Žárlivost

Myslím,že budu souhlasit.Není to důležité,ale ten lístek našla v pouzdru na brýle,pro které ji sám poslal,ale to není důležité.A teď to hlavní,zavolala na číslo a byla tam opravdu žena,zjistila od ní odkud je,ale známost s jejím přítelem popřela.Teď ji to ještě víc mrzí,protože jemu to říct nemůže,neboť by se schodila. Chodíme společně s nima na disco.Pokaždé,když si kamarádka odskočí flirtuje s kým a s kým to jde.On je z jiného města,a tak když se zdravíme dáváme si pusu.Už mu ji však nedám posledně to ta pusa jako vždy nebyla a mě se to nelíbilo.Řekla jsem to svému přítelovi,ale kamarádce nic neřekneme.Problém je v tom,že ji mam ráda a myslím si,že si ho opravdu nezaslouží.Ona mu dává za vzor vztah mého partnera se mnou(jsme stále zamilovaný) a jeho to jak jinak štve.Tak ráda bych ji pomohla a vlastně nevím jak.Co vím,že do vztahu dvou lidí nikdo nemá právo zasahovat.Pa pa a prima den

Marťo, může to sice vypadat všelijak, ale nejprve ti napíšu, jak by reagovala moje žena na takto konkrétní nález. Tedy, když už by to našla, protože si neumím představit, kde tvá kamarádka mohla najít účtenku, protože na stole se to asi nepovalovalo. Takže - myslím, že moje žena by něco podobného nikdy nenašla, protože už jen vzít si drobné na autobus z peněženky u nás prostě neexistuje. Zajímavé, že nikdo nic nezakazuje a i děti, když chtějí cokoli, tak manželce kabelku a mě peněženku prostě přinesou celou. Dál - prostě to našla, to bysme se v tom utopili. Moje žena by mi to dala, při vědomí, že to číslo může být z různých důvodů důležité, možná by se zeptala, co je to za číslo, odpověď je velmi prostá - když to bude nevinné, tak prostě řeknu pravdu, ať je jakákoli. Když to bude potřeba zamlžit, tak je to číslo kolegyně. Tečka. A proč je na účtence z restaurace ? No protože jsem neměl po ruce jiný kus papíru a v restauraci jsem byl buď sám nebo s kolegou. Pokud toto neuměl přítel tvé kamarádky uspokojivě vysvětlit, tak je, prosím za prominutí, trouba.K tvé otázce, jestli se ta žárlivost vyvinula na podkladě nějakých minulých zkušeností. Asi ano, ale ten červ tam musel být vždycky, je jen otázka, měl-li kdy potřebu nebo příležitost hlodat. Tvá kamarádka by si měla uvědomit, že pokud nechce toho přítele ztratit, měla by se vyvarovat podobných, řeknu, scén. Protože právě ty jen nahrávají tomu druhému, pokud chce tento vztah ukončit. Konečně, pokud ho chce skutečně ukončit, tak se tvá kamarádka může postavit na hlavu a nezabrání tomu. Docílí jediného - bude ze sebe dělat pitomce a shazovat především sebe sama. Totálním nesmyslem, podle mého, je, kupovat si drahé prádlo a snažit se zachraňovat něco, co už možná ani nejde, jak to zaznělo buď tady, nebo v jiném tématu. Pokud má kdokoli touhu odejít ze vztahu, pro značně rozmatité důvody, tak to, že bude partner kalhotky nebo slipy posázené diamanty tomu nezabrání. Možná bych doporučil rozhovor, bez emocí, bez slz, ale velmi otevřený, kde bych se nebál natvrdo pojmenovat pocity, představy i city.

Krokouči,jinak je prima žena.Byla zrazena hned při jejím prvním vztahu a dále se to s ní už vezlo.Je možný,že je žárlivost v ní,nebo se v ní vypěstovala až díky nevydařeným vztahům?Jednou byla vdaná.Ostatní vztahy,ale končily stejně.Nyní má staršího přítele a vše bylo v pořádku,než našla u něj účtenku z restaurace s číslem a jménem nějaké ženy.Teď otázka

Hloupě jsem to odklepl. Právě proto, že jí na něm záleží, by to neměla dělat, nemyslíš ?

