Žárlivost

Tak to ti moc gratuluji, že žárlíš a máš jistotu, že nemusíš. To je bezva. Ale já tu jistotu měla taky, ještě do minulého týdne. A najednou je všechno jinak. Podezření... a pak už jen ta žárlivost, vztek, bezmoc, bolest.

bubaku jako to delas ty nebo tva pritelkyne?

Jo žárlivost je hnusná, ale kdyby nebyla, taky by to nebylo úplně ideální.
Svého nynějšího přítele jsem poznala před půl rokem. Vůbec na mě nežárlí, jako bych mu byla jednou, anebo žárlí, ale dobře to skrývá. Zatímco já bych se někdy žárlivostí zbláznila!!! Můj předchozí partner byl až chorobně žárlivý, proto jsem se s ním rozešla. Hodně jsem o žárlivosti četla ať už tady na netu či v časopisech. Žárlivosti se dá předejít tím, že budeme mít rádi sami sebe. Žárlivost je strach o toho druhého, strach, že o něj příjdeme. Žárlím na ženy v jeho okolí a přitom vím, že nemusím, vím, že by mě nepodvedl!!! Nějak se toho stále nemohu zbavit!

To samé prožívám na vlastní kůži, ale jak z toho ven nevím, Sám si poradit nedovedu. Asi je to řešitelný pouze rozchodem.

Tak tohle čtení je fakt zajímavý, co člověk, to jiný názor... A tak chci přidat i ten svůj. Taky mám přítele, shodou okolností jsme se seznámili na internetu, při chatování. Mám docela problém, že pokud to při vztahu nějak zajiskří, zamiluji se skoro okamžitě. A tohle se vlastně taky před rokem stalo i s ním. Nikdy jsem na podobné věci nevěřila - láska přes internet a tak, ale ono to vyšlo. Po dvou měsících jsme se viděli prvně a pak zamnou začal jezdit každý víkend. Začali jsme mluvit o svatbě a o přestěhování se. Podotýkám, že než jsme se seznámili, prochatoval dlouhé hodiny... Po našem seznámení už na chat nechodil. Až zase teď a mě to sžírá. Nechce se o tom skoro vůbec bavit, prý se nic neděje, všechno je v pořádku. Mám pocit, že je ale vychytralý a všechno, co by mohlo být důkaz, dokáže perfektně skrýt. Tak se tu trápím a nevím jak dál. Nechci ho ztratit, pokouším se přibrzdit své city a být nad věcí. Jenomže ono to nějak nejde. Začala jsem žárlit, stydím se za to, protože vím, že tohle nic nevyřeší. Ale jak dál, co mám dělat? Přes týden jsme odkázáni jen na Icq nebo na mobil a já sama sebe marně pokouším přesvědčit, že nevolá a nepíše jen proto, že je unavený a vyčerpaný z práce a z péče o děti (má dvě ve vl. péči). Jak daleko to může dojít, co s tím mám dělat? Je to žárlivost nebo to nějak hraničí s internetovou nevěrou?

Chtěla bych reagovat na paní chytrou Ginu....musím se smát jejímu názoru,upřímně si myslím,že právě kvůli ní vzniklo nesčetněkrát k těm jí zminovaným průserům,potížím a co se týče její nesnášenlivosti,tak se ji vůbec nedivím,zřejmě její ženatý milenec nebyl ochoten odejít od své žárlivé manželky.

Žárliví lidé jsou odporná cháska,kvůli nim vzniklo nepočítaně problémů,potíží,průserů,nesnáším je,je to o osobní malosti a ubohosti,jsou to psychopatičtí magoři,neschopní káze.

Žárliví lidé jsou odporná cháska,kvůli nim vzniklo nepočítaně problémů,potíží,průserů,nesnáším je,je to o osobní malosti a ubohosti,jsou to psychopatičtí magoři,neschopní káze.

Žárliví lidé jsou odporná cháska,kvůli nim vzniklo nepočítaně problémů,potíží,průserů,nesnáším je,je to o osobní malosti a ubohosti,jsou to psychopatičtí magoři,neschopní káze.

Žárliví lidé jsou odporná cháska,kvůli nim vzniklo nepočítaně problémů,potíží,průserů,nesnáším je,je to o osobní malosti a ubohosti,jsou to psychopatičtí magoři,neschopní káze.

Žárliví lidé jsou odporná cháska,kvůli nim vzniklo nepočítaně problémů,potíží,průserů,nesnáším je,je to o osobní malosti a ubohosti,jsou to psychopatičtí magoři,neschopní káze.

svatá prostoto......

můj milenec je ženatý.to ted ale řešit nechci.on je známí tím,že má milenky.asi se tím netají.prostě ženský po něm jedou.a on sse tím chválí.to by nebylo zas tak nic divného,jenže on to říká i mě.někdy je mi to už fakt protivný a mám chut ho za těma ženskýma,který ho tak chcou poslat.jenže já když mi jen někdo napíše nebo zavolá,tak v tom vidí nějakého chlapa,hned je uražený že mám někoho jiného a najednou je velký problém.ze začátku mi to přišlo pěkné že žárlí ale už překračuje meze.jen co jdu někam ven,tak si myslí kkdo ví co sm s kým nedělala a je o tom přesvědčený.to si pak připadám,jako kdybych byla nějaká kurva nebo co...to je ta spravedlnost.on může mít kamarádky,já kamarády ne,ale už mě to nebaví...chystám se na něho a pěkně mu řeknu co si myslím,

A tos jí udělal dítě, takové blbce ?

chci se jenom pobavit o svých smíšených pocitech. Zašel jsem na tento server a koukám že se tady řeší velice podobné věci, jaké trápí momentálně mě. Jsem se svou přítelkyní něco přes rok. Má holka měla přede mnou také hodně partnerů, byla vdaná a v manželství měla milence a ne jednoho. Je nám oběma 33 let. To všechno jsem po vzájemných diskuzích pochopil, ale přesto se někdy nějaké obavy z budoucnosti s ní objevují. Přítelkyně je teď v prvním měsíci těhotenství. Podotýkám, že to co teď budu psát nemá nic společného s tím, zda chci nebo nechci mít dítě. Já ho chci, jenom nevím zda s ní. Ve své podstatě je to žena, se kterou si rozumím nejvíc, co jsem kdy potkal. Jenomže pro mě je věrnost velice důležitá věc a bez vnitřní důvěry nikdy nebudu v pohodě a také tím nebudu schopen dávat to, co dávat umím. A problém je v tom, že když se vyskytneme někde ve společnosti, vždy si najde někoho při vedlejším stole, kdo se ji líbí a pohledem a úsměvy s ním flirtuje. Tato věc mě dost znejišťuje a jsem z toho vždy rozhozen. Když se jí na to zeptám, že co a proč to dělá, řekne mi že žárlím a neuvědomuje si že by něco takového dělala. Tak nevím co s tím. Je to věc, která mi vadí a přesto že ji miluji, stále mi to vrtá v hlavě a nutí mě pochybovat o kvalitě vztahu. Myslíte že jenom žárlím, nebo je to normální, že se takhle ženy prostě chovají?

tj.reakce na příspěvek výše
"Zarlivost, je nedostatek ucty k druhe osobe."

..a k sobě samému.

to bolo dobre!

