PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

dobré ráno všem, přečetla jsem si všechny vaše včerejší příspěvky a moc mě potěšilo, jak jste mi všichni gratulovali, až jsem si připadala málem jako olympijský vítěz, pak jsem si ale řekla babo pozor, pýcha předchází pád tak jen nic nezakřiknout. Je povzbuzující vědět, že se z toho někdo dostal -Dášenda, Lucie ,,?? nepletu se?? a některá z vás napsala, myslím že Lucka, že hodně pomáhá si souhra náhod, kdy je harmonické prostředí , klid pro usínání a vstávání,myslím, že má dost pravdu, hraje to velkou roli.
Majko, zdravím tě na Slovensko, jsi skvělá, že jsi zvládla už Billu, tam bych ještě nevlezla, ale jestli jsi četla můj příběh, já jsem byla zavřená, jak Pajka pěkně řekla "v samovazbě" 7 let, takže u mě to půjde pomaleji.
xxx - držím ti palce, ať je každý den pro tebe lepší a hlava ať přestane bolet. zatím ahoj, nakouknu zas odpoledne.

jen me hrozne boli hlava....tak jdu trenovat relaxaci....

ahoj vsichni...tak jen pisu, ze muj prvni uplne samostatny den od posledni tezke ataky zatim zvladam:)od rana si hraju s malym, zpivam mu...ted mi usnul v naruci...
dekuji za tuto diskusi, moc mi pomahate. At maji vsichni hezky den:)

Michelle, je to, jak píšeš. Jakmile člověk pochopí, co se při PP v těle děje, neubude na nepříjemných pocitech, ale na míře úzkosti velice. Podobné stavy jako Ty jsme si tu zažili anebo zažíváme všichni...

Pěkný večer, díky za přivítání.Napíšu teda něco o sobě.Jmenuju se Míša, mám dvou a půl letého synka. Vždycky už od dětství jsem byla trošku úzkostlivější, ale neobtěžovalo mně to.Někdy v prosinci 2006 jsem začala mít zničehonic kolapsové stavy, kdy se mi udělalo zle a musela jsem si jít lehnout a ležela takhle třeba 3 hodiny, než jsem byla schopná vstát. Začala jsem lítat po doktorech, všechny výsledky byly ok. Jak typické pro pp:)Jednou mi dr do telefonu na výsledky krve řekl, že to není úplně ok, což mně úplně složilo. Druhý den jsem tam šla a když mi řekl, že to není žádná katastrofa, tak jsem se sklidnila. Potom jsem několikrát po sobě absolvovala pohotovost s malým, jednou s laryngitidou, potom píchat ouško, takže docela
stres. No a pak jednoho dne jak blesk z čistého nebe, bušení srdce, strašná panika, strach, sevřený žaludek a sesypání se. Bylo mi dost mizerně, ale všichni jsme si mysleli, že jsem jen přetažená, tak jsem odpočívala, ale neustálé neodbytné vtíravé negativní myšlenky, kdy jsem měla pocity, že se nedokážu ovládnout a třebna skočím z okna. Třeba za týden jsem se dokázala trošku negativního myšlení zbavit, ale strach z toho, že to zase přijde nezmizel. No a pak jednou v noci bezdůvodně opět ataka a to už jsem neustála vůbec, skončila jsem v krizovém centru v Bohunicích(už tu někdo psal), tak jsem dostala neurol a doporučení na psychiatrii. V centru jsem chtěla mluvit s psychologem, nechtěla jsem si zatím připustit, že potřebuji psychiatra.Jenže tady mi psycholožka řekla, že jsem neurotička. Naštěstí pak za 14 dní na psychině přišla ta správná diagnoza a následně hned ad. Tady nemusím popisovat své pocity při atace pp, ale je to fakt hrůza, to člověk chce vše zabalit, protože se s tím nedá vydržet. Naštěstí mi ad zabraly velmi brzy a ataku jsem měla jen jednu a to snad půlhodinku. Dala jsem si neurol a všechno to povykládala mamce, ve které mám velikou podporu( pp trpí taky, tak ví o čem mluvím a jak mi je). Omlouvám se za délku příspěvku, ale užívám si toho, že mi je fajn a zase žihu normálně. Myslím, že mi moc pomohlo i to, že vím, co mi je, nejhorší byla ta nejistota, kdy jsem si myslela, že jsem blázen. Už vím s čím bojuju a doufám, že to budu zvládat i jednou bez léků. Míša