Marťo, když teď napíšu, že přemýšlíš dobře, protože říct jí to, to se prostě nedělá, tak už vidím ten šelmy lítý zrak, který mi vyčítá, že nevěra se také nedělá. Skutečně máš pravdu v tom, že ublížíš hlavně jí a největší paradox je, že potom to můžeš být ty, kdo bude ta zlá. Vždyť je to jak z učebnice : ty jí to řekneš, ona mu namele, on bude ublížený, ona ho miluje a nemůže se dívat jak trpí, začne ho ošetřovat, až se dají zase dohromady, mezi tím jí nabulíkuje, že to bylo prvně, že ulít, že ho to mrzí a že ona je ta jeho jediná a že bude muset skočit z mostu a špatná bude kdo ? Ty. Takový bonus za snahu. Zarazila mě na tom jedna věc - jak je možné, že to víš ? To to ten dotyčný tak moc neumí, chlubí se tím, nebo ...? Jinak tu svou kamarádku pozdravuj a řekni jí, že je - jak to napsat ? Praštěná ? Ona jde domů s cizím vlasem, panebože, to je jak ze špatného filmu. Co čeká ? Už jen odpověď "co já vím" na otázku "čí je to vlas ?" jí nedá vůbec šanci.Marťo, proč si myslíš, že ona je taková proto, že jí na něm záleží ? A u tebe je to naopak ? Myslím, že to není záležitost nějakého záležení, ale úcty k druhému a potažmo i k sobě. Mě na mé ženě velmi záleží a troufám si tvrdit, že i jí na mě. A neznáme jediný projev žárlivosti za těch slušných pár let, co jsme spolu. Vlas nevlas, ten může přivát i náhodný vítr, ne ?

Ahoj, je to prima konverzace mezi Kokroucem a Charliem. Ma to hlavu a patu.Jinak Charlie moc se mi libi Tvuj pohled na vec.

Dnes jsem byla s kamarádkou a ta měla překvápko u svého přítele našla vlas,dovezla si ho domů.Stejně jí nikdy neřekne čí je a ona se zbyečně bude trápit.Pokud já najdu vlas,vyhodím ho a je po problému.Doopravdy to někdy přehání.Zřejmě je to také tím,že jí na něm záleží a mě na manželovi už ne.Jejího partnera znám a vím,že pokud má příležitost,udělá to.Nikdy jí to neřeknu!Co vy na to?Myslím,že bych ublížila tímto sdělením pouze jí.Jemu určitě ne!Mám ji ráda a tak to neudělám!Pa pa

Jo, jo, to jsem já...

Charlie, vůbec nejde o nějaké naivní ideály. Asi je dobře, že takové názory a postoje máš. Ono totiž kdyby jsme je někdy neměli všichni, tak lidstvo vymře. Vždyť, kdo by šel do něčeho, o čem předem ví, že to není úplně vždycky na rovinu ?Asi bych nemluvil o intrikách a manipulacích, to jsou, podle mého, příliš silná slova. Řekněme, že ty třecí plochy jsou, asi ne vždy, ale dříve nebo později se nějaké objeví. Ta lednice kontra domácí kino byl jen příklad. Tipuju, že jsi svobodný a plný toho správného ideálu a je to tak dobře, protože jedině právě ty třecí plochy tebe a tvou partnerku zformují do nějaké "podoby". Toto si myslím, že je bezpodmínečně nutné, protože právě na těch plochách se ukáže, jestli budete vůbec moci spolu být. To totiž minimálně rok, možná dva, po svatbě nebo po rozhodnutí spolu žít v jedné domácnosti, nevíte ani jeden. Ty ideály vám umožní ten krok udělat, ty plochy vám ukáží jak je ten vztah pevný. Znám ze svého okolí lidi, kteří se rozešli (rozvedli) kvůli různým záležitostem, pominu-li hrubost, alkohol a podobná zvěrstva, tak jedním z důvodů je třeba i výhra velké částky, kdy jeden má úplně jinou představu jejího využití než ten druhý. Ty ideály si drž jak dlouho to půjde, na všechno ostatní přijdeš sám a mě nezbývá nic jiného, než ti přát jen dobré.Jsi ten samý Charlie z jiných debat ?Naďo, potom to skutečně přehlížej a mysli si své, musel bych za chvíli použít tvrdší slova a to se mi opravdu příčí, typy tvého muže znám a skutečně nepatří mezi mé přátele. Máš pravdu - to podvádění je potom velice snadné.

Víš,zřejmě mě to naučil život,nebo manžel?Ustupovat nejde stále.Ono se to stupňuje.Ve vztahu je rovnost jen v určitých chvílích,jinak se stále jeden snaží převládat.Dneska se mi idilka mezi partnery zdá pohádkou.Mám spoustu známých,ale pohádkově nežijí.Partnera musím milovat,ale to nestačí,pokud si ho nemůžu vážit!Pokud pije a zahýbá pokud to jde honem od něj pryč!Pa pa a krásný den!

