PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Olgo, to máš pravdu. S tím větrem i touhle diskusí. Já jsem se v tom plácala tolik let a teprve tady jsem úplně čirou náhodou objevila tuhle diskusi. Dala jsem si tenkrát do vyhledávače jméno léku a vybafla na mě panická porucha. Pamatuju, že jsem tenkrát četla celou PP1 od začátku, pořád se vracela k některým příspěvkům. Nemohla jsem vůbec věřit, že s tím bojuje tolik lidí a byla jsem hrozně šťastná, že je někde někdo, kdo prožívá to co já a můžu si o tom popovídat. I když ti třeba nejbližší pomáhají, tak stejně, ten kdo nezažil,nepochopí. Taky jsem nejdřív jen četla, poznávala ostatní podle jména. Postupně jsem začala psát taky, měnily se fotky, ke jménům přibyly tváře a jsem tu třetí rok.
S tím kotlem jsme na tom byli stejně, teď už manžel to nějak předělal, ale třeba letos při Kyrilu nám nešel proud skoro tři dny a to nám zas topí jen půlka radiátorů, takže jsme měli docela zimu, ve městě sehnali poslední plynový vařič, svítili svíčkama. Člověk si pak uvědomí, jak je na té elektrice závislý. No a co si budem povídat, chybí internet, co?
Holky já přeskakuju z PP sem, nechcete to nějak sjednotit?

Majko, gratuluju, zvládla jsi to perfektně, jsi hrdinka.
Pajko, taky jsem dneska jak zpomalenej film,sice funguju, ale bez nadšení.
Evikrk, vítr je hnusnej, pamatuju, že loni nebo předloni, nějak v prosinci byl uragán, /ale ne Kyrill, toho jsem přežila/, a ten mě paralyzoval tak, že jsem nebyla schopná si ani lehnout, jen jsem poloseděla a brečela, mám totiž kotel v předsíni v přízemí a oběhové čerpadlo, které je na elektřinu. Celou dobu jsem se klepala, že přestane jít proud, kotel se začne přetápět a já budu muset sama žhavý koks z kotle vyndat a vynést ven a v té panice jsem si představovala, jak od toho začne hořet. Takže vichr v zimě sama doma zůstane horror i nadále. V létě to jde, to se netopí. Taky zavařuju, teďka višně.
Myslím na to, kolik lidí nás tady určitě čte a bojí se napsat, Majka si to tu četla skoro rok a já půl roku, od té doby co máme připojení na net. Tahle rubrika je skvělá věc, zvlášť pro lidi, kteří jsou věčně sami doma a takhle je to jednak spojení se světem a fantastický pocit, že v tom nelítaj sami.

Děkuju moc všem, když tady čtu Vaše příspěvky a hlavně že se s tím dá bojovat a Vaše úspěchy, moc mi to pomáhá. Asi to krizové centrum navštívím, nic jiného mi nezbude.
Pro xxx: to máš výborný, že Tvůj manžel je psychiatr, to Ti určitě napsal nějaké dobré léky které nejsou návykové a tak a máš v těch svých problémech oporu největší. Nevěděla jsem, že v tom krizovém centru mně odkážou zase dál, myslela jsem, že tam se budu moct dál léčit. Chtěla jsem se Tě zeptat, jestli manžel dělá v Brně a kde a jestli náklady na léčení hradí u něho pojišťovna, případně jestli by mne jako pacienta bez doporučení přijal.
Pro Martinu: Strašně jsem věřila alternativním metodám a snažila jsem se z toho dostat bylinnou léčbou, kineziologií, Bachovou terapií apod, ale nezabírá to, nemohla by ses na mne podívat taky kyvadlem, jestli mi nezbývá nic jiného než léčba u psychiatra a antidepresiva?
Slyšela jsem, že na psychické problémy zabírají hodně meditace, chtěla jsem to zkusit, ale četla jsem, že kdo bere antidepresiva, tak že ho to utlumuje a meditace nezabírají a dokonce, že by se nemělo v tom případě meditovat, protože by ten dotyčný mohl spadnout ještě hloub do těch problémů a snad prý se může meditovat až tak rok po vysazení antidepresiv. Jak to je, prosím Tě? Nemohla bys mi poradit?
Díky všem. Iva

Majka, cítím se docela OK. Teď mi vadí rozkolísaný tlak z rychlých proměn počasí a taky úplněk, ale jinak, se nevýbám téměř ničemu. Dnes jsem taková nějaká zvadle zpomalená... Fakt je, že nešoféruje téměř vůbec, protože nemusím, ale nezapomněla jsem to a jsem schopná odřídit cokoliv celkem v klidu. Do obchodů vycházím a nepřipouštím si nic. Většinou vše proběhne v klidu, často si i nakupování vychutnám, jestli je vůbec možné si něvo takového užít. Fakt je, že jsem asi nikdy nedovolila svému strachu, aby mě zparalyzoval natolik, že bych ten chleba nedokázala koupit. Někdy jsem trpěla, ale vždy nakonec zvítězila... Drží mě nad vodou i ta voda samotná, včera i přes nepřízeň počasí jsme na koupaliště pronikli a tu svou denní míli uplavali...
Gratuluji Ti moc k dobytí Tesca, není to tam tak hrozné, zejména, když si z toho člověk udělá nejen nákupní nutnost, ale i pozorování lidí apod. Jen tak dál!

Marti, blízko vás docela hnusný požár, doufám, že vítr nefouká směrem k vám. :(

Tak zatopíno, udělala jsem si kafíčko a ještě jsem si u kotle vzpoměla na něco, co vám musím říct.
Nevím jestli se na mě podepsalo první manželství s volem alkoholikem, který byl navíc agresivní, ale poslední roky jsem se bála jakéhokoliv střetu, výměny názorů, pořád jsem jen přitakávala a jak všichni znáte situace mezi dětma a tatínkem, tak jsem to uhlazovala na jedné straně, na druhé. No pendlovala jsem mezi nima. Od loňského ledna beru AD a můžu řict, že už jsem to zas já, ta paličatá baba co jsem byla dřív. Už si nenechávám sr... na hlavu, když se vyskytne nějaký problém, řeším ho jak buldok, dokonce i děti si toho všimly a občas slyším poznámku, že se ve mě probouzejí geny po mým taťkoj. Ten se taky nikdy nedal. A já mám z toho takovou radost, oni teda menší. Ha ha. Ještě bych se potřebovala naučit být aspoň trochu splachovací, no ale abych do té doby neumřela, než se všechno naučím.
Teda tady se zas čerti žení. Vítr, prší, zima. Jo, tuším Olinka se ptala, jak snáším vítr. Tak ten nesnáším úplně ze všeho nejvíc . Už si pomalu zas užívám bouřek, taky jsem se dřív bála. Ale vítr ráda nemám. Za to zjišťuju, že už snad není žádný jídlo, který by mě nechutnalo. Kdyby mě někdo vařil, měl by ze mě radost. Půjdu asi udělat bublaninu. My tady na horách pořád ještě máme třešně, akorát teď tím deštěm dost praskají, ale jsou pořád mňam.
Romano, ahoj holka. Vítej z dovolené. Čas všechno zahojí.
Ještě jsem si na něco vzpoměla. AD a sex. Nevím,jestli to je přímo těma práškama. Já jsem si myslela taky že jo, ale třeba v období dovolené , kdy je klid, žádný stres, člověk je odpočatý a vyspalý, tak přesto, že AD beru, veškeré nechuť je pryč a táta jen zírá. Už přišel, končím.

Ahoj z hor studených, větrných , deštivých.
Tak jsem vás po kouskách dočetla a koukám, že nás je zas víc.
Holky agorky, běhá mi mráz po zádech když vás čtu. Ještě vloni jsem na tom byla stejně a teď, ťuk, ťuk lítám, jezdím autem a sama nakupuju. Úplně chápu vaše nadšení, když jste dokázali sami nakoupit, to je vítězství, co?
Držím vám všem palce,vy to dokážete a za krátký čas se tomu budete smát.
Já jsem si včera vyjela do 40 kiláků vzdáleného města, jen tak. Za nákupy, sama. Holky, já si zas tu jízdu autem užívám, nakupuju. Přiznám, že v obchodech ty zářivky mě teda dobře nedělaj, ale to je důvod jít ven, přejít ulici a vejít odpočatá do dalšího obchodu, kde mudou mít to tričko třeba ještě hezčí a já mám důvod si ho koupit.
Lucko, napsalas to moc hezky. Víš, vždycky když mám takové nepěkné stavy a šláhla bych normálně po neurolu, tak si vzpomenu na tebe a radši si vezmu tic tac. A on taky zabírá, kdo ví, co do toho dávaj, že?
Taky jsem dnes absolvovala dopoledne na neurologii, čekají mě další vyšetření, tak uvidíme. Záda jsou sviňa.
Ditušo, ptala ses na svatbu? No už se blíží a já jsem holky v klidu. Ono to přijde, ale zatím dobrý. Je teda fakt, že mladý si všechno zařídili sami, mamka nevěsty už má jednu svatbu za sebou, tak je to pro ni brnkačka a já se celkem vezu. Ale už bych měla aspoň objednat zákusky a tak. No možná zítra.
Ještě se vrátím k tomu nakupování. Teď jsem zapoměla, jak se všechny ty nové duše jmenují. Tak já jsem úplně nejhůř na tom byla asi půl roku. To jen náznak, že bych měla někam jít a už se mi všechno přehnalo přez střeva a já se doslova posr.... Brala jsem celé roky neurol, chodila do práce, lítala na dovolenou, ale vždy s manželem. Teprve poslední rok jsem na tom tak, že v pohodě všechno zvládnu sama a pěkně si to užívám. Myslím, že náš rozpočet pěkně stoupl , protože co jsem celé roky nakupovala jen to nejnutnější a ve fofru, tak teď toho asi pěkně využívám a nakupuju. No, ale co kdyby to zas někdy nešlo, že jo?
Pamatuju, jak jsem někdy předloni si tady jedno dopoledne takhle psala, potřebovala jsem jen dojet nakoupit. Hodinové rozhodování, přesvědčování sama sebe, že ten chleba mít doma musíme, pak následně odbíhání na záchod a odjezd do krámu. Pak ten pocit vítězství, to se nedá ani popsat.
Majka, tak Tesco máš zmáknutý, tak jen tak dál.
Tak babulky , jdu si zatopit, omrzaj mě prsty. Zatím ahoj, za chvíli jsem zpátky.

Lucka, moc ďakujem za povzbudenie, dúfam, že sa za nejaký čas budeme všetky cítiť ako ty :-)

Ahojte. Tak už mám absolvované to Tesco a baby, prechádzala som sa pomedzi regále a až na ten pocit občasnej úzkosti- čo po tom všetkom čo sme si pri PP prežili - sa to dalo v pohode zvládnuť :-)
Olinka- tej cesty som sa ešte nedávno straaašne bála, mala som problém ísť autom do roboty a je to predsa ve?a km a mne robí teraz horšie byť spolujazdec.Ale beriem to ako súčasť tréningu a tešim sa, že si to vyskúšam. Už sa nechcem izolovať, chcem robiť všetko ako predtým, aj za cenu toho, že ešte mám ve?a pred sebou :-)
Pajko- ty sa ako cítiš?

Martino, mohla by ses tím kyvadlem podívat i na mě? Díky předem.

Ivo, nebyla jsem tam, vim to pro to, ze tam pracuje muj manzel-psychiatr. Doma jsem se ho na to ptala, a on mi rekl, ze tam ti napisou nejake prasky a doporuci te nekomu. Ja se lecim teprve 9 dnu-beru oxazepam a cipralex, choroubou ale trpim uz asi 2 mesice, ale nevedela jsem to.

Romi, ahoj, že se ozveš! Takže na moře nakonec taky došlo. Co kluci? Šťastní? Zníš hodně dobře.

xxx, každý takový vítězný okamžik tě poposune, už se suneš ke zdraví :-) a zpívej tomu svému klubičku štěstí...

Ivo, zkus zajít do toho centra, jak radí xxx, oni tě nasměrují a poskytnou informace o možnostech léčby.

Taky zírám, jak si ta holká panická nevybírá a troufá si do blízkosti psychiatrů a doktorů, kteří umí poskytovat i první pomoc při atace... Je čím dál drzejší.

Takže všem pěkný a co nejklidnější den...

Pro xxx:
Moc Ti děkuju, tys tam byla taky? A jak dlouho už jsi stím nemocná a jaké léky bereš a jak dlouho a pomáhají Ti?

Majko,to Tesco zvládneš jako malinu,jdeš do toho přeci s tím,že víš,že Ti bude dobře,ne?Jsi tak krásně odhodlaná a nevsugerováváš si předem,že to bude zlé...to je základ úspěchu...moc to přeju i Olze,aby brzo došla do téhle fáze!!
Vystraš se,představ si všechna úskalí,která Tě děsej už doma,vyklepej se a vypot hrůzou a pak v reálu už na to nebude ani pomyšlení...budeš zaujatá okolím,domy,lidmi, vždyt přece všechno v životě přichází ve vlnovkách,nahoru a dolů...doma si odbudeš ten stav dole a ven vyjdeš jako pohodová královna,pro kterou dnes svítí sluníčko...snaž se taky aby ses cítila celkově dobře,co se týče oblečení a tak...držím palce!!

Ivo, urcite te tam nemusis zustat lezet...oni te vyslechnou a doporuci dalsi kroky...psychiatr muze napsat neschopenku. A leky, po kterych se nepribira?fakt nevim, ale ja zatim spis hubnu...

ahoj Majko, díky za podporu, já držím palce tobě, jsi hrdina že jdeš zkusit Tesco, mě se včera ráno třáslo taky všechno už jen při pomyšlení, co mě čeká. A nemáš strach z toho cestování, že jedeš tak daleko??
Jak vidím, tak si agora nevybírá a postihuje všechny, i doktory.....

Ahoj Romano , moc Tě zdravím :o))
Vypadá to , že se máš super a porozvodová krize je fuč, to je prima tak si užívej kluků a života vůbec :o))

Ahoj, všechny moc moc zdravím. Vrátili jsme se z dovolené, byli jsme v Bulharsku a bylo to super až na ty vedra, bylo tam pořád jasno a pořád kolem 35`C, to bylo až k nevydržení, ale za to to moře - nádhera.
Jinak já se mám moc dobře a začala u mě nějaká realistická fáze ohledně mého manželství. Jsem nyní ráda, že jsem rozvedená :-)
Mějte se všichni dobře, hlavně žádnou PP a určitě se na vás občas kouknu.

Ahoj Olinka, neboj nič, začni pomaličky, ale každý deň trénovať. Ja som sa napr. nechala vytriasť aj 3x do dňa v samoške a myslela som, ze to nikdy neprejde. A teraz je to v malých obchodoch v pohode. Dnes ráno som si dokonca po roku bola kúpiť nejaké šaty, za 2 dni odchádzam do Chorvátska. Bol to menší obchod, tak ma ani nezatriaