Žárlivost

To se Ti ani nedivím,že žárlíš. Tvůj příběh mě připadá velice známý - jako ten můj. Já se s bývalým seznámila,taky ještě když měl někoho jiného a taky mě to potom po dobu, co jsme byli spolu někdy trápilo a žárlila jsem. Říkával mi to samé - trápím sama sebe atd.. a po několika letech ... situace se opakovala. Takže jsem si uvědomila,že jsem zase až tak paranoidně žárlivá nebyla, jen jsem se podvědomě bála, že to co udělal té přede mnou, udělá i mě.

Ahoj,myslíte, že se dá žárlivosti zbavit i bez psychologa... a účinně??? Nechci si svou pitomou žárlivostí rozbít vztah. Když jsme se do sebe s přítelem před dvěma lety zamilovali, vzbudil ve mně obrovskou důvěru. Nic jsme spolu neměli, dokud neukončil předešlý vztah, prý by si to vyčítal. Nemám tedy důvod mu nevěřit. Jenže si připadám úplně paranoidní. Nelíbáme se, sex máme tak dvakrát týdně, kdežto já bych chtěla každý den, je pořád unavený, drobné dárečky už bývají jen z mé strany (když třeba jedu někam na výlet). Když zavedu debatu (klidnou) na téma Mé žárlení, vždycky mi řekne naprosto vážně, že jeho názor znám. Že se trápím jen já sama, bezdůvodně a že on mi nebude dokola vysvětlovat, že je všechno v pohodě. Kdysi prý také šíleně žárlil, ale spálil se a v tu chvíli si řekl DOST. Taky bych to chtěla nějak dokázat.

Katko, chápu, že to není vůbec jednoduché, ale tento vztah bys měla ukončit, protože tě úplně pohltí a nic pozitivního z toho nevzejde. Podvádět bude stále a ty budeš čím dál více žárlit a stále více si nevěřit až nakonec uvěříš tomu, že si lepšího nezasoužíš. To, že ti řekl, že se mu nelíbíš mluví za vše, to už i hraničí s hulvátstvím. Nevím kolik ti je, ale věř, že tě čeká něco lepšího a nekaž si život s takovýmto bezcharakterním člověkem, jistě si zasloužíš lepšího, který si tě bude vážit a věř tomu, že teprve potom poznáš a uvědomíš si ten velký rozdíl

Dětství jsem měla úplně normální. Naši jsou stále spolu a nevzpomínám si, že by se v jejich vztahu vůbec někdy konala nějaká nevěra.Tu nedůvěru, kterou mám ke svému příteli, si ve mě vybudoval on sám, akokrát mi tak trochu přerostla přes hlavu. A tu nedůvěru, kterou mám k sobě? Nízké sebevědomí, pořád tendence se s někým srovnávat, s jeho bývalou, s jeho milenkami apod..

Katko, to je zajimave.Neco podobne se deje u me zname, napada me, jake jsi mela detstvi? Ona treba mela otce,ktery zahybal mame,ale jinak mela detstvi pekne,presto si neduveruje vubec v nicem. Neduveruje svemu partnerovi, ze vseho ho podezriva, ale fakt je ten, ze on ji opravdu zahyba.Jen to zatim umi mistrne skryvat,bohuzel pro ni, casto byva kolikrat i 3 dny na sluzebce,takze je to tezko dokazatelny.Dokazuje ti nejak, ze te miluje? Darky, slovicka, a tak?

Omlouvám se za hrubky :-)

