sebou stále její rozkošný zadeček a její nohy byly pořád trochu roztažené. "Máš krásný zadeček," prohlásil jsem obdivně a pohladil její půlky. Políbil jsem jí dlouze na záda. "Chtěl bych tě teď milovat do zadečku." "Jak to myslíš," otočila se najednou Marie ke mě udiveně a já neváhal a nasadil jeden prst na okraj jejího otvoru. "Ty myslíš...ty chceš...do zadečku...ten tvůj velký penis do mého zadečku. Anální sex...že jo...anální...tak jo...ukaž mi jak se to dělá...anální sex, to jsem ještě nezkoušela." "Počkej chvilku," podíval jsem se na ní a rychle odběhl do koupelny, kde jsem vzal krém a vrátil se k ní. "Aha...to je aby to klouzalo, že?" usmála se, když viděla krém. "Můžu ti s ním tvůj penis namazat sama ?" a vzala dózu z mých rukou, strčila do ní prsty a začala s potěšením mazat můj stále stojící penis."Můj zadeček taky ?" ptala se. "Ne, to udělám sám. Lehni si na břicho." Poslechla a já rozevřel její za

No, ještě chybí dortíček ke kafíčku. Je mi líto, ale na to se nedá reagovat.

V zásadě souhlasím.Taky bych se nechtěla k nynějšímu partnerovi stěhovat.Teď vím,že ho miluju,ale to sem věděla i u manžela,ale ten dopad!Asi už nikdy nikomu tak naivně věřit nebudu.Přeji ti moc štěstíčka.Jsi jednička jak si to zvládla.Hlavně jsi nenarazila na takového jako je můj manžel.Přiznám se,že ti svobodu závidím.Pa pa

Tady se to tak vyostřuje, že si dovolím uvést svůj náhled na věc. Podle mě jsem našla ideální řešení. Taky jsem se plácala ve vztahu s mužem, který na jednu stranu zahýbal a na druhou byl šíleně žárlivý. Mám s ním chlapečka, když mu bylo šest, prostě jsem řekla dost. Rozvedla jsem se- a žiju teď život, který mi dělá radost. Doma je klídek, péči o syna zvládám v pohodě, není to rozhodně takový kolotoč, jako když máte doma chlapa. Co mám uklizené, zůstane tak, co nemám, nikdo nekomentuje. Pracuju, začala jsem dálkově studovat vysokou. Mám čas věnovat se sama sobě, vypadám líp než před deseti lety. Jsem ještě relativně mladá, takže si sem tam můžu naprosto svobodně vyrazit za zábavou. Mám přítele, který mě sice přemlouvá, ale nechci si ho vzít ani s ním žít ve společné domácnosti. Kdo to prokristapána vymyslel, dávat dvě stvoření z různých planet do jednoho hnízda! A ještě si myslet, že to vydrží léta! Neměnila bych. Svobodu, úctu k sobě samotné, sebevědomí, které díky samostatnosti mám. Když vidím pohledy typu chudinka, žije sama s dítětem, od holek ztrápených starostmi o chlapa, musím se smát. Fakt, chlapy zásadně jen ambulantně:)!

V mém okolí je to jinak,muži ubližují ženám.Nebude to tím,že ty jsi muž a já žena?Dost možná tím vzniká opačný názor!Evo,přesně to byl i můj problém(již jsem o tom psala).Pokud muži ubližují nám,je to v pořádku.Ovšem pokud se vše obrátí,to bys viděla ten kolotoč a scény.Já mám teď přítele a vím,že mě miluje a já jeho.A stojí mi za to!Odpouštět v manželství se musí,pokud jsou děti,ale jen do určité míry.Manžel si užíval s přítelkyněma,já seděla doma s dětma.Vypadalo to u nás na rozvod.Už jsme spolu ani intimně nežili.Stalo se však to,že měl vážnou nehodu a já to pochopila tak,že na vše zlé zapomenu a udělám možné i nemožné,aby se z toho dostal.Téměř rok se zotovoval.Bylo nutností,aby on byl prostě první,komu jsem dávala vše,děti to prostě musely pochopit.Šla jsem tak daleko,že jsem vyhledala jeho přítelkyni před havárii a poprosila ať ho navštíví v nemocnici.Potřeboval to!Při mé další návštěvě jsem slyšela chválu na jeho přítelkyni.Ostatním pacientům se také líbila.Nikdy jsem před ním nebrečela a učila jsem to i děti,tatínek potřeboval naší podporu a ne lítost.A dostal ji od nás!Akorát jsem ho možná začala brát jako třetí dítě.Bylo s ním nejvíc práce.O prázdninách jsem si ho dovezla domů.Protože se nepohyboval musela jsem se mu věnovat prakticky celý den.Učila jsem ho chodit a to jsem 160/49,ale vedlo se mi to.Manžel se zotovavoval a já se ztrácela a ať udělal co udělal mě,ale i dětem omlouvala jsem ho.Celou tu dobu si dopisoval s přítelkyní.Bolelo to,ale byl stále nemocný...Celou tu dobu mě sliboval,jak se změní,že všude budeme chodit spolu až se uzdraví.Opak byl pravdou.Hned jak mohl vyrazil, jak jinak sám.Přiznám se,že jsem si slíbila,že si už sebe musím vážit a nenechám si od nikoho ubližovat.Našla jsem si náhodně mladšího přítele a dal mi tolik lásky,kolik jsem nedostala za celý svůj život.Tak a to je můj příběh.Pa pa