Lilinko

ty sice vykládáš o samých nepříjemnostech,úplnku,změnách počasí,nervozitě při a před menzes,nastydnutí,nechut k sexu,strach mít mimino ale i přesto jsi jiná, úpně jiná holka,než jsem tady před časem poznala...pamatuješ,jaký jsi byla uzlíček nervů,tvůj strach z každé minuty života prostupoval obrazovkou na nás všechny..dnes už to tak není,pojmenuješ si svoje problémy,víš o nich,nezoufáš si,a pomalu se hrabeš z nejhoršího,vid?..ty jsi křehká osůbka,které bych kdyby to šlo podstrčila trochu svojí síly a energie ale vím,že ty to už zvládneš sama,Lily
ptáš se jak jsem se zbavila PP,....mohla bych o tom psát dlouho ale jde to napsat jednoduše..osud byl ke mně velice příznivý a to je základ všeho,prostě mít štěstí a s tím nikdo nehne a neovlivní to nikdo ani jakýmkoliv šarlatánstvím!!...příznivé okolnosti,harmonické vztahy,klidný usínání a klidný probouzení,bez šokových představ,co mě zas dnes čeká, a to vše dlouhodobě...jinak pokud jakkoliv nepříznivě pracují nervy, z panik,depers. a podobných radostí se nemůžeš dostat!
no a paradoxně jsem se vyléčila ale to už jsem tady psala,svou absolutní nevědomostí..Lily,já jsem nic o téhle nemoci nevěděla,v podstatě jsem svoje příšerný stavy panik,které přecházely do agorafobie a depersonal.,brala jako svoje vlastní selhání!!Nemyslela jsem si,že jsem nějak nemocná,byla to moje slabost,vycházející z nějaké výchovy,z mojí povahy a já jsem to prostě nezvládla...prala jsem se s tím až na nějaké vyjímky po celou dobu sama,neznalí doktoři se mi tenkrát smáli a jak už jsem psala nejvíce mi pomohl jeden náš známý chirurg,ranař,který mi vždycky vynadal,seřval mě,že jsem slaboch a že se mi nic nemůže stát a at se vzchopím..a ono to hodně pomáhalo a já mu uvěřila...nezabředla jsem do nekončícího kolotoče léků a brala jsem pouze nepravidelně tenkrát oblíbený Diazepam,později Neurol,a všechna svoje selhání jsem přičítala mojí rozmazlenosti,což bylo na místě...až mnohem později jsem pomalu začala chápat,jak se na mně podepsali moji rodiče a pojmenování jejich chyb mi hodně pomohlo ale to je všechno na dlouhý povídání...Lily,zkolabovala jsem když jsem dodělávala školu,zemřel mi nejdražší člověk na světě,babička a později se mi narodil první syn, no a já jsem tehdy poprvé měla najednou starosti,představ si,že po mně, princezně 22 let nikdo nic nechtěl,všechno celý můj život zařizovala,dělala a odskákala vždy moje starší sestra..a v tom vidím příčinu svý první ataky a pozdějších rozplizlých 10 let,prožitých v mlze, v napětí,strachu a zoufalství...všichni znají...takhle to nějak bylo,největší paradox je že jsem s dědičnou pravidelností svoje děti asi taky rozmazlila,i když vím jaká je to do života zhouba ale všechno je snad trochu jinak,nahradila jsem to něčím jiným a doufám,že budou v pořádku....pak ti ještě napíšu o dětech a porodech,mě např.první porod odstartoval ty průsery a jak už jsem psala,najednou jsem měla starosti a zodpovědnost ale pozor...druhý syn a jeho narození mě vlastně uzdravilo.. ale byla to spíš jen časová shoda,myslím si...uzdravila bych se i tak,jsem z toho venku už skoro 20 let!!!