Kocicko: Podváděl svoji bývalou se mnou a už v té době jsem zjistila, že nejen se mnou. Jeho bývalá se s ním nakonec rozešla a on to těžce nese dodnes. Občas mi dokonce vyčetl, že kdyby mě nepotkal, nic z toho by se nestalo. Už v té době podváděl nás obě a pak přišla ta již zmíněná chvíle "kopačky" a on pochopitelně se uchílil ke mě. Vnímala jsem s ním tu bolest a musím říct, že to bylo dost odporné období.A jak jsem zjistila, že nás podváděl?Šestý smysl. Jeden večer mi volal s tím, že za hodinu se má sejít se svou kamarádkou, no nic jsem nenamítala ani jsem nemohla já nebyla v té chvíli ta vedoucí vztahu tedy ta první, ale druhá. V noci už jsem od něho nedostala zprávu, prostě nic. Druhý den ráno hned volal. Proběhl celkem běžný rozhovor, přišlo odpoledne a blesk z čistého nebe, najednou mi cosi došlo. Napsala jsem mu smsku s nepochopitelnou jistotou, že vím, že mezi nima k něčemu došlo a to hodně intimního. Volala hned zpět a chvíli zapíral. Po delší odmlce jsem se dozvěděla, že spolu spali. Druhá nevěra byla taky podobného rázu. Znala jsem ho téměř dobře, i když převážně přes sms a hovory po telefonu, ale i tak, cítila jsem, že se něco děje, že něco není v pořádku a nebylo. Takže tohle jsem prožívala v době, kdy jsem hrála druhé housle a dnes? Žijeme spolu, já s pocitem, že o mě nestojí tak, jak bych si představovala a neustále předvádím žárlivé scény převážně když si vzpomenu na nějký průběh jeho nevěry. Stalo se nám, že jsem se pohádali, on odešel s tím, že jede k tatínkovi. Vrátil se druhý den ráno a u tatínka pochopitelně nebyl. Kde byl, nevím do dnes. Můžu se jen domnívat a určitě si dovedete představit, co se mi honí hlavou, jak jsem nedůvěřivá, když mi řekne, že jede na služební cestu, když jde na večeři s kolegama z práce a podobně. Dělám peklo v tomhle vztahu, ale nějak se ho nedokážu vzdát. Neumím odejít. On je můj první. Je to složité, četla jsem si i přísoěvky "jsem paranoidní ..." kde jsem se nacházela v situacích, jak žárlím na ty ostatním. Žiju v domnění, že všechny ty, byly lepší než já. On mi moc nepomáhá, dokonce jsem od něho slyšela i větu, že se mu nelíbím, ale že mě már moc rád za to, jaká jsem, prostě vnitřní krása. Nedovedete si představit, co to se mnou udělalo a on nepochopil, cítil se dokonce uražený. Prostě on necítí, že by mě to mohlo nějak srážet.No rozepsala jsem se a psala bych a psala, ale k čemu sakra. Pomoct si musím nějak sama. Je fatk, že jsem se sebou silně nespokojená, navíc v tuto chvíli nezaměstnaná a připadám si dost neschopně, sedím doma a spokojeně tloustnu.

Já se zamyslela, ale až už bylo pozdě, až jsem ho od sebe svou žárlivostí odehnala a teď si to moc vyčítám a vím,že jsem měla uvažovat, když mi naznačoval, jak moc mu to ubližuje. Takže: přemýšlet a nevymýšlet blbosti, zakázat si jakékoli představy, nedělat to, co ubližuje druhým, zkusit to vzít, jak by se líbila vám taková "nemocná" žárlivost od partnera a taky je to opravdu o spokojenosti sama se sebou a s tím souvisejícím "zdravým sebevědomím".Hezký den,pa M.

Katko,je to desne. Jak jsi poznala,ze Te podvedl? S tim se urcite dost tezce bojuje,ale to zes zustala, je dobra znamka Tveho vnitrniho vyvoje k lepsimu.

Podívejte se na příspěvěk Jsem paranoidní a věčně nespokojená. Vy ženský jste na tom všechny dost stejně a hlavně stejně špatně. Zamyslete se!

:-))) podvedl mě, ale jak jsem psala. I přesto jsem se rozhodla zůstat, tudíž se podle toho musím zařídit a nebo se sebrat a jít.

