Základy homeopatie

LÉČENÍ JE LOGICKÝ PROCES


Základní princip, který Hahnemann formuloval na konci svých objevů je ten, že léčba je logický proces. Existují principy, které jsou podstatné při provádění praxe, a jakmile jsou jednou pochopeny, homeopatie se stává logickým vědeckým procesem. Dá se říci, že je to zároveň umění i věda, protože vyšetření a pochopení případu vyžaduje lidskou zkušenost i umění, zatímco vlastní léčení je exaktní.


PODOBNÉ LÉČÍ PODOBNÉ


Druhý princip v homeopatii říká, že pokud látka vyvolává určité reakce u zdravého člověka, může vyléčit nemocného člověka s podobnými příznaky. Například při loupání cibule pálí oči a teče z nosu, což je podobné příznakům rýmy u některých lidí. Takže cibule léčí rýmu u lidí vykazujících uvedené symptomy.


POTENCOVÁNÍ


Třetí princip se týká toho, jakým způsobem použít jedovatou nebo nebezpečnou látku, aby byla neškodná, ale zachovala si své léčebné vlastnosti. Hahnemann objevil, že je to možné udělat tak, že se látka převede do tekutého stavu, a pak se ředí a silně se s ní třepe, přičemž ředění a třepání se mnohokrát opakuje. Tento postup nazval potencováním.

Tak se vytvoří léčebně aktivní látka, která působí v souhlasu s druhým principem, ale nemá vedlejší účinky a dá se velice snadno připravit. Do té doby nic takového lidé neznali. Ukázalo se, že je to skutečná alchymie přeměněná energie.


JEDINÝ LÉK


Homeopatie chápe, že je jen jedna duše v jednom těle, a z toho přirozeně vyplývá, že v určitém čase existuje jen jeden ústřední problém, a tudíž je potřeba jen jeden léčebný zásah, jeden lék, aby bylo dosaženo ozdravného působení. Jakmile je lék podán, je nutné čekat - čekat a pozorovat, co se stalo, a teprve pak se rozhodnout, co dělat dál (i když v akutním případě takové čekání může trvat jen několik minut a jedna dávka se může opakovat často v krátkém časovém intervalu).


CELISTVÝ OBRAZ


Jediný lék je vybrán tak, aby pokrýval celý obraz člověka, protože nemocný je celý člověk a ne jenom jeho část. Tento princip stanoví, že musíme vzít v úvahu všechny stránky osobnosti z co nejširšího možného pohledu a ze všech možných východisek k co nejmenším a nejrozličnějším detailům, abychom získali kompletní obraz.


HIERARCHIE SYMPTOMŮ


Tento princip znamená, že symptomy "mysli", které představují vůli, úmysly a city, vyjádřené na mnoha různých úrovních, jsou obvykle důležitější než tělesné symptomy. Symptomy mysli mohou být hierarchicky uspořádány, obvykle podle názoru na případ, a lék je potom vybrán z této perspektivy, a ne především z hlediska patologie (Když je hlavním problémem velmi hluboká patologie, symptomy mysli mohou být méně významné; například při kritickém srdečním selhání může být zapotřebí léku působícího na srdce, ale jeho výběr by měl být stále založený na symptomech mysli i těla).

 

DYNAMICKÁ VITALITA


Tento princip říká, že jsme duševní energií vibrující v energetické struktuře, kterou nazýváme fyzické tělo. Naše duše vysílá poselství k naší mysli a ta aktivuje energetické pocity a děje řeči, pohybu, atd.

Nemoc propukne, když dojde ke konfliktu mezi požadovanou akcí a skutečným účinkem, způsobeným dynamickou blokádou energie. Blokády se udržují myšlením, cítěním a fyzickými procesy na energetické úrovni a z toho důvodu musí být také léčeny energetickými procesy, tedy homeopatickými léky. Je to vitalita, která je spojená s každým typem blokády, a tomu musí odpovídat lék, .aby bylo možné blokádu překonat.


VEDENÍ LÉČBY


Léčení je dynamický proces s určitými přesně definovanými charakteristikami. Základem je, že se týká duše a myšlení, pocitů a fyzických procesů, a s tím souvisí směr léčby. Odpověď na léčbu se objeví na úrovni myšlení, pocitů i na fyzické úrovni, a všechno z toho je důležité. Odpověď na úrovni myšlení a pocitů teoreticky přichází nejdřív, takže většinou vidíme, že první reakcí je vnitřní klid, později přichází pocit lepší energie a nakonec dojde k vyléčení na fyzické úrovni. Ve skutečnosti ale budou v konkrétním případě patrné jen některé aspekty.

Projevy fyzického léčení zpravidla postupují z hlubších úrovní a od současných patologických procesů k povrchnějším a starším patologiím v nepřetržitém plynuti léčby v pořadí, které je dané anamnézou pacienta. Léčení často postupuje zevnitř ven a shora dolů, to znamená od srdce ke kloubům, z trupu na končetiny, a u respiračních obtíží z plic k nosu (nahoru, ale ven), v opačném pořadí k tomu, jak postupoval vývoj nemoci.

Nezřídka pacient znovu prožívá v mírné formě všechny své předchozí nemoci. Například někdo může prožít v několika vteřinách všechno, čím kdy trpěl, přičemž jednotlivé zážitky mohou být vzájemně odděleny jen několika hodinami; u jiných lidí mohou být návraty starých nemocí mnohem delší.



Zdroj: Peter Chappell - Homeopatická samoléčba