Deprese

Ja mám depresiu už tridsať rokov.Jediný liek, ktorý mi zatia? pomohol z antidepresív je citalec. Chémia nám blbne v hlave, takže to máme o niečo ťažšie ako tí, ktorím neblbne.

PODPOŘTE ČESKOU REPUBLIKU A POROVNEJTE JEJÍ INTELIGENCI S OSTATNÍMI NÁRODY. ZAPOJTE SE DO IQ TESTU NÁRODA NA ADRESE: http://cz.iq-test.eu/?d=2910

lili..mluvíš mi úplně z duše... bude to asi dost sobecké, nebo nehezké to takhle naplno říct, ale jsem opravdu ráda, že jsem zjistila, že tohle všechno neprožívám jenom já..že jsou lidi, kteří jsou na tom dost podobně a že to, co se mi děje v hlavě je v podstatě něco, s čím se neperu jen já sama.
Moc mě podpoří vaše příspěvky, ten poslední, který psal dany, je vážně trochu takovým "šťouchnutím"... Děkuju moc moc vám všem za to, že tu jste taky.. že jste tu se mnou, že jsem tu s vámi, že jsme tu spolu.. Všem vám přeji brzké uzdravení a spoustu síly ..

Pava - podobnou či úplně stejnou zkušenost máme určitě všichni,podívej se na příspěvky,každý píšeme v podstatě totéž.Je jedno,byl-li člověk aktivní,milý,přátelský,přívětivý,milující,kamarádský.Onemocníme-li depresí,stává se z nás opak výše napsaného.A to,že jsme ze sebe nešťastni,vůbec nic neřeší.Bohužel.Ani kineziologie,ani psychwalkman,masáže,lázně,milování s náhodným partnerem,odjezd pryč - člověk doufá ve změnu prostředí - omyl,veliký omyl,ta ohavná nemoc letí za námi a vždy spolehlivě přistane před probuzením pěkně přisátá a v plné síle každý den.Má výdrž a je houževnatá.Bohužel,léky mají podobné vlastnosti jako třeba na vysoký tlak,chvíli trvá,než se vybere správný.A ještě k Tobě Iveto,já už několik let / ťuk ťuk / neberu žádné léky,je to občas kruté,čtu Tvé trápení s maminkou,to je hrozná bolest a starost,budu držet palečky.A sem chodím,protože je to ve mně živé,vzpomínám si na dobu,kdy jsem sám tohle vše prožíval a cítím s Vámi se všemi moc,budu se snažit i jen radou a pohlazením na dálku pomoci.Hodně štěstí všem.

radka.k-Mollome je to iste ako Efectin, Argofan, Alventa...velmi dobre antidepresivum 4.generacie, ovplyvnuje nielen serotonin, ale i noradrenalin(pre mna osobne jedine, ktore mi zabera).
Lucka, Iveta.. ja som v dosledku depresie "stratila" city. Citim sa uplne prazdna a nedotyka sa ma nijaka bolest ci utrpenie druhych ludi, len obcas mavam akesi "zlomy", ked sa mi vsetky city vratia a potom opat navrat do studeneho sveta bez emocii. neviem, cim to je...

Ahoj vsichni,
take bojuju s psychickymi problemy. Zacalo mi to loni, mela jsem silnou chripku, rozjely se mi takove nutkave myslenky v hlave, necvo mi vadilo na mych ustech. Pak se to rozjelo, musela jsem do nemocnice, do prace ucitelky jsem se vratila, ale po tydnu znova nemocnice. Ted jsem doma na nemocenske, ucit mi s temito problemy neslo, jsem ze sebe nestastna, beru spoustu leku-olwexyu, anafranil, mirzaten a serdolect. Driv jsem byla divoka impulzivni zenska, ted se mnou nic neni, nemuzu se z tohoto stavu vyhrabat. Vyzkousela jsem kineziologii a metodu EFT, ale proste to ve mne porad je. Ted uz nemam uzkosti, ale ty myslenky se porad opakuji a me to rusi. Ztracim puvodni zajmy a uz nechodim mezi lidi jako driv. Mate nekdo podobnou zkusenost? Diky P

Mám prosbičku užívala jsem na deprese Zoloft, který mi zrovna moc neučinkoval, nyní jsem dostala Mollome, máte s tímto lékem někdo nějaké zkušenosti?

Lucko, je fakt, že to sluníčko mi také dělá dobře. Ale v poslední době se mnou hodně mávají ty změny počasí. Je dobře, že má tvoje maminka ty výsledky v pořádku. Moje jde za týden na další operaci. Jak se já potom můžu z toho vyhrabat, když jsem na všechno sama a ještě v depkách. Snažím se, dělám, co můžu. Snad bude líp. A jak koukám, tobě už to snad taky zabírá.

