PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

NO máš pravdu, ty bouřky byly velmi silný. Na dílně bylo po kotníky vody a já si budu muset nechat udělat nový lino, protože to samý jsem měla v kanclu a před třeba rokama se nám to stalo taky, takže to chytlo plíseň. Co se dá dělat.
S Dandy jsem v kontaktu, Otrokovice byly na tom obdobně jako my.
Ale poseroutka určitě nejsi! Vždyť kdo dokáže víc povzbudit a pochopit, než Ty a to samý praktikuješ na sobě. Takže určitý podíl bojovnice máš v sobě!

Jsem dnes na baterky-barelu s pitnou vodou...

Sorry, nějak mi to zablblo :( Dělám asi už i dvojkliky, ještě začnu s klikami na jedné ruce. Dnes se všichni v práci smáli, protože při výměně barelu jsem vytrhla s barelem i kus stojanu. To se tu prý zatím nepodařilo žádnému chlapovi. Přítel mi rád opakuje, že jsem silový typ :-) Nojo, silná, mrštná, hbitá, ale poseroutka :-)

Jiři, myslela jsem na Tebe i na Dandy , když mluvili o tom, jak to kroměřížsko i Zlínsko při bouřkách schytaly :(
S asertivitou máš pravdu, na většinu lidí funguje, ale na úplná neurotická paka, která navíc mají moc a nižší IQ, tak tam je to horší. Šárka si zvykne potlačit strach z bouřky, u mě s věkem poklesl, ale bývala jsem vždy strachem vyklepaná. Teď už se dokážu pokochat i pohledem na to, jak blesky kreslí na obloze. Ale vždycky dám přednost blankytné čistotě nebe nad hlavou.
Příběh Tvé sestry je smutný...

Marti, co Tě vede k té radě s omezením počítání? Intuitivně bych tomu dala volný průběh a učila ho spíše, aby Šimonek nebyl nervózní z toho, že se někdo splete... Mám dojem, že pokud cokoliv z toho člověk omezí, nemá stejně potlačit jeho inklinování k číslům a písmenům, tedy jeho talent. Naopak je možné ho citlivě kultivovat. Možná jsem nepochopila něco, co naznačuješ mezi řádky. Máš pro svou radu nějaké logické vysvětlení? Asi se ptám jako tupá mé, asi jsem :-)
Míšo, už se někdy projevil agresivně v souvislosti s tím, že něco nesedělo, jak mělo?
Marti, podle popisů příhod se Šimonkem jsem nezaznamenala projev agresivity, snad jistou tvrdohlavost, aby věci byly, jak být mají.

Jiři, myslela jsem na Tebe i na Dandy , když mluvili o tom, jak to kroměřížsko i Zlínsko při bouřkách schytaly :(
S asertivitou máš pravdu, na většinu lidí funguje, ale na úplná neurotická paka, která navíc mají moc a nižší IQ, tak tam je to horší. Šárka si zvykne potlačit strach z bouřky, u mě s věkem poklesl, ale bývala jsem vždy strachem vyklepaná. Teď už se dokážu pokochat i pohledem na to, jak blesky kreslí na obloze. Ale vždycky dám přednost blankytné čistotě nebe nad hlavou.
Příběh Tvé sestry je smutný...

Marti, co Tě vede k té radě s omezením počítání? Intuitivně bych tomu dala volný průběh a učila ho spíše, aby Šimonek nebyl nervózní z toho, že se někdo splete... Mám dojem, že pokud cokoliv z toho člověk omezí, nemá stejně potlačit jeho inklinování k číslům a písmenům, tedy jeho talent. Naopak je možné ho citlivě kultivovat. Možná jsem nepochopila něco, co naznačuješ mezi řádky. Máš pro svou radu nějaké logické vysvětlení? Asi se ptám jako tupá mé, asi jsem :-)
Míšo, už se někdy projevil agresivně v souvislosti s tím, že něco nesedělo, jak mělo?
Marti, podle popisů příhod se Šimonkem jsem nezaznamenala projev agresivity, snad jistou tvrdohlavost, aby věci byly, jak být mají.

PAJKO, tak teď jsi mě rozesmála tou kozou!
To jsem potřebovala, protože mi teď psal jeden můj pracovník, že odchází k vojákům. Udělal psycho testy i fyzičku jako druhý nejlepší. Přeju mu to, vím, že finančně si hodně polepší, ale na druhou stranu bude problém sehnat někoho schopnýho Takže zase starost navíc. Tu hladinu musí pořád něco vířit, ale ty Tvoje šipky jsou bezkonkurenční!