Ahoj, díky za názory..porno jsem asi zvolila špatně, to mi opravdu nevadí. Sama se na něj ráda podívám, ještě radši s partnerem. Trochu mě ale vyvádí z míry, když si pustí porno, vezme si kněmu mobilní telefon a mě strčí hlavu do svého rozkroku, oblečené, jako bych tam nebyla, hm? Nadhled mi vážně nechybí, žijeme si celkem v pohodě, jen občas, když jedeme dvacet minut autem a dozvím se podrobnosti o tělech deseti chodkyň, které jsme minuli, je mi z toho smutno. Obdivuju chlapy, kteří dokážou vyvolat iluzi, že jejich žena je pro ně ta jediná. Mají podle mě i daleko snazší podvádění:)...

Hmmm, tak to já ale svůj vztah na "strategii boje", intrikách a skryté manipulaci založený mít nechci - byť to může být (poněkud hořce) úsměvné jako v Takové normální rodince. Taky si nemyslím, že i kdyby to bylo (je?) "běžné", je to "normální", a mám-li sebemenší šanci (jako že tomu pevně věřím) si svůj vztah zařídit jinak, udělám pro to, co bude v mých silách. Inu, naivní idealista...

Naďo, podle mého názoru ti chybí určitý nadhled. Pokud jeho připomínky nejsou směrem k tobě nějak urážlivé, potom jsou většinou neškodné. Asi to bude takový ten Chlap, co má pocit, že jeho názor je ten jediný správný a někde v kapse má zastrčený patent na rozum. Snášet to samozřejmě nemusíš, ale na druhou stranu každý tvůj pokus o změnu bude vždy z jeho strany hodnocen jako nějaký pokus o omezení a tudíž chápán jako projev žárlivosti. Vidím v podstatě dvě možnosti - buď si toho přestaneš všímat nebo je to pro tebe tak zásadní, že budeš muset vztah ukončit. Žárlivost je mizerná, ničí zdraví toho, kdo žárlí a současně tím druhému ukazuje moje slabiny. Tady souhlasím s Marťou.

Velké T, samozřejmě, Taková normální rodinka, omlouvám se.

Charlie, ale on to je boj. A začíná v okamžiku, kdy vyprchávají počáteční zamilovanosti a vášně. V okamžiku, kdy se začíná přemýšlet o čemkoli společném, co souvisí s nějakým soužitím, to znamená, když přestávají fungovat víkendy a nastávají všední dny. Peněz není na rozdávání a první boj, nebo souboj, chcete-li, nastává už takové banalitě, kdy je rozhodováno o koupi prvního elektrického spotřebiče - žena chce lednici a muž domácí kino. Koupí se to, co si ten jeden člověk vybojuje. Ano, vybojuje, není jiný výraz. Jako učebnicový příklad tohoto umění boje doporučuju seriál "taková normální rodinka" od Fan Vavřincové. Ta škála rozehraných a dokončených partií, to úžasně jemné umění strategie je přesně to, co by měl každý, dko vstupuje do jakéhokoli vztahu ovládat a to třeba jen částečně. Naprosto s tebou souhlasím, co se týče výraziva. Sám bydlím na malé vesnici, kam jsem se odstěhoval z velkého města, uzávám, že zdejší lidi jsou mnohem zemitější než ve městě a nemohou mluvit jinak, než od mala slyší doma, ale například výrazy "moje stará" a "můj starej", které hodně často slyším bez jakékoli lokalizace, mě úplně dostávají svou neúctou k druhému a současně projevem vlastní ignorance.

