Deprese

Já tyhle návaly při depresi měla v jednom kuse. Jak říkám, teď bojuju s lehčí formou a taky to mívám tak 3x do týdne. Teď jsem to vychytala tak, že když je mi zle, vezmu si ten den dvojnásobnou dávku AD. Jinak ten Neurol je na nic a ještě pěknej oblbovák. Já mám Lexaurin, je pro mě lepší, než Rivotril, ten je utrejch. A vykat mi nemusíš.

Ivet, teď nevím, jestli ti nevykat. Je mi 23 a beru Mirtazapine 15mg večer. Pro těžší chvíle mám Neurol, ale ten se snažím moc nebrat. Ono už to docela zabralo, cítím se lépe, ale tyhle návaly mívám tak 1x, 2x do týdne. Ty míváš taky takovéhle návaly?

Co to meleš, že si ho nezasloužíš. Já vím, máš tendenci se ze všeho obviňovat. Já se bála, že se třeba netrefím do tramvaje. Dnes je mi to k smíchu. A uvidíš, tobě taky bude. Teď je pro tebe všechno problém, umím se vžít do tvých pocitů.
Můžu se zeptat, co bereš a kolik ti je ? Ptám se tě proto, že podle tvých slov už by to mělo dávno zabrat. Mně je 46 let a deprese mám od roku 1991. Za tu dobu jsem to měla 2x a teď mám lehčí formu, protože jsem byla bez léků 3 měsíce.

Ivet, já se v lednu vrátila k mojí mamce. V bytě s přítelem jsem nějak nemohla vydržet..no ono to ani u tý mamky nebylo nic moc. Nedělala jsem nic jiného, než jen ležela, bylo mi jedno uplně všechno, přemýšlela jsem jen nad tím, jestli teda se přetočím na druhý bok, půjdu na záchod nebo ne. Místy se to prokládalo neovladatelnými záchvaty pláče..v tu chvíli mi musela mamka brát telefon z ruky..psala jsem smsky opravdu hrozný. Takže si myslím, že jsem si taky sáhla na dno. Nikde východisko.
Zrovna před chvílí jsem se vrátila ze záchoda, kam jsem musela utéct ve chvíli, když jsem dostala další záchvat pláče a beznaděje.
Vím, že je to těžký žít s někým v depresi..proto snad z obrovské lásky k příteli bych mu přála někoho normálního..nezasloužím si ho.

Lucko, koukám, že tedy bereš AD od ledna a že ti asi moc nezabírají. Asi jsi nezažila tu nejtěžší formu deprese a ani nechtěj. To bys pak neřešila, zda budeš brát léky do smrti. U mě začaly deprese po návratu z dovolené, která byla naprosto v pohodě, tzv. bez důvodu a bylo to hrozný. Mám nereaktivní depresi. Plakala jsem kudy chodila, tlak na hrudi a svěrák u srdce.
Musíš se dát do kupy, jinak to asi tvůj přítel dlouho nevydrží. Já jsem se kvůli depresím rozvedla a dnes vidím, že je hrozně těžké s takovými, jako jsme my, žít.

Ahoj Ivet, to je moc dobře, že se dnes cítíš líp. Nevím jak bych se srovnala s tím, že bych AD musela brát celý život.....
Pár slov k tomu, jak to asi u mě vzniklo: Celý minulý rok jsem se upínala ke dni, kdy oznámíme, že se chceme vzít. Svatbou jsem žila každý den, plánovala, vymýšlela, nakupovala. Jednoho dne v létě přítel měl zkrat, řekl, že se chce rozejít, že to prostě není ono.. no, trvalo mu pár hodin, než prý zjistil, že to ono je a že udělal hroznou chybu. Vrátila jsem se, byla jsem šťastná, ale rána to pro mě byla hrozná. Bylo těžké se s tím srovnat a pořád nepochybovat nebo nepodezírat, že si to zase rozmyslí. No, zhruba po dvou měsících jsme opět začli mluvit o svatbě. To jsem znovu nabyla jistoty, že je to všechno ok. Opět hrozné těšení na oznámení rodičům. A tak přišly Vánoce, moje první cukroví, nestíhala jsem, shazovala jsem sama sebe, že jsem neschopná. Každý den jsme si dávali alkohol..no prostě Vánoce. Pak přišlo oznámení. Skvěle jsme to oslavili, byl to pro mě vrchol něčeho, co jsem si strašně přála. A druhý den začly divné pocity, myslela jsem, že je to kocovina, ale bušení srdce, úzkost, strach, pochyby se stupňovaly, až jsem o silvestra skončila na pohotovosti. Deprese. Někde jsem četla, že vznikají i ze šťastných událostí. Prostě z velkých událostí.
Vůbec to nechápu, teď mělo být všechno úplně jinak..všechno bylo tak krásný..je mi z toho ouvej když to tu píšu...úplně do pláče. Chtěli jsme svatbu, chtěli jsme hned miminko.. a já se toho prostě bojím.