Míšo, přemýšlím nad vámi: nestává se mi, aby mě příběhy jednoho malého chlapečka tak na dálku dojímaly. Ani na to vlastně přijít nechci, ale Tvoje láskyplné popisování a jeho projevy v sobě mají nějaký pozitivní magický náboj, neumím to popsat, ale vždy se cítím dojatá, příjemně láskyplná. Mám se v rámci možností. Přežívám horko, hormony i rostoucí měsíc. Včera jsem dokonce skočila svoji první šipku do vody. Při prvním pokusu jsem zapíchla kolmo do bazénu, kdyby na dně bylo bahno, trčím v něm vzhůru nohama po kotníky zapíchnutá ještě teď :-). Druhý pokus byl díky tomu placatý a třetí už se podobal skoku po hlavě :) Takže já stará babka na stará kolena zvládám to, co nikdy nešlo. Ještě přeskočit kozu a mohu se vrátit na výšku dostudovat tělocvik, kvůli kterému jsem utekla ze studia učitelství pro národní školy (nelituju: učit chemii a zejména biologii mě bavilo mnohem víc).
Takže tak si žiju :-)

Dáši,
tak už Ti e-mail snad odešel v pořádku, nic se mně zatím nevrátilo.

Jiři,
ještě že ty chlapy máme co kčemu, že?! I když ten můj je poslední dobou nějak nesvůj, jak dělá tu novou práci, snad se brzy srovná.

Dáši,
vůbec se mně nedaří Ti odeslat odpověď na Tvůj e-mail, pořád se mně vrací zpět. Tak ho zkusím přeposlat později.

MARTINKO, každý musíme být nějakým způsobem silný, aby jsme to v tom dnešním uspěchaným a stresujícím způsobu života zvládli. Mám štěstí že mám po ruce hodnýho manžela, který hodně pomáhá i mé sestře, zrovna odpoledne ji veze ke konzultaci. I on sám vidí, že na švagra není spoleh, tak pomáhá, co to jde. Takže i když se mi občas zdá, že něco už nezvládám řešit, je na blízku. A to je k nezaplacení, mít se o koho opřít!
No i chatička slouží k načerpání sil a ke krásnýmu spaní.
Ale tož každý máme něco, od toho tyto stránky jsou, aby jsme se podpořili navzájem.

Jiři,
tak máš holky s atakami s obou stran, buď silná! Já se bojím bouřek, ale když mně se od těch známých ze zahrady a od toho jejich malého člobrdy tak nechtělo domů.

Dnes jsem se byla podívat u známé na novou sedačku a jejich 9-tiletý chlapec dnes pro bolest břicha zůstal doma. Tak jsem s ním hrála mlýn, no on mě obehrál jako správný hráč. Pořádně jsem se u toho také pobavila.

Míšo,
jen mě tak napadá, co takle Šimonkovi ubírat příležitosti k počítání? Připadá mně, že se tím počítáním dostává do jiného světa a možná by se tím mohla někdy vytvořit až agresivita, pokud by mu někdo dal špatný počet, než by měl. No, mně dnes zapomněla prodavačka v masně započítat sádlo, všimla jsem si toho až doma. Pak jsem po levnu koupila u jednoho dědy 3kg právě nakopaných brambor, paráda!

Pozdrav všem - M

Jejda, DITUŠKO, hlavně jsem chtěla pozdravit TEbe, když jsi tu byla dnes sama. Taky to holka nemáš jednoduchý. V tý chvíli hodně pomáhají děti a to jsem cítila, když jsi psala o tý nový bílý židličce. Úplně jsi tu situaci na mě přenesla a měla jsem radost za to dítko, který je udivený a překvapený, co se to děje, kde je..... To je moc milý.
S chlapa je to horší, viz příspěvek nahoře ohledně mý segry. Je to pro Tebe těžký období a přeji Ti hodně sil. aspoň se můžeš vypovídat na stránkách, sice se trochu uleví, ale nic to neřeší, protože v reálu jsi pouze sama. Drž se!'

Ahojky všem. Dnes jsem zůstala doma, protože je mi zle od žaludku a zrovna moje sestra potřebuje pomoct. V noci musela volat naši známou doktorku, protože chytla psychický záchvat, říkala, že takovou ataku už neměla asi rok.
Od čtvrtka měla taky žaludeční problémy, nemohla se ani napít, takže zeslábla, v sobotu, se nepohodla s manželem a ten se do ní včera pustil slovně ještě víc, a přitom viděl, že je jí čím dál hůř, až to oslabený tělo to nezvládlo. Prosila mě, jest-li bych ji nezavezla k doktorce, protože se jí rozjely i močový cesty /to přičítám psychice, souvislost s ledvinami/, jenže tím, jak je mi blbě, bych za volant asi nesedla. A když mi volala, tak jsem z dálky slyšela švagrův hlas, on byl doma a nechtěl ji zavíst! tak já z jinýho města, bych si měla vzít volno z práce a on o tom věděl a vůbec mu to nebylo blbý, když mají auto u baráku.
Vůbec nevím, jak budu reagovat, až budeme u nich. Už je z něho typický policajt! Zahleděný jen sám do sebe a manželku bere jako služku. Prostě segra je jiná než já, ale je mi jí líto, protože už dlouho fungovala docela dobře, a teď se z toho bude dlouho dostávat.
Jinak ve čtvrtek Šárka jela na výlet a zrovna se odehrála ta velká bouřka. Mně to vyplavilo i kancelář a dílnu!
No a oni byli v chatkách, tak slyšeli kdejakou kapku, kroupy, blesky, vítr, opravdu se v ten čtvrtek u nás "ženili čerti". Jednu mírnější bouřku zvládla, ale ta druhá byla horší a trvala dlouho a Šárka chytla velkou ataku. Dala si prášek, ale opět se zvýšila fobie na bouřky, přijela úplně hotová. Pocit strachu a odloučení od domova v tu chvíli udělaly svoje. Páteční bouřku doma už zvládla líp, byla jsem při ní, a v sobotu jsme byli na chatě, šárka zůstala doma, protože měla nějaku akci a to ustála 2 bouřky, protože byla doma a to líp snáší. Nejhorší je, že ty bouřky jsou pořád a docela intenzivní blesky a hromy.
Tak jsem se už vykecala ze svých problémů, zase se to časem obrátí k lepšímu.
JInak už máme nasušeno hodně hříbků, je hodně malin a lesních jahůdek, to je takový balzámek na nervy.
MÍŠO, taky moc ráda čtu o Tvým Šimonkovi. Už jsem psala kdysi dřív, že z těch článků na mě dýchá velká láska, která působí i na nás, co sem píšeme. A ten, kdo je víc citlivější, to vnímá o to víc.
PAJKO, přesně Ti rozumím, co píšeš okolo jednání s lidmi. Jituška se to časem taky naučí, hlavně si musí uvědomit, že lidi jsou krutí a zlí a moc chápajících není. Když u nás jeden pracovník začal taky zvýšeným hlasem něco vysvětlovat, tak jsem ho nechala a pak jsem řekla, aby mi to všechno řekl ještě jednou a v klidu, co vlastně chce. a najednou byl z něho "beránek", který vlastně nic nepotřeboval. Tak jsem se otočila a nechala jsem ho stát. Prostě nesmíme se podřídit tomu impulsivnějšímu typu, ale musíme se snažit ho zpracovat tak, jak potřebujeme my. I když to někdy stojí hooooooodně sil!
MARTINKO, tak to Tě obdivuju, že i když víš, že se blíží bouřka, dokážeš jet na kole. Ty jsi taková naše odvážlivkyně a jen se ubezpečuju, že jsi velká bojovnice.
EVIKRK, přeju Ti hodně sil při řešení Tvých problémů! Pokud je jen problém pracovní a doma je klid, tak si řekneme, že je kde si odpočinout. Ale pokud se to střetne z obou stran, tak kde nabrat sílu?!? Myslím na Tebe aspo? na dálku. ?
DANUŠKA je už někde na dovolený, tak jí taky přeju odpočinkový a pohodový dny.
RENI, tak práce Ti vyšla! Tak holt ještě chvilku vydržet v té vaši klimatizovaný kanceláři bez nachlazení, a už Ti zase začne něco novýho.
Zdravím i LILY, BÁRU, DÁŠU, MICHALA, OLGU, JANU a fůru dalších lidiček, kteří se tu objevují. Dnes budu mít aspoň čas si přečíst příspěvky, který jsem nestíhala minulý týden.

Ahojka všem holky prosím nemáte některá zkušenosti se stacionářem doc Praška,Praha8,s agarofobii?Díky moc Hanka

Hezký pondělí přeju všem.

Moje spolužačka ze ZŠ byla dost tlustá i s brýlemi celou základku, přesto byla celkem oblíbená.

Také trpěla, její otec ji mlátil uvázanou u stolu, tehdy jsme jen kroutili hlavou, ale nikdo to neřekl např. učitelům.

Teď je vdaná, po porodu dětí je dokonce štíhlá. Myslím, že jí dost vzrostlo sebevědomí, protože jako prodavačka za pultem v masně se umí velmi dobře obracet. Doma teď má trápení jiného druhu - manžel nedoslýchá a mladší dítě má jistou vrozenou vadu, která je čas od času obě donutí k pobytu v nemocnici - maminka je jako doprovod. Přesto všechno je ta spolužačka dost aktivní a asi se snaží minulost ze sebe setřást.

Dnes jsem u vody - ochranka tam o víkendu asi nechodí, mluvila s jistou paní učitelkou, jejíž dcera začala trpět psychózou také díky svému pedantskému otci. Nevím, jestli její dceru mlátil, ale psychóza jí začala po maturitě, kdy ji otec před tím šíleně přetěžoval matematikou. Maminka do toho nesměla mluvit a tak to dopadlo. Holka už byla hospitalizovaná na psychiatrii, trpí neklidem - neustále běhá po místnostech atd.

Míšo, vždycky z Tvého psaní dostanu svoji dávku něhy :-) pravidelnou dávku pozitivních emocí :) Šimonek je zlatíčko. Představuju si, jak tam stojí a odmítá přijmout rozdíl v lízátkách. Zajímalo by mě, jak by reagoval, kdyby jich dala osm. Nemohla bys to zkusit? Třeba mu doma říct, že mu něčeho dáváš tolik a dát mu o jedno víc. Co udělá?

Jitko, odmítání spolužáky nebylo určitě jen o vzhledu. Nebylas uzavřená? Vždycky byly a jsou děti s brýlemi, akné i nadváhou, ale tohle nemá zásadní vliv na oblibu nebo odmítání. Myslím si, že je to spíš o tom, co vyzařujeme, jaké signály vysíláme, reakce, které máme atd... Podle mě je pro oblibu nebo odmítání zásadní chování, nikoliv vzhled. Fakt je, že pokud se natrefí na labilního kantora, pak je všechno jedno. Zajímal by mě profil té bestie, která trápila ve škole malou Lily. Její motivy.
Martina to napsala dost lidí s těmito zlými projevy zhoubně onemocnění, jejich jed a negativní přístup k lidem a světu je nakonec otráví... Možná se mýlím, ale je to můj názor.

Přeji krásnou neděli.
Lily - už jsem to myslím psala, ale nevadí. Děti ve škole se mnou nekamarádily, protože jsem tam víc nebyla než byla. Dost často jsem byla nemocná. Nachlazení, angíny atd.
Asi mi záviděly, že nemusím chodit do školy nebo si myslely, že mi nic není a jsem doma jen tak.
Mamce jsem to říkala, ale co s těma dětma mohla dělat? Já jsem odmítala chodit do školy a mamka mě za to mlátila. Ráno jsem se prostě odmítala obléct, nasnídat atd. Domlouvání ve smyslu, že do školy se chodit musí a mamka by mohla jít do vězení, na mě vůbec neplatilo. Pomohl jedině výprask.
Na druhém stupni vážně nikdo jiný nebyl tlustý, brýlatý nebo s akné. Teď by se to dalo považovat za druh šikany, ale před 10 lety to nikdo neřešil. Já jsem byla jiná i z toho důvodu, že rodiče se hádali a táta mamku občas bil. Celé noci jsem nespala a brečela, začaly zdravotní problémy, chození po doktorech, nakonec psychiatrie. Chtěla jsem se zabít, v 9. třídě jsem už měla AD.
Když to tak píšu, tak by to vydalo na pěkně tlustou knihu. Ale s jejím vydáním počkám, až bude mít i happy end:-)

Lily,
taková praštěná učitelka je hotové neštěstí!

