Deprese

Bohumile, bohužel, jsi mimo mísu. Takovéto produkty mě málem zabily. Na deprese zabírají jedině AD. Prosím, nezahrávej si s tím. Ale co, hlavně, abys prodal, viď ?

Deprese účinně odstraňují produkty na přírodním základě. více na adrese: bjaeger"tiscali.cz

MischellPsyche
ahojky a děkuji!dcery má už dost velké,16 a 12 let,ale jsou to hrozné čunata a bordelářky.nehnu s nima po dobrém ani po zlém.ale manžela mám skvělého,strašně mi pomáhá,a vidíš nějak to nazabírá.

Ahojky 00 :-).Asi chápu Tvou situaci,ale musíš na všem hledat to dobré.Nevím sice kolik let je Tvým dcerám,ale jestli už nejsou nejmenší,tak by Ti určitě rády s něčím pomohly.Nebo by jsi mohla zapojit manžela/přítele.A hlavně!Snaž si také udělat volný čas sama pro sebe.Neměj strach,určitě si brzy nějakou práci seženeš.A když Ti Tvá drahá polovička bude pomáhat s vařením či dětmi,tak si najdeš i čas pro sebe.Přeji hodně štěstí a pevné nervy.

hezký večer všem přeju
jsem tady poprvé
pro voldy:když jsem četla tvůj příspěvek,uplně jsem myslela že to píšu já sama.taky je mi 36,mám dvě dcery,a skoro stejné pocity.neberu žádné antidepresiva.
taky mě každá maličkost strašně vytočí,a taky mám pocit že život se točí jen kolem vaření a uklízení.jsem z toho už zoufalá.
dneska jsem ještě ke všemu přišla o práci,nevím z jakého důvodu,prostě mi neprodloužili smlouvu.ani slovo o tom proč.jsem naprosto v depresi,a neštastná.

Hezkou neděli všem!
Trpím dlouhodobě panickou poruchou ( náhlé ataky nevolnosti od nervů), beru antidepresiva -citalek. Ale momentálně nemám záchvaty panické poruchy, ale pocity totální depky :-( Nevidím žádný závažný důvod z venčí. Jen z čista jasna mám najednou šílené pocity marnosti. Každá maličkost mě děsně naštve, nic mě nebaví. Zdá se mi, že život je jen samé vaření, praní, uklízení, všechno pořád dokola a všechno mě už děsně unavuje a rozčiluje. Přitom mi ještě není tolik let (36) a mám dvě šikovné dcerky. S manželem je to tak na střídačku, asi jako v každém jiném manželství, někdy líp, někdy hůř.
Tak se mějte, snad se nám všem s depkou uleví a bude líp, nehážu flintu do žita :-)

Reo,občas se člověk dostane do stavu,kdy je úplně jedno,čím jezdí,kde a jak bydlí a koho má vedle sebe.Bez nadsázky a špetky ironie - všichni,co sem přispíváme,máme své/hrozné a bolestivé/zkušenosti.Asi Ti každý rozumíme,tohle je u každého stejné,hrozná rána,pláč,beznaděj a chuť nežít.Jen ten začátek /spouštěč/máme každý jiný a z jiného důvodu.Může to být hádka,zklamání,ztráta důvěry,smrt blízkého člověka,rozchod či rozvod a tisíce dalších věcí,které zabolí a najednou se cítíme jinak,hůře a končí to přesně stavem,který popisuješ.Nečekej na nic a běž k lékaři.Potřebuješ psychiatra a antidepresiva.Nutně.Pomůže Ti obojí.Bohužel - jiná pomoc je účinná velmi krátce a za pár týdnů se deprese vrátí.A ještě drobnost - příteli připomeň,že máš nemoc,nikoliv blbou náladu.

Ahoj Reo, letošní jaro dělá dobře depresím, já mám recidivu po cca 9 letech. Zajdi k doktorovi, buď k obvodnímu nebo k psychiatrovi, pomůže ti, uvidíš.
Jinak, mám taky zánovní auto, super ženu a dvě roztomilé, zdravé a štastné děti, zánovní byt, splacenou! hypotéku, nadprůměrný příjem, přitom celkem klidnou a pohodovou práci. Objektivně si skutečně nemůžu na nic stěžovat.... a přesto deprese je tu, dneska už je to lepší (beru čtvrtý týden AD - Citalopram).

Jen chci ještě podotkout, že jsem atraktivní, mám super přítele, krásný byt i auto-každý říká, že si nemám důvod na nic stěžovat....A přesto všechno jsem na tom tak jak jsem......