Ivo, v Brně jsou i dobří priváti. Pokud např.získáš psychologa, který má smlouvu s pojišťovnou, myslím, že je třeba doporučení, aby měl podklad pro účtování s pojišťovnou. Do psych.center chodí většinou lidé s akutními stavy, takže na žádná doporučení není čas a postrádá to logiku. Je to podobné jakoby potřeboval doporučení člověk s akutním zánětem slepého střeva a pohotovost pro to odmítla. Chodila sem dívka, která se léčila v brněnském centru a velmi jí to pomohlo.

xxx, vidíš, jak si ta potvůrka nevybírá. Ona si dokonce troufne i na rodinu psychiatra. To jsi v dobrých a navíc odborných rukou. My Tě tu můžeme jen povzbudit, že bude zase dobře. Až ten zítřek zvládneš (na úzkost zadupej hned, jak vystrčí růžky), tak získáš víc sebedůvěry i odvahy do dalších dnů. Hlavně si opakuj, že Tě ničí jen Tvůj strach... úzkost, která není opodstatněná a připravuje Tebe i celou rodinu o krásné chvilky s malým miminkem. Nenechej si tuhle životní etapu kazit, patří k nejkrásnějším v životě a nezapomínej, že nejvíc to můžeš ovlivnit jen a jen Ty sama. Zkrátka si svou úzkost drž co nejdál od těla a vyjmenovávej si všechny argumenty, které Ti řeknou, jak je Tvůj strach zbytečný, neopodstatněný a škodlivý. Prolomíš ho, začala ses léčit velice brzy, relativně rychle to i odezní. Šestinedělí je hormonální uragán, tělo se přelaďuje, určitý nápor na psychiku cítí každá žena a ty citlivější to někdy zaskočí.

jee, Martino, ty se zabyvas takovyma vecma? A mohla by jsi se prosim mrknout i na me? PRosim prosim...

Lily,

Pajka Ti to dobře píše, ale u Tebe jsem /testem kyvadla/ neshledala nežádoucí účinky AD. Neporadím žádné přírodní léky ale ... Pak jsem si vytáhla tarotovou kartu, a ta říká:

- lepší snášení hormonálních změn Ti přinese mj. pravidelný denní ozdravný rituál. Když Ti bude kolem menzeš zle, poslouchej relaxační hudbu a polde nějaké knížky medituj. Nelíp mně pro Tebe připadnou meditace zen budhismu. Nebo jen čtení knih o zen budhismu, jehož základní myšlenka je: Mít se rád, radovat se, žít tady a teď v přítomném okamžiku. Duchovní slova mají také ohromný léčivý potenciál, všechno jen léky nezpraví, věř mně :) I když už nečtu tak velké množství duchovních knih, jako dřív, přesto mám stále nějakou v nočním stolku - buď půjčenou nebo si koupím a čtu třeba i delší dobu - byť denně 1 stránku. Dnes jsem si tak po čtvrt roce koupila o karmě domu - otiscích konání. Četla jsem už dvě knížky z této snad tetralogie a vždy mě to velmi příjemně naladilo. K tomu jsem si přikoupila malou knížečku homeopatie a je nad čím bádat, když jsou mí chlapi mimo domov a já doma sama se zvířectvem :)