Já si myslím, že jde o míru. Jako, co si ještě člověk nechá líbit a co už ne. Jiné je to samozřejmě v případě, že je člověk svobodnej, ale co ty holky, co jim zahýbá manžel a ony sedí doma s dětmi a jsou na něm skoro ve všem (penězi počínaje) závislé. A přitom to tak všechno pěkně začínalo...Najít si milence nepomáhá. Podle zkušeností, které jsem udělala a zkušeností kamarádek.

Právě ty růžové brýle jsou veliký omyl. Na druhou stranu ani ne moc černé, prostě tak akorát. Stát nohama na zemi a připustit možnost, že se může stát zřejmě cokoli. Prostě si ten svět moc neidealizovat. Pokud ti není 17, protože potom jsou ideály na místě, ovšem to střízlivění může být ošklivé. A vystřízliví každý, samozřejmě svým způsobem a někdo více a někdo méně.Vrátím ti tvůj povzdech, i muži si si ženy příliš idealizují a je to určitě náhoda, ale v mém okolí je více zhrzených mužů než žen. A někteří sáhli i k řešení konečnému, takže to, že tyhle záležitosti umí zabíjet, vím ze zkušenosti tak blízké, že víc už by se to týkalo mě.

Dík už jsem to četla.Napadá mě,že si muže každá z nás příliš idealizuje.Důsledky toho pořadu tvůrce určitě nezajímají.Mě je líto těch žen,ale hlavní aktéři z toho mají srandu.Je opravdu lepší žít s růžovýma brýlema na očích,nebo jít do vztahu,ve které bude spousta lží?Pravda totiž bolí!

Teda ty mi dáváš ! Jasně, že podlehne, chlap je přesně takhle stavěný, i když na druhou stranu se právě těm chlapům divím. Marťo, mrkni do tématu "co může žena udělat, aby muži nepodváděli", nebo tak nějak, ať to tady nemusím psát znovu. Prostě, já se nikoho nezastávám, zejména pro můj vztah k nevěře a tvrdím, že obě pohlaví mají stejný díl "viny", jen ženy slyší na jiné podněty, protože v tomto jsou stavěné jinak.Když už jsi narazila ten pořad, který je podle mého názoru neuvěřitelně stupidní, je, a tady jsem si víc než jistý, velice nebezpečný. Rád bych se zeptal tvůrců, kdo z nich ponese odpovědnost za případné selhání kteréhokoli jednoho z "poškozených", mám pocit, že už hodně lidí zemřelo vlastní rukou pro jiné "hlouposti", než je nešťastná láska.A už vůbec nechápu ženy, které si to objednávají.

Lidičky posloucháte někdo test věrnosti na Evropě 2?Je v 7.30hod a skoro každý chlap podlehne svodům Simony.Pánové,ruku na srdce,není někdy žárlení opodstatněné.Je mi opravdu žen líto,ale už předem je jasné jak to dopadne!Pa pa

Ještě pro upřesnění,toho jejího partnera jsem ji našla já přes inzerát.Teď mě to mrzí dvojnásob.Nedávno slavila s jeho kamarády narozky a jeho tam přistihla s blondýnou v tmavém koutku.Odjela domů stopem,mohla mě zavolat hodila bych ji domů,ale není to zas ten druh člověka,který někoho obtěžuje,spíše nic nepoví,ale je to na ní pak vidět!Bojí se,že si už nikoho nenajde a přičítá vše sobě.Je to již několikáty nezdařený vztah.Někdy jsou to zas takové blbosti,co ji na něm vadí.Třeba si potáh cigaretku na parketě od neznámé holky a tím si zadělal opět na průšvih.Pak ji utek a,protože byl napitý a jel by autem,tak ho chytla a vše urovnali.Ona je pak šťastná.Jak vidíte vždy to dopadne jako v pohádce?...........

Ač to zní zřejmě všelijak, máš pravdu. V této fázi nelze pomoct, protože ta kosa nabroušená na obě strany. Mohu-li poradit, potom tu situaci nějak registruj a až to praskne, jako že dřív nebo později určitě, potom buď ta nejlepší kamarádka a měj připravená obě ramena pro případné slzy. Ale nikdy, prosím nikdy, nepřiznávej, že jsi něco věděla, tušila a podobně. Podrž jí tak, jak bude potřebovat, ono to časem přebolí, konečně, jako všechno. Ne ?