Marťo, nemůžu si pomoci, ale tvé rady (podusit, přistoupit na jeho hru, bránit se, neudělat radost...) mi připadají tak trochu jako z boxerského ringu, a ne ze vztahu dvou lidí, kteří k sobě mají (chtějí mít?) blízko. A pokud tomu tak není, nechápu, jak tomu jednání v duchu tvých doporučení může pomoci. Podle mého názoru vztah, který přestane být o spolupráci a zvrhne se do vzájemného boje, nemá smysl.Naďo, z několika útržkovitých informací sotva někdo posoudí váš vztah, potažmo na čí straně je problém (navíc otázkou zůstává, jestli má někdo vůbec právo a je kompetentní k tomu něco takového posuzovat). Zřejmě napíšu jen velmi banální pravdu, ale pokud se ve vztahu necítíš dobře, pokud ti na partnerovi něco zásadního vadí a není reálná šance, že se to změní (že on SÁM to bude chtít změnit!), asi ti zbývají jen dvě krajní řešení situace: smířit se s (více či méně nevyhovující) realitou, nebo si najít partnera, který ti vyhovuje (více). Popravdě řečeno znám dost kluků/mužů, kteří k holkám/ženám (přinejmenším při hovoru v jejich nepřítomnosti) přistupují jako k "houskám na krámě", jako k něčemu, co je tu pro ně, co mají nárok (ba takřka přímo povinnost) komentovat, hodnotit, soudit... I mně osobně připadají takové projevy dost ponižující a jsou mi hrozně protivné - a to nejsem v kůži těch, o nichž bývá řeč. Určitě to žena (ani muž) nemusí akceptovat, dokonce jsem přesvědčen o tom, že by to NEMĚLA akceptovat (pokud si váží sama sebe), jinak se to - dříve či později - obrátí proti ní. Na druhou stranu by určitě bylo chybou házet všechny do jednoho pytle - rozhodně takoví nejsou všichni! A taky to, podle mého názoru, vůbec není o tom, jestli někdo sleduje porno, či nikoliv.

Můj partner se také rád dívá na porno,ale mě to nevadí.Bývalá přítelkyně mého partnera mu to zakazovala a tím víc jeho dušička po tom prahla.Pokud zůstanou jen u toho,tak proč ne!Beru tyhle věci s humorem,ale samozřejmě vím,že každý jsme jiný.Pa pa

Ahoj, jen trochu z jiného soudku..můj partner se velmi rád dívá na porno, každá dívka v televizi mu stojí za komentář, na ulici nebo v restauraci se taky netají tím, že registruje všechno, co má široko daleko sukni. Neříkám, že mi to ze začátku vztahu nevadilo, ale celkem už jsem se s tím vyrovnala. Přesto se přeme- ale co myslíte, jsem já žárlivá, jak tvrdí on, nebo má on problém s úctou ke mě, jak tvrdím já? Je to skutečně nutné a musí to žena akceptovat? Fakt se tak chovají všichni? Minulý přítel ze mě ve společnosti vpodstatě nespustil oči. Měla jsem pocit, že je tam pro mě, protože chce být se mnou. Musím říct a až teď to zpětně ocenit- bylo to fajn. Se současným přítelem, a že si doma strašně rozumíme, se skoro bojít vyjít ven...

Katko,prožila jsem něco podobného.Styděla jsem se za to a tak jsem všechno dusila v sobě a užírala jsem se.Parkrát jsem vybuchla,ale nic se tím nezměnilo.Katko,stojí ti vůbec za to?Začni žít a možná i ve svém okolí najdeš někoho,kdo si tvou lásku zaslouží.Jak už jsem uváděla u nás se vše obrátilo,když jsem poznala nynějšího partnera.Dokázal být se mnou celé dny.Pokud bude vědět,že tě má jistou bude to pokračovat a bude tě to ničit.Většinou chlapy přitahuje to,co nemůžou mít.U nás to alespoň tak fungovala a mé poznatky beru i od přítelkyň.Prostě ho taky podus jako on tebe,přistup na jeho hru.Braň se a celé to otoč ve svůj prospěch!Nenech se vyprovokovat,uděláš mu tím pouze radost.Pa a mějte se krásně drží pěstičky!

S manželem budu tento rok 16 let a pět let jsme spolu chodili.Vztah jsme založili na vzájemné důvěře a vše si řikali.Přiznám se,že má naivita šla až tak daleko,že bych za něj dala ruku do ohně,tolik jsem mu věřila.Pokud jsme vyrazili spolu do společnosti,manžel lítal jak motýl a mačkal a osahával co mělo nohy.Já se jen tupě usmívala a na oko si toho nevšímala,ale bolelo to.Snad jen párkrát jsem vybuchla,samozřejmě až doma.Vyvozuji z toho závěr,že ruku do ohně už bych nedala za nikoho.Nyní mám mladšího partnera a ten žárlí na mě,ale myslím že je to tak akorát.Manželovi jsem o mém vztahu řekla a teprve tehdy si uvědomil,že mě může ztratit a začal o mě bojovat,nejdřív jak to už bývá po dobrém,pak i po zlém-vydírání,že se zabije,ale mě už dávno ztratil...V partnerství musím toho druhého milovat a vážit si ho a důvěřovat.Lásky v sobě mám moc,ale nehodlám s ní plýtvat pro toho,kdo si to nezaslouží.Je to možná tvrdé,ale nevěru už tolerovat nikdy nechci.Tak mi držte pěstičky ať mi to tentokrát vyjde!Já budu držet zase vám!!!!!!!Mějte se krásně!!!!!