Dovolte i mne sa zapojit do diskusie na temu ziarlivost. V prispevku vychadzam zo svojich vlastnych skusenosti prezitych pocas 8 rocneho a v sucasnosti trvajuceho 2 rocneho partnerskeho vztahu (nedavno v ohrozeni :-)).
Ziarlivost by som si dovolil definovat, ako uzkostny stav mysle, kt. riadi fyziologiu celeho tela a privadza ho do stavu extremneho excitovania. Kamaratka, kt. Vam nedovoli spat napriek tomu, ze telo je otravene insomniou 2 noci, nedovoli Vam jest a podstupujete nutenu odtucnovaciu kuru napriek tomu, ze zaludok je prazdy. Rozklada Vas vztah napriek tomu, ze sa snazite stale viac a viac. A to je problem.
Co sa musi stat, aby sme boli ziarlivy? Uvedenu traumu si mnohi z nas odnasaju do zivota zo svojho detstva aj napriek tomu, ze by si to uvedomovali-su Vasi rodicia rozvedeni?, podvadzal niekedy Vas otec Vasu matku? Druhy sposob tak prenadherne, predovsetkym autodestruktivnej vlastnosti sa rad prenasa zo vztahu predchadzajuceho, pokial bola ziarlivost opravnena a ziarlivcove podozrievanie, vysluchy a nespavost malo opodstatnenie. Potom je uz len prirodzene logicke, ze Vas dalsi vztah zatazujete ,,opatrnostou,, (zamerne v uvodzovkach).
K dalsim sposobom ziskanej ziarlivosti by sa musel pravdepodobne dopatrat erudovany psychoterapeut.
Zakladne schema ziarlivosti:
Neustale potrebujete pocut od svojho partnera milujem ta, chybas mi, etc.
Enormna sexualna aktivita vacsinou konciaca vlaznym uspokojenim. (plati pre muzsku cast populacie)
Vysluchy typu kde si bola? co si robila? do kedy si tam bola? kto tam este bol?
Neustale sa vracanie k udalosti a preberanie ju v hlave zo vsetkych stran. Ev. jej neodmyslitelne zvelicovanie.
Prehnane obmedzovanie partnerky-nezelam si, aby si robila toto a tamto...
etc....
Pravidla byt musia:
Pravidlo c1.: V kazdom vztahu plati, ze je zalozeny na dovere, kt. sa neda dokazat a kt. sa musi verit. Ak svojej drahej neverite, Vas vztah nikdy nebude fungovat. Uvedomte si zakladny fakt: pokial polovicka nieco nepovie, neznamena to hned, ze Vas chce oklamat. Mohla prosto len zabudnut. Uvedomte si, ze pred ziarlivcom sa nik neobhajit, nech uz povie cokolvek (resp. nech uz cokolvek neurobi) a je pred nim vzdy vinna.
Pravidlo c2.: Zena nie je Vas majetok. Jej spravanie svojimi zufalymi pokusmi nezmenite. Take is as it is. Pokial je partnerka temperamentna, tak taka bude aj ked nie ste na blizku. A Vasa ziarlivost s tym nic nedokaze urobit. Zmierte sa s tym.
Ako prezit?
Krok 1.: najtazsi krok na uvod: Uvedomne sa a ziarlivost si priznajte. Pokial ste si vedomi problemu, je aj co riesit. Je to len Vas problem, ste to Vy, co nicite vztah.
Krok 2.:Surfujte na nete a citajte o ziarlivosti (do googla zadat ziarlivost a zarlivost): definicie, charakterizacie, diskusne fora a pokuste sa v tom najst.
Krok 3.: Prestane obmedzovat partnerku, vypocuvat ju, zakazovat jej chodit von, kontrolovat mobil....Ziarlivost v sebe pred nou dosledne schovajte! Tu mozte ventilovat pred kamaratmi, rodicmi, bratom, etc....Pozor!Lahko sa moze stat, ze svoju drahu pred vsetkymi neopravnene zhodite a tak bude oznacena do konca zivota (napr. ako kurva). Ventilujte jedinym moznym sposobom, kt. nikomu neublizite a to: ja som blbec a mam problem. ...napr. aj tu na diskusnych forach. Je prijemne vediet, ze v tom nie som sam.
Krok 4.: Tato rada sa mne zdala po prvom pocuti nepochopitelna, no fungovala velmi dobre. Ziarlivost vznika najcastejsie vo vztahu, kde mate pocit, ze vsetko robite spolu, jeden bez druheho ani krok., etc... Co vsak vyzera na prvy dojem dobre, ma neskor fatalne nasledky. Nefixujte sa na partnera! Je to osoba, kt. Vam sprijemnuje cestu zivotom. Vasa osoba ma vlastnu hodnotu, kt. docenia prave rodicia, kamarati,... Len si spomente, kolko ludi vo Vasom zivote bolo nepostradatelnych a teraz nemaju pre Vas najmensi zmysel. Chodte s kolegami si sadnut, zatancovat, zahrat biliard. V piatok vecer sa predsa chodi s kamaratmi na pivo (ak ste na nich pocas partnerskeho vztahu pozabudli, rychlo opraste ich t.c.). Vsetko ma ale svoje krehke hranice, preto dbajte na to, aby sa Vam situacia nevymkla z pod kontroly a z nevinnej zabavy sa nestala pomsta (tancoval som s inou nie pre to, ze ma to bavilo, ale aby som ublizil drahej), alebo uplna partnerska izolacia. (prestanem ju brat vsade). Hlavne vsetko s mierou!!! Posrate to mate beztak az az!!!
Krok 5.: Dobite si ego! Sebavedomie je v prdeli... Organizujte stretnutie kolegov z prace (paintball, rafting, posedenie pri grile). Zoberte autom kamaratov do kupelov!!! Uz ste niekoho previedli, ako amatersky sprievodca, Viednou? Na nete je kopa aktivit, kt. cakaju na Vasu realizaciu. (Na tomto mieste mi neda spomenut, aby ste sa v takto krizovych situaciach vyvarovali niekomu neznamemu prostrednictvom ICQ, alebo pokecu )Verte ze skor, ci neskor sa dockate uznanie alebo pochvaly. A tu Vase ego doceni. Bude ako nezne pohladenie v ziarliveckej mizerere, kt. prezivate.
Krok 6.: Pocas ziarliveckej krizi: Rada nemysliet na partnerku, nefantazirovat sa asi nebude dat realizovat a tak: pocuvajte svoju oblubenu hudbu. Chodte behat-znicte telo, aspon budete mat kondicku. Ak je to velmi zle, nehambite sa vyhladat psychologa. Osobne pre mna to bolo obrovske pozdvihnutie, ze mam vlastneho skuseneho psychoterapeuta (je to prosto in :-))a ze nieco vo veci robim.