Zdravím všechny přítomné. Tak už i já si přiznávám tu odpornou skutečnost, že jsem žárlivá. Otravuju Tím sebe a bohužel nejen to, především svého přítele. Nemůžu říct, že by byl svatý a tudíž to podezírání si ve mě vybudoval on sám, ale já se po tom všem rozhodla zůstat a pokud jsem se tak rozhodla, měla bych přestat s tím, co dělám. Vždycky jsem bývala tolerantní, ale čím déle jsme spolu, tím horší to pro mě je. Bojím se odjet na víkend k rodičům bez něho, aby náhodou neměl příležitost se někde zaplést. Čtu mu smsky, komu volal apod.. Musím přiznat, že zpočátku jsem nacházela dost nepříjemné zprávy, bylo mi z nich vždycky mizerně a vždycky jsem to na sebe prozradila, protože se pak nedokážu chovat normálně a je na mě vidět, že se něco stalo. Naučila jsem ho alespoň, aby byl opatrnější. Prosila jsem ho, aby si ty zprávy mazal a pokud já nebudu nic nacházet, snad mě to později přejde. Poslední scénu jsem mu udělala předevčírem a to poté, co mi zdělil, že půjde na volejbal s nějakou kolegyní z práce a s dalšími lidmi. Úplně se mi v tu chvíli zatmělo před očima, pochopitelně si nemohl nevšimnout, že to se mnou zamávalo, skoro bych řekla, že nakonec jsem ze sebe vyplodila histerickou žárlivku. Pak jsem šla raději ven a trochu se nadýchala čerstvého vzduchu. V den, kdy měl jít na volejbal, jsem to už nesla naprosto v pohodě.Říkám si, že pokud má být místo mě jiná, tak bude, to nijak neovlivním. Dnes přemýšlím, zda jet domů za rodičema bez něho. Potřebuju si odfrknout jak já, tak asi i on, ale co když .... chápete??? :-) Sakra nemůžu za ním chodit jako ocásek, prostě buď budu věřit a nebo bych se měla sbalit a odejít. Co myslíte?

Já naprosto nechápu ženský který žárlí třeba na to že jejich přítel dal kamarádce pusu, nebo se na ulici poohlédl po jiné. To už neni žárlivost, to je nemoc!! Mám známou která byla hrozně žárlivá až ji manžel fakt podved a když to prasklo tak jí na to odpověděl buď půjdeš k psychiatrovy nebo je konec, SAMA SIS O TO ŘEKLA!!! A byla to pravda,tady spousta holek píše jak se nemůžou bránit žárlivosti, tak se pak nedivte až vám opravdu ten váš zahne. Jistě žárlivost musí bejt.Mírná žárlivost leckdy vztah i okoření. A když jeden nežárlí vůbec tak ten druhej logicky časem zvlčí. A souhlasim s názorem že velká žárlivost je důkazem vlastní nespokojenosti(většinou fyzické) a malého sebevědomí.

Předmět: Žárlivost Autor: pet Datum: 24.5. 2005 12:27:57 Ahojky, jsem 4 roky po rozvodu,ze kterého jsem vyšla jako poražená v souboji s milenkou mého bývalého manžela.Nyní žiji už 2 roky s přítelem, který je o 6 let mladší a nuvěřitelně na něj žárlím.Jsem z toho docela unavená a smutná, nevím jak se toho mám zbavit.Vadí mi snad uplně všechno, když se baví s nějakou holkou, někdo mu volá atd. Jsem normální magor, může mi někdo poradit jak se toho mám zbavit.Díky pa jinak přeji všem krásný den Předmět: Žárlivost Autor: Míša Datum: 24.5. 2005 13:45:08 Ahoj Pet, není divu, že po svém zážitku hledáš těžce důvěru k dalšímu muži. Především je nutné změnit pohled sama na sebe. Prošla jsem si něčím podobným a tak říkám, co se mi osvědčilo. Důležité je si uvědomit, že Ty jsi nebyla poražená!!! Byla Ti dána možnost zbavit se prevíta, kterého si teď sice možná užívá jiná kočička, ale za pár let se ocitne na stejném místě jako Ty. Chlapík, který utíká za milenkami si hlavně neváží sám sebe a tímhle si dokazuje svou stálou přitažlivost a nepostradatelnost. Takže, vlastně jsi měla štěstí. On pro Tebe nebyl dost dobrý.A co se týká nového přítele. Nepodezírej ho, stejně to k ničemu není. Jestli s Tebou chce být, tak bude a jestli ne, tak na tom svou žárlivostí nic nezměníš. Naopak. Spíš ho poňoukneš k tomu, aby utíkal z domova a nakonec našel vhodné dívčí ramínko, na kterém by se vyplakal, jakou má doma žárlivou megeru.Uvědom si, že Ty jsi někdo. Dokážeš přece žít i bez chlapa a to že ho teď máš je fajn, ale není to životně důležité. Takže, važ si sama sebe a říkej si, že to pro něj je vlastně privilegium, že může být s Tebou a nestresuj se. Zkus se odreagovávat třeba sportem, výlety za kulturou, ať se pro změnu bojí on, že odejdeš. Buď nezávislá. Nikdo si přece nemůže vážit ufňukané a ustrašené puťky. Je to určitě těžké, ale věř mi, že to vážně funguje. Být spokojená sama se sebou je důležité pro každý vztah. K čemu Ti bude dobré, když ho budeš špehovat, kontrolovat mu třeba mobil a tak. Jen ztratíš poslední zbytky sebevědomí a stejně nic nezměníš. Tak zatím se měj krásně a užívej si krásné jaro. Předmět: Žárlivost Autor: pet Datum: 26.5. 2005 9:09:54 Ahoj,moc ti děkuji za odpověď.Já to vlastně všechno cos mi napsala vím. Jen se s tím poprat.Doufejme, že to dákážu.Krásné léto!!!! Předmět: Žárlivost Autor: Míša Datum: 26.5. 2005 10:25:02 Jasně, že to zvládneš. Teď bude krásné počasí, žádné chmury a všechno půjde snáz. Držím palce.