Ahoj, já jsem na tom dneska docela dobře. Včera jsem byla u psycholožky, bylo to moc fajn, odcházela jsem tak nějak odlehčená..poprvé.. Cítím to stále v sobě, ale jde to dobře popírat..no, uvidíme. Ono i to sluníčko je takový trochu optimističtější..až na tu zimu..
Ivet, to chápu, že to nezvládáš, když je maminka nemocná.. taky se o ní bojím a bojím se, aby byla v pořádku. Už měla nádor na ledvině, tak doufáme, že se jí to snad už nevrátí. Teď byla na vyšetřeních, tak výsledky dobré.. akorát tedy má artrózu 3.stupně v kyčli, takže taky zřejmě bude muset na operaci.
Jak psala dany-my citliví lidé depresi často podlehneme..ale zlí, necitliví lidé si tímto asi neprojdou..škoda.Mělo by to být naopak a deprese by pro ně mohla být takový očistec...i když tedy depresi nepřeji nikomu, ani svým největším nepřátelům...

Ahoj všichni, včera jsem tu nebyla. Evo, to bude dobrý, ale budeš si muset zvyknout, že deprese se může vrátit kdykoliv. Jestli jsem byla někdy za těch 16 let v pohodě ? Za tu celou dobu jsem měla nával deprese 2x, to trvalo cca poprvé půl roku, ta druhá byla dost strašná, hrabala jsem se z roho asi rok, protože mi AD zabraly až za půl roku. Teď od února bojuji s třetí, ale to se dá zvládat. Takže za těch 16 let jsem byla v pohodě, mimo cca 1,5 roku, kdy jsem se z toho hrabala. Momentálně nezvládám ale to, že mamka těžce onemocněla a já o ní pečuju. Proto se z toho nemůžu nějak dostat.
Proč mi psych. změnila léky ? Protože při další atace ty původní už tak rychle nezabírají.
Lucko, Evo a Dany, jak jste na tom teď vy ? Mě taky děsí ti lidé, kteří mají ID, nebo žijí někde v ústavu, když existují moderní antidepresiva.

phoenix - co Tě trápí,napiš.

nevladzem...

Dany..výstižné.....
Připojuji se k Evě..s otázkou, jestli jsi byla nějaké roky v pohodě.....?

http://cz.iq-test.eu/?d=9024 Mezinárodní IQ test...Podpořte ČR

Ahoj Lucko a Iveto, mne je 30let a depresi mám podruhé, poprvé to bylo po porodu, měla jsem pocit že k malýmu nic necítím,pořád jsem brečela,nic nejedla,za týden jsem shubla 6 kil,nakonec jsem skončila v psych léčebně,ale byla jsem tam rekordně krátkou dobu,za 3 týdny mě pustili,Seropram na mě tak dobře působil,mívala jsem samozřejmě ještě úzkosti a strach,že se mi to vrátí,ale věřila jsem,že když beru AD,tak se to nemůže stát,no a tak šel čas a já na depresi postupně zapomněla a po roce jsem byla bez léků,nic jsem tenkrát o depresích a AD nevěděla,vůbec mě nenapadlo,že by se z toho někdo neuzdravil,mně ted dělá hrozně zle,že tady píšou lidi,že jsou v důchodu nebo tak žijí pořád,to musí být hrůza,ale jak je to možný,když je léků spousta,převádím si to pak na sebe a hrozně se bojím,abych tak nedopadla taky.Iveto,proč bereš jiné AD,když ti ten předchozí pomáhal víc?Ty máš deprese pořád nebo v období tech 16 let jsi byla třeba nějaké roky naprosto v pohodě?Napiš mi prosím něco pozitivního,nechci přijít o všechnu naději co v sobě ještě mám.Já mám úžasnou rodinu,dceru 10let a syna 5let a supr chlapa i rodiče,chci se zase jen radovat.

Ta hrozná,zákeřná,podlá a nebezpečná nemoc,jakou deprese je,udělá ze života jen holou existenci,nic víc.Žijeme,pracujeme,jíme a spíme.Nic ostatního není.Každý den ráno prožíváme stejné utrpení,dojít se připravit do práce je úkol leckdy nad naše síly.Pochybujeme o sobě,pochybujeme o svých schopnostech,pochybujeme o lásce,kterou dáváme partnerovi,nevěříme,že jsme pro něho stále atraktivní a přitažlivé.Je to ve skutečnosti ještě mnohem horší,člověk se dostává na samé dno existence a pokud nezakročí lékař,může to dopadnout opravdu zle.Bohužel,do deprese může sklouznout každý.Citlivý,vnímavý,hodný a laskavý člověk.Na hajzla se to nevztahuje.Ten si vždy poradí a vybije zlost na druhém.A v tom řekl bych je to pomyslné jádro celého trápení.Nenápadné ubíjení našeho sebevědomí,slib,který nakonec vyšumí naprázdno.Tohle všechno se nazývá spouštěč.Zničeho nic se člověk cítí hrozně,má v sobě úzkost,třes.A je zmatený,nechápe nic.Bohužel,vůle ani rady kamarádů či partnerů nic neřeší.Stávají se z nás trosky,jen dýchající a existující.Cokoliv řešit nemáme sílu.Nechápeme nic,jen oči se dívají do stropu a polykáme vlastní slzy.Antidepresiva,která / bohužel / velmi zvolna nabíhají,vracejí vše zapomenuté.

Vůbec mi nemáš za co děkovat. Ale věř tomu, že ani máma, ani ségra nemůžou pochopit, co právě prožíváš. A ty jejich řeči typu musíš, nepodávej se tomu, jsou k ničemu. Oni to ale nepochopí. To, že v tom nejsme sami, je sice hezké, ale to nám nepomůže. Tohle chce jen čas. Lucko, lepší, než obvoďák by byl nějaký dobrý psychiatr, i kdybys k němu měla jezdit někam dál. Já osobně, po zkušenostech, které mám s psychiatry (byli asi 4), můžu posoudit, že teprve teď mám tu pravou. A chodím si k ní spíš pokecat a i se zasmát. A poslouchám jí na slovo v dávkování léků, protože zatím měla vždy pravdu. Stala se něco jako mojí kámoškou, jsme tak stejně staré.
Je dobře, že jsi poznala, že když to s tebou cloumá, nic neřešit a počkat. Pak když to ustoupí, tak si říkáš : vždyť to, co byl dřív problém, teď najednou zvládám v pohodě, jak je to možné, že jsem byla takhle neschopná. Jak říkám, chce to pořádná AD a čas. Vydrž, držím ti palce a musíš se dát do kupy, aby mohla být svatba. A ještě ti chci říct, nečekej od ostatních, ani od přítele, že tě pochopí. To toitž nejde. Pa, jdu domů, tak zítra.

Děkuju ti moc za tenhle příspěvěk. Je to zvláštní, ale vždycky mě něco takového nakopne, většinou mi tohle napíše nebo řekne máma nebo ségra. Člověk se pak trochu uklidní a zjistí, že to, co s ním půl dne cloumalo byl jen další záchvat..
Hrozně mi pomáhá psát si o tom s někým, kdo to taky prožívá. Zprvu jsem si myslela, že jsem na hlavu, ale postupem času, jak jsem brouzdala po netu, jsem zjistila, že v tom nejsem vůbec zdaleka sama.
Díky..

Já myslím, že nikdo, ani psycholožka ti nemůže radit, jak s chlapem. To musíš cítit TY ve svém srdci. Něco o depresích vím, takže v depresi nikdy nedělej žádná ukvapená rozhodnutí, kterých bys později litovala. Snaž se najít nějakého jiného psychiatra, aby ti dal léky, kterí ti opravdu pomůžou. Až budeš v pohodě ty, bude i to ostatní. Teď hlavně nic neřeš a ujasni si ci ti říká srdce, i když momentálně bolí. Ale ono přestane, uvidíš. Je to hnusná nemoc a my s ní musíme bojovat.

No, bojím se, že jednou nával nepřekonám a rozejdu se s ním.. Jo, já vím, že chlapů je hodně, ale tenhle je prostě....jeden z mála. Spolehlivej, tolerantní, hodnej, pomáhá v domácnosti, o cokoli si řeknu to udělá, rozumíme si.. Nikdy jsme neměli nějakou větší rozepři, vůbec se nehádáme. Co může ženská chtít víc?????
Už jsem tady někde jednou psala, že psychiatr se mnou po měsíci skončil s tím, že mám začít AD vysazovat. Nelíbilo se mi to, šla jsem za doktorkou praktickou a ta mi řekla, ať to normálně beru dál, že i ona mi je může předepsat.. chodím k psycholožce, ale je asi zaujatá proti chlapům, jelikož mi přítele tak nějak vymlouvá a ukazuje na jeho špatné stránky. Ale co mám dělat pro to, abych vztah zachránila, to neporadí ani slůvkem..