Na zaver by som rad podakoval a to predovsetkym svojej partnerke za sancu opat najst doveru, kamaratom sa podporu a v neposlednom rade, trosku egocentricky, sebe za uvedomenie si problemu a vydrz v boji s tak malignym svinstvom, akym ziarlivost rozhodne je.
Pokial Vas uvedeny komentar niecim oslovil, nevahajte mi zaslat kratky email na TakNor67"post.sk

Dakujem a drzim palce v znovuobjaveni kras partnerskeho spolunazivania.
EnR

Zkušenost se žárlivostí..budu mluvit o sobě, neboť já jsem vždy potkala partnery, kteří "žárlili" minimálně. Ze své zkušenosti si myslím, že celá žárlivost je o sebevědomí. Pokud má kdokoliv strach, že se její(jeho) partner(ka) zakouká do jiné, že někdo bude lepší než my sami, potřebuje velmi ale velmi pracovat sám na sobě, na svém seběvědomí. Můj partner měl se mnou vždycky úžasnou trpělivost, ale to k mé "nápravě či uvědomění" nepomohlo k výrazné změně. Přišla ale chvíle, kdy jsem milovaného člověka svou žárlivostí udusila, nemohl už dýchat, hýbat se..prostě žít. Našel východisko. Nechal mě samotnou. Prošla jsem si neuvěřitelným peklem, jenže to peklo mělo nesmírně pozitivní následky. Uvědomila jsem si, co je to svoboda pro člověka, nemyslím tím "dělej si co tě napadne" samozřejmě. Prostě svoboda!Jak jednoduché! Každý v partnerství by si měl podle mého uvědomit, že každý potřebuje svou 13.komnatu,své-alespoň malinkaté soukromí. S mým partnerem jsme si neřekli, že je náš vztah u konce. Postupem času jsem ale přijala jeho rozhodnutí, že chce být sám. Začala jsem pracovat sama na sobě-přijmout se taková jaká jsem-nesrovnávat se, na uvědomění si podstaty svobody a vůbec vztahu. Řekla jsem si že za svým "partnerem" nemohu běhat a přesvědčovat ho o veliké změně, nejlepší bylo nedělat nic, buď jsem neudupala vše a malá jiskřička se rozhoří znovu v mocný plamen nebo jsem ji prostě udupala tak, že znovuvzříšení je nemožné.A stala se první možnost!!takže hlavu vzhůru!neříkám, že mám vyhráno,ale vykonaný krok je blíž k cíli.