Ivo , k psychiatrovi ani k psychologovi doporučenímít nemusíš .Asplacením je to tak , že někteří psychitři a psychologové spolupracují s pojištťovnami, někteří se platí.
ADa přibírání na váze , nedá se to jednoznačně říci , ale většinou každý po nějaké době s AD ,přibere, já například ze začátku užívání 5kg zhubla a pak je zas přibrala zpátky i trochu navíc :(tzed už mám vysazeno tak se snažím to dát dolu , ale jde to ztuha, já totiž hrozně ráda jím :o))

XXX,tak vidíš jak Ti to jde , vyšla jsi si na nákupy a úspěšně jsi to ustála :o))to je přece krása ne ?A půjde to stále k lepšímu to mi věř , člověk má pak najednou pocit , že je tak nádherně na světě , vše vnímá úplně jinýma očima , to si nikdo kdo pp neprodělala neumí vůbec představit.Já říkám , že mě PP v některých věcech vlastně obohatila , naučila i většinu nepodstatností , které mi i dřív vadily házet za hlavu a žít NAPLNO KAŽDÝ DEN POKUD TO JEN JDE!!!

PĚKNÝ VEČER A POKLIDNOU NOC VŠEM

Ivo, v Brne je vyborne krizove centrum v Bohunicke nemocnici...Doktori jsou tam moc fajn, urcite te vyslechnou a pomuzou ti...Vysetreni urcite hradi pojistovna, neni nutne doporuceni, leky si ale asi hradis...to si ale nejsem jista...zkus tam zajit, funguje nonstop...neboj se, urcite ti pomuzou.

ahoj, dnesek jsem mela fakt krizovy, sla jsem koupitmalemu cepicku-docela jsem to zvladla, pak sobe boty-to uz jsem musela vyjit ven...ted vecer jsem si musela vzit cely oxazepam, asi ale prejdu na neurol-je trosku silnejsi....tak moc bych se chtela zbavit te nervozity....ja vim, je to tprve 8 dnu, co beru AD...Nekdy je to uplne v pohode, jindy mam pocit, ze to nikdy neskonci...zitra budu s malym od rana uplne sama doma, mam z toho docela strach...drzte mi palce....
Ted drzim maleho v naruci a uspavam, dodava mi to silu..uz kvuli nemu se z toho musim dostat...co nejdriv...
taky jsem vam chtela rict, ze muj manzel je psychiatr, tak nastesti me stavy chape a hodne mi pomaha...proto taky ta brzka lecba-protoze pri te nejvetsi atace, kdy jsem fakt odpadla, byl u me...tak ho to napadlo...
Diky vsem za podporu, rada sem jdu a procitam...
jeste vas neznam, tak pisu o sobe, ale jinak, Olgo, fakt uspech, asi si to vubec nedovedu predstavit...
Daso, ja to urcite taky zvladnu,verim tomu..aspon ted:)

Prosím Vás moc o informace - mám problémy a u psychiatra ani psychologa jsem ještě nebyla. Je třeba k psychiatrovi a psychologovi doporučení?
Případně jestli se najde v Brně nějaký dobrý psychiatr a psycholog, kteří nevyžadují doporučení. Jestli se to musí hradit ze svého, nebo to platí pojišťovna? A jaké máte zkušenosti - na psychické problémy podobné, které čtu tady - dají Vám lékaři vždy léky, po kterých se přibírá na váze, nebo když je člověk požádá, tak napíšou i léky, po kterých se nepřibírá? A nejsou naštvaní, že si diktujete? Jsou vůbec na tyto problémy léky po kterých se nepřibírá a jaké to jsou - jak se jmenují? A případně jestli jsou dobré, pomáhají a nemají nějaké jiné dopady na zdraví - vedlejší účinky a tak. Budu moc vděčná za Vaše rady a zkušenosti, jsem v úzkých a musím rychle jednat, prosím pomozte!
Moc děkuji.

