Deprese

Dobrý den, také trpím depresemi. Bojuju s nimi už hodně dlouhou dobu a moc mi schází nějaká kamarádka, nebo kamarád. Někdo s kým bych se mohl sejít a zajít někam, kde by mi bylo lépe. Nikoho takového nemám a poslední dobou zjišťuju, že mám hodně nepřátel.

Marti to neni deprese to je puberta

dobrý den, mohl by mi prosím někdo poradit?Nikdy jsem ještě neměla deprese(je mi 14), takže nevím, jak se asi tak projevují, ale už pár dnů mám pořád šílené návaly smutných nálad, a pořád mám chuť se rozbrečet, úplně rozeřvat,ale vůbec nevím z čeho, vůbec nic se mi totiz nestalo, nejradši bych celý den probrečela, ale stejně mi to k ničemu není, tu náladu mám pořád stejnou. Myslíte si, že bych si měla zajít k psychlogovi?

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

Zdravím Vás všechny.Nevím jak začít,již několikrát jsem byla na těchto stránkách, ale neměla jsem odvahu se přidat do debaty.Dost mě překvapilo,že je tolik lidí,co mají tyhle problémy.Jistým způsobem,i když to nikomu nepřeji,mě to uklidňuje.Je mi 31 let,asi patnáct let prožívám různé stresové situace,co život přinesl a asi sedum let mám psychické potíže.Teť se necelý měsíc konečně léčím.Beru léky na depresi a úzkosti.Je mi lépe, ale není to ještě ono.Těžko se mi o tom mluví,ale chtěla jsem se někomu svěřit.Jsem ráda,že jsem našla tuhle debatu.Mám i hodně blízkého člověka(spolužačku na VŠ),se kterou jsme tohle probíraly,ale tady v téhle diskuzi cítím,že najdu spoustu zpřízněných duší,před kterými se nemusím za své potíže stydět.Nejhorší totiž pro mě je to přetvařování.Děkuji každému,kdo mi odpoví.Honzovi bych radila ať si zajde za nějakým psychiatrem,kontakty najde všude(zlaté stránky,internet...).Já mám štěstí na doktora,který je neurolog i psychiatr zárověň.

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

Hledám lékaře, který by mi předepsal a prodal některé léky, jedná se zejména o antidepresiva. Můj email je n.pet"centrum.cz

To nikdo neřekl (nenapsal).

To: Anna. Plně souhlasím v tomto případě s názorem Kláry. Ale pokuď je to ten Pavel, který probírá svůj problém dlouhodobě i v jiných diskusích, myslím si, že ten pláč mu sice pomůže, ale jen na chvíli. A jinak tohle je diskuse o depresích, tak nevím, proč bychom nemohli my ostatní psát o problémech svých.

No, to je právě to, že nevíte o čem byla řeč. Tam nebyla řeč o Vás a Vašich problémech, ale příspěvek, který patřil Pavlovi a ten se vyplakat dokázal - a s tím, co mu Klára psala, naprosto souhlasím.

Vlasta má pravdu, když máš opravdu depresi tak není v určitém stádiu možné brečet. Člověk to v sobě nepotlačuje ale prostě to nejde. Já trpím taky depresemi a brečet prostě nejde a přitom bych vážně někdy velmi ráda brečela.

To Anna. Díky za radu. Já klidně snesu jiný názor a nestojím si tvrdě za tím svým. Ale jak mi vysvětlíš třeba to, že když jsem byla v těžkých depresích cca 1/2 roku), plakat mi vůbec nešlo. Jak říkám, nebyl pláč, nebyly emoce, nebyl cit, nebylo nic, jen strašná beznaděj, křeč u srdce a tíha na hrudi.

Spíš Vlasto Ty nevíš, o čem byla řeč. Uvolnit v sobě napětí a emotivní emoce pláčem, je to nejlepší, co se nám může stát. Rozhodně lepší, než to nosit v sobě a potlačovat to. To vede ještě k horší depresi. Pláčem se dají uvolnit a dostat ze sebe i letité bloky. Možná nesneseš jiný názor než ten svůj a taky - pokud nebudeš věřit - že to ze sebe můžeš dostat, tak se to nestane - víra je moc důležitá - zkus něčemu věřit, alespoň sama sobě.

Adriano, špatný doktor, špatný prášky. Také jsem to zažila. Měla jsem léky, (9 let) při kterých jsem to nebyla já a jen jsem přežívala, žádný cit, žádné emoce. Pak jsem změnila doktorku, mám jiné léky a zase jsem to já a užívám si života jako před depresemi. Ahoj.

Deprese jsou začarovaný kruh.Trpím jimi střídavě asi od svých 15 let.Teď je mi 27.Pravidelně jsem užívala i antidepresiva.Zjistila jsem však, že to nic neřeší.Při jejich užívání jsem měla krapet veselejší náladu (ale mám pocit,že to bylo spíše těmi prášky,než že bych změnila své myšlení a byla šťastnější:-( )Tak jsem je vysadila a jsem tam,kde jsem byla.Absolutně bez zájmu o cokoli.Už je to taková apatie vůči všemu a vůči všem.Nejhorší je, že poslední dobou je mi úplně jedno, jak se chovám.Už je mi vyčítáná sobeckost a arogance...Je mi to fakt jedno,ať jde každý do p...Nějak nemám radost ze života.Vůbec nevím,co bude-a to jsem ještě mladá.Přijde mi to všechno tak fádní a stereotypní.Někdy mám takové návaly zoufalství a vzteku, že jsem se v práci málem brutálně rozbrečela....Já nevím, co dělat, chci mít radost ze života, optimismus, ale nejde to.

copak je to tedy za hulváta.......Vlasta měla pravdu.

keci prdy

Pro Kláru : z deprese se nedá vybrečet. Asi nevíš, o čem je tady řeč.

Kláro, děkuji za tvé psaní. Přeji hezký den a klid v duši.

Pavle, nemáš se vůbec za co stydět, naopak mužů, kteří dokážou projevit své emoce a nestydí se za ně si je potřeba vážit. To, že chlap nepláče je jenom starý předsudek, který napáchal na tehdejších chlapcích a současných mužích obrovské škody - z toho jsou pak psychické bloky, deprese apod. Naopak buď moc rád že sis dovolil povolit ty nahromaděné negativní emoce v sobě, protože tím se Ti moc ulevilo. Někdo to nedovede vůbec - nosí to v sobě a to je mnohem horší.