Poraďte mi prosím někdo, co mám dělat, nebo se zblázním!!!!!!
Už asi druhý měsíc v kuse jsem přesvědčena, že by pro mně bylo nejlepší,kdybych nežila.Už bych aspoň nemusela nikdy nic neřit.Už bych nemusela vysvětlovat naštvanému příteli, proč se chovám tak,jak se chovám...Každý den si připadám jako zombie.Bez energie, bez zájmu o cokoli.Už mně nebaví ani chodit do práce-připadá mi to o ničem, a ani už mně ta práce nenaplňuje.Nechce se mi často ani oblíct a jít do obchodu nakoupit.Často se přistihnu, že zírám do zdi,mám pocity beznaděje, zoufalství a na druhou stranu je mi všechno jedno.Nevím proč žiju-jaká to má všechno smysl.Je mi 28 let, místo abych se radovala ze života, tak jen brečím a je mi všechno lhostejné, už se nedovedu na nic těšit.Mám chuť to skončit- nabourat v autě ve vysoké rychlosti třeba do sloupu....a doufat,že to nepřežiju.Ale na to nemám odvahu............

Ahoj,potřebovala bych radu..už dlouhodobě trpím depresí,ikdyž ne tou nejtěžší formou.Rodiče hodně trpěli,mysleli že jsem jen vzdorovitá atd,než si přečetla máma knihu o depresích a zjistila jak se trápím.Hned jsme se objednali k psychiatrovi.Ale k mému dotazu..máme jet teď se školou na týden na výlet a ikdyž mám ve třídě spoustu přátel,mám strach,že to prostě nezvládnu a změny prostředí se depresivním lidem nedoporučují...prostě nevím co dělat.Podle knížek je jasná odpověď ne.Já sama nevím..nemáte s tím někdo nějaké zkušenosti?

Já už jsem úplně blbá, samozřejmě Luky a Ivo.

Luky a Silvo, zajímavé je, že nemám k depresi žádný důvod, vůbec to nechápu. Ta rána jsou opravdu děsná.A jak píše Luky , večer v pohodě. Beru ten Zoloft už tři týdny a už ztrácím naději, že bude líp.Taková krásná rána a já je přetrpím, než si vezmu Neurol. Bez toho bych byla už asi v blázinci.Mějte se pěkně.

Luky a Silva- podle mě je vždycky někde příčina -pokud možno, tu odstranit a bude líp. Měla jsem problémy v práci, také každý den jsem se budila ve 3 hod, pak další 3 hod. na posteli přemítám a přemýšlím,co je špatně,a jak na to. V noci se zdá vše neřešitelné, přes den se to spraví. Ale kolik dní a týdnů jsem spala cca jen ty 4 hod, to s člověkem zatočí. Imunita pryč, zhoršila se arytmie, kloubní bolesti...aneb každá nemoc souvisí s psychikou. Nakonec jsem z té práce musela odejít, prostě to dál nešlo, úplně jsem se bála a klepala, co mě tam bude čekat, pak se to zlepšilo.

Byl jsem na tom opravdu hodně špatně,lékař mi předepsal effektin a snad jsem to zlepšení/spíše naději/poznal hned,alespoň se mi to tak zdálo,prostě přichází pomoc a člověk k ní natahuje ruce,tak asi.Ranní stavy se začaly lepšit výrazně asi po třech týdnech,život zase začal mít smysl a vracela se mi chuť žít a pracovat.Jinak je to běh na moc dlouhou trať.Měj se hezky Silvi a moc Ti přeji sílu s tím bojovat.

Luky, děkuji ti za povzbuzení. Je to fakt strašné.Ráno se mi ani nechce žít. Ale na sebevraždu nepomýšlím. U psych.jsem samozřejmě byla. Za jak dlouho ti ty prášky pomohly a jaké? Ty ranní stavy ti pak přestaly?

Silvo,také jsem měl tyhle stavy,rána byla k nepřežití,přes den tak nějak a večer bylo dobře.Myslím,že to vypadá na depresi.Mně zabraly prášky brzy,byl jsem na tom blbě,ale jinak zabírají až za několik týdnů,tak to ještě zkus a chtělo by to lékaře.Jen se mi zdá,že čím je více léků,tím větší problém je trefit se do správného.Tak vydrž a vše bude dobré,uvidíš.

Prosím vás, je to deprese, když se každé ráno budím už ve tř a mám hrozné pocity úzkosti, beznaděje, nechuti vstát a je mi až fyzicky špatně? Přes den to nějak rozchodím a taky se vezmu necelou půlku 1 mg Neurolu, takže přežiji celkem normál. Ale ty děsná rána mi berou chuť do života a úplně mě ničí.
Beru už třetí týden 1 Zoloft 50 mg/ten nejslabší/ a zatím jen spíš zhoršení. Mám ještě vydržet nebo spláchnout do záchoda?

Ahoj Jiřino, na deprese se léčím už 16 let, takže o tom něco vím. Jaká AD bereš ? Měla by ti je doktorka změnit za jiné, které ti budou vyhovovat víc. Já jsem brala Noveril, Deprex, Sertralin, Zyloram. Než se vyzkoušelo, co mi sedne nejvíc, Trvalo dlouho. Pro mě je nejlepší ten Zyloram. To je úplně o něčem jiném. Léky, které mi nesedly mi způsobovaly pocení, třes atd.
Ahoj a drž se.

Ahoj chci se zeptat ,od listopadu se léčím na depresi beru antidepresíva ale mám pocit že se to moc nelepší někdy bych řekla že je to horší než na začátku poraďte co mám dělat dál jsem z toho zoufalá .