Nevím jestli tu o tomhle tématu už někdo psal, ale já nemám problém se žárlivostí na partnera, ale na hodně dobrého kamaráda. Taky vím proč. Před pár lety jsem přišla o jednoho hodně dobrého kamaráda, který se na mě vykašlal poté, co si našel novou přítelkyni. Teď už prakticky nejsme v kontaktu vůbec.No a mám strach, že se to bude opakovat, takže občas žárlím. Možná někdo máte podobnou zkušenost? Potřebovala bych trochu poradit :-)

MLčení občas znamená souhlas, tak v takovém případě bych mu v nestřeženém okamžiku na ten mobil trošičku mrkla:-))) Není nad to mít jasno. Nejistotka žárlivost skutečně vzbuzuje.Ale na druhou stranu, kdyby někoho měl, tak se s ním domluví, že si budou volat, když není s tebou (třeba v práci a tak). Těžko radit jen tak z hlavy...:-)))

to Filiptak to ja jsem mela pritele, ktery me zarlivosti primo terorizoval. Jsem od prirody komunikativni a on mi porad zakazoval se s kymkoli bavit a pritom jsme sedeli v hospode s jeho kamarady a on mi pak dlouhe hodiny vycital uplne vsechno co jsem udelala, rekla.nejdriv jsem ho mela fakt rada, ale myslim ze tou zarlivosti zkazil uplne vsechno. Vsem:prece si nemuzete partnera (partnerku) "pojistit"!!! Je to o vzajemne duvere a hlavne o tom, ze toho druheho nechate "volne dychat". Same podezirani je k nicemu! Jenom si pokazite to co mate!

Nelinko, ja jsem take skvely teoretik :-)))))).

Joo teorie, tak ta je fakt super! Také si říkám, že by jsem měla být nad věcí... Ale občas... no asi to každá známe. Poslední dobou přítele někdo večer nebo v noci prozvání....Máme teď problémy a tek no prostě mě občas napadně, jestli náhodou nehledá náhradu či jí nenašel... Když se ho zeptám, kdo to je, tak mlčí... Ale je to fakt, nemá cenu to řešit, nedá se nic ovlivnit! Buď chce být se mnou a nebo...

Smutná z čeho? Stejně tak by mohl být smutný i tvůj přítel. ?lověk je přece individuum a i ve vztahu je to samostatná jednotka, takže pokud se budeme všemožně snažit, aby nás nepodvedl, bude nám to nejspíš k ničemu. Můžeme se snažit nedat mu důvod k tomu aby nás podvedl - starat se o sebe, být milé,¨usměvavé... A pokud má tu potřebu nás podvést, tak my to neovlvníme. Holky, užívejme si života a nepřemýšlejme nad tím, zda nás ten náš někdy podvedl či podvede a tak... Až to udělá, tak nad tím budeme mít dost času přemýšlet potom, ale do té doby si nekažme život, no ne? Pěkně se to kecá, já vím, já taky občas žárlím (trošičku...:-), ale teorii zvládám:-))))