Ad/AUTORITY
Dr. Cimický to dnes v televizi krásně řekl:

"Když Vás trápí autority nebo nadřízení, představte si je v pro ně choulostivé situaci a hned se vám lépe dýchá."

Já jsem byla jiná od většiny v tom, že jsem byla většinou poslušná, cílevědomá, všem jsem se snažila pomáhat. Také si pamatuji už od malinka řadu různých situací, ať pěkných či ošklivých. Moje matka vždycky žasne slovy, že si to či ono přece nemůžu pamatovat.
Sebevědomí mně podupala paradoxně až moje matka, ač šířila do éteru před druhými lidmi na oko opačný názor. Bylo to v době nejhorší fáze mé nemoci a následně to byli i ti z hloupých doktorů, na které ve většině případů bohužel narážím do teď. Už mně ale sebevědomí neničí na dlouho, maximálně mě na chvíli svými pošklebky a útoky zmrazí. Začínám být jak obrněný transportér - hnusné slovo - ale je to nutné.

A když se vrátím zpět, tak jsem se spíš bála ve školce jedné učitelky - spolužačky a kamarádky mé matky. Byla úplně stejná jako moje matka - buď kolem sebe šířily povznesenou náladu typu cha cha a sladké řeči nebo plivaly hadí jed. Když jsem přišla mezi prvními do školky, tak jsem měla sevřený žaludek a to samé se mně stávalo, když moje matka doma řádila.

Na základce to bylo dost v pohodě. Obě třídní učitelky jsem až zbožňovala, i ony mě, holku s vyznamenáním měly rády. I ostatní učitelé tam byli opravdu fajn.

Na střední to už bylo horší, protože mě už učení tolik nebavilo ani nešlo, tak to jsem se trochu začala podceňovat - minula jsem se ne svojí vinou v oboru. A také tam byly dvě hyeny, které nás týraly jako Šárku zeměpisář. Tu jednu jsem si ale pak dokázala omotat kolem prstu, ale tu druhou jsem doslova nenáviděla. Obě onemocněly rakovinou a ta, co jsem ji na konec zvládla, ta už zemřela. V mých třech zaměstnáních jsem měla většinou štěstí na spolupracovníky, ale tři osoby byly problematické.

V prvním zaměstnání šéf - posměváček a dvě spolupracovnice tyranky. Kompenzovaly to další tři naopak báječné a veselé spolupracovnice.

V druhém zaměstnání to bylo bez "telat", jak já říkám, jen se tam dvakrát kradlo, což doteď nevím, kdo způsoboval. Vždy se ale věci záhadně objevily.

No a ve třetím zaměstnání to byla úplná pohoda - dva šéfové - jak náměstek, tak i vedoucí oddělení, byli báječní, stejně tak spolupracovníci. Jen, co mně tam vadilo bylo, že jsme dost často neměli do čeho píchnout a pak to, že už na mě šla nemoc a já se v sobě přestala orientovat.

Eva že se ozvala, už psát nemusím :-)

Marti, to jsem nevěděla. Mám taky lupénku, ale takovou zajímavou. V 35 letech se objevila a jeden hodně dobrý a hodný pan docent mi ji vyléčil během 2 měsíců. Měla jsem výsev po celém těla a byla velice ukázněná pacientka. Sám byl překvapen, jak se nám ji podařilo bleskově zlikvidovat a od té doby se hlídám a musím to zaťukat, ale držím se. Údajně, kdo ji jednou měl, tak tu dg.má prostě přišitou navždy, ale jsem bez potíží, naštěstí...

Lily, fakt toho máš docela dost. S prací nepospíchej, pokud nemusíš. Čím stabilizovanější bude Tvůj stav, tím líp a větší jistota, že vše dobře zvládneš.
Příběh o Tvé učitelce, smutek a bezmoc. Bohužel, pokud se dětí nikdo nezastane, zejména ne rodiče, to je zlé :( V tomhle směru jsem byla lvice bojovnice, možná až moc, ale velice mi záleželo na tom, aby mi někdo psychicky ani fyzicky děti neubožil. Navíc jsem sama kantořila a člověk ve sboru snadno poznal labilní tipy, které dětem ubližují. Fakt je, že před 20 lety byl mnohem větší problém do toho zasáhnout, než dnes. Mnohé z nich chránily navíc odbory nebo stranický průkaz :( Nikdy jsem neměla nutkání uhodit dítě, ani své vlastní.