Ahoj Lucka, ešte nedávno som mala problém ísť do roboty, obchodu... proste všade tá úzkosť, tras celého tela a neskutočné závraty... Pol roka som nepila kávu a na bicykel som sa bála posadiť, oblečenie som vôbec nekupovala a chodila nakupovať len z nutnosti. Však to snáď poznáte všetci. Ale prečítala som si na nete, že 90% ?udí sa dá z toho úplne vyliečiť, tak som si povedala, že prečo nie aj ja :-)Nevravím, že je to už ok, každý de? s tým bojujem, ale je to o mnoho lepšie a snáď ešte aj bude :-) Prajem Vám všetkým prijemný večer :-)

Majo děkuju Ti :o))
Panika se dá pokořit , nevím jestli napořád , ale prozatím se mi to povedlo a přeju to všem tady.

Ahojte :) Ďakujem všetkým za podporu, zase ste mi doliali kus obrovskej energie :-)) Aspoň polku z nej by som Vám tu vsetkým rozdala:-)
Dášenka- tebe hrozne gratulujem, posledné obdobie pôsobíš na mňa hrozne stimulačne, vidím, že sa z toho dá dostať :-)
Olinka- neboj, postupne ti to krok za krôčkom prejde, len neprestaň trénovať :-)
A baby, keď rozprávate o sexe, mne sa pol roka nechcelo aj napriek tomu, že som nebrala AD, proste stále ma tá úzkosť prenasledovala. Ale trénujem :-))))))) a začína to byť tiež super :-)

Ahoj Lily, mě se to poprvé projevilo na konci těhotenství, měla jsem najenou jednou v noci ataku a myslela jsem si , že mám něco ze srdcem ...klasika:o))u panikářů si to myslí zpočátku skoro každý , vyštření srdce nic neprokázalo , taky klasika...v našem pp případě, měla jsem ještě pár atak do porodu a pak klid a objevilo se to potom až po roce a půl , kdy jsem měla nějaké stesy dlouhodobější ho rázu, tak se to najednou spustilo se vší parádou:(kterou jsem už tady mockrát popisovala a všichni to máme skoro stejné.
Hlavně , že je to pryč.Neboj Lily taky budeš OK , chce to jen ČAS:O))

OLGO, to je úžasný , jen tak dál, půjde to :o))

Lily, menstruace, měsíc rostoucí do úplňku, prudké změny počasí... na spoustu lidí to nepříjemně působí, taky patřím mezi ně. Ale vždycky si řeknu, že vím proč to je a taky že to zase přejde a tak se tím nezabývám, snažím se ignorovat krizové dny, hledám si radosti, zaháním úzkosti, nebojím se zahnat to v krajním případě i zvýšením dávky léku, pokud pomůže a najednou se to překulí a je zase dobře anebo aspoň líp. Nevím, co poradit k nechuti k sexu. Je to i o tom mít se ráda. Zkus se poddat mazlení, mělo by se to prolomit. Pohlazení, políbení by od milovaného člověka nemělo být nikdy nepříjemné. Méně vzrušující ano, hormony jsou mršky... Otázka je a tu si odpověz sama, jestli by to tak nebylo i bez AD. Někdy vztah upadne do setrvačnosti a ta na přitažlivosti ubírá. Sama jistě nejlépe víš anebo tušíš. Kdyby Ti AD měla silně nabourat v tomto směru kvalitní vztah, pak by stálo za úvahu změnit je za jiná. Co si vzpomínám, pár lidí to už udělalo a sexuální apetit se jim se změnou léku vrátil. A dítěte se neboj, zvládla bys to, dalo by to jiný rozměr Tvému životu. Nevím, jak moc po něm toužíš, jak vysoko je dítě na žebříčku Tvých hodnot. Péče o psa je v mnohém náročnější, protože nikdy nevyroste a nevyspěje až ka samostatnosti, což valná většina potomků přece jen ano. Nakonec se mnohdy role vymění a potomek se stará o rodiče - např.syn Olgy...

text

text