Ahoj Lucko, Evo a Dany. Dnes se cítím trochu lépe. Beru AD 4 týdny, jinak deprese mám už 16 let.
Evo, Lucko, to, že se cítíte být jako někdo jiný dělají ty léky. Ale to časem přejde, nebo Vám po zlepšení zkusí lékař napsat jiná AD. Já teď beru Sertralin, předtím Zyloram a ten mi vyhovoval více. Musím se smířit s tím, že AD budu brát do konce života, protože prý to může udeřit kdykoliv znovu. A zjišťuju, že po každé další atace AD zabírají déle a hůř. Musíme vydržet ještě tak cca 1 měsíc, pak bude jaro a bude to lepší.

Evo, přesně tak..jakoby ve mně byl uplně někdo jiný. Cítím něco, co bych si dříve ani nepředstavila, že bych mohla cítit. Jenže jelikož je pro mě láska smysl života, tak už to, že "cítím míň", mě neuvěřitelně drásá. Ale prostě něco mě furt tlačí to udělat. Balancuju na tenkym ledě a bojim se sebe, bojim se, že mu řeknu "sbohem", i když vím, že by to bylo něco nepředstavitelnýho..pracujeme v jedný firmě, pořád bychom se potkávali...změna práce je hodně nepravděpodobná, zvýšili nám teď platy a na tak malý město, ve kterém žijem, je tahle výplata fakt pěkná.
Evi, jenže tu víru, že to zase bude dobrý, člověk v depresi moc nemá.. Potají brečím, na venek se tvářím vesele..ale uvnitř..spousta lidí si už myslí, že jsem v pořádku. Jenže to tam prostě je.

Ahoj Lucko,já mám pocit,že pocituju mensi emoce ke vsem,ne jen k manželovi a hlavne jako kdybych necitila sve ja,ze je ve mne uplne jina duse než byla,hrozne se bojim,že to neni deprese,ale nejaka jina silena nemoc,někdy si říkam kéž by to byl jen sen a já se z něj probudím a bude vše ok.Mozek mi taky pořád přemýšlí, nad tím,že se neuzdravím,co se mnou bude,co se to se mnou stalo,proč to tak je atd.Léky beru 7 týdnů a před 5-ti lety mi pomohly za 3 týdny,tak už přestávám doufat v dobré a snažím se s tím smířit,ale vůbec mi to nejde,myslím,že s touhle nemoci se smířit ani nedá.Mám několik známých co depresi měli a dostali se z ní,tak proč bych to neměla dokázat i já?Musíme věřit,že to bude zase dobrý.

Reaguji na příspěvek Evy, která píše, že má pocit, že necítí nic k manželovi..... to samé řeším i já... dva měsíce beru AD, už jsem vydržela být i tři dny v pohodě, ale pořád se to vrací...
Evi, taky tě to nutí pořád a pořád přemýšlet, jestli teda k němu něco cítíš či ne? Jestli za to může deprese? Když si představím, že bych ho měla opustit, tak mě to děsí..ale když jsem v depresi, tak mě to skoro nutí to udělat...nerozumím si...:-( měli jsme se brát, bylo obrovský slávy s oznámením o svatbě, hrozně jsem to prožívala (až nezdravě) a když to fakt přišlo, že se to všichni dověděli, tak druhý den jsem začla mít divné pocity, kterým jsem nerozuměla..až jsem se na Silvestra sesypala.. když slyším slovo "svatba", tak se začnu hrozně bát...

Tak já se loučím a díky, zkusím to doma. Zítra pa.

Tak zavři oči a představ si jak ležíš na louce,vše okolo voní a je krásný den,ráno,nikam nemusíš,jsi tam sama - nebo s někým,s kým je Ti hezky a příjemně.Cítíš tu krásnou vůni,tu bezstarostnou pohodu,kterou si narušujeme jenom my sami a možná ani nemáme proč.Nadechni se té krásy a zůstaň jak dlouho chceš.Až otevřeš oči - tu krásnou energii v sobě poznáš.Neboj,vše zvládneš,vím to.

Dík Dany, Ty to umíš ? Mně je dosti mizerně právě teď a čekám až se mi uleví, abych mohla jet z práce domů autem.

Když Ti bude mizerně,napiš,pošlu Ti sluníčko do srdce.

Díky Dany, budu se snažit.

Vydržte,přátelé,ta AD zabírají opravdu pozvolna,ale když naběhnou v plné síle,ta úleva je úžasná,najednou člověk v pohodě ráno vstane a život se vrací do normálu.Jen to chce čas.

Ano, teď už se snad bát nemusíš, Emma už je pryč. Já jsem se toho orkánu nebála, ale strašně mi to zhoršilo depresi. (Beru na ní AD teprve 3 týdny). Třásla jsem se, potila se a měla svíravý pocit u srdce.

Ahoj Iveto,se mnou to zamávalo solidně.Trpím těžkými depresemi už tak,ale Emma mě vyřadila z provozu.Jen nutno podotknout,že strach byl i oprávněný,hrozilo nebezpečí,že se něco stane sousedům.Ani teď ale nejsem v klidu a modlím se,aby nezazvonil telefon s tím,je průšvih.Jsem totálně vyčerpaná.

Ahoj všem. Chci se jen zeptat, zda je tu někdo, s kým zamávala psychicky bouře Ema. Mně tedy osobně bylo včera strašně zle, byla jsem schopná jen ležet. Asi mi ta AD ještě moc nezabírají. Díky za odpověď.

Děkuji za odpověď Dany. Mám totiž strach, abych z důvodu léčení deprese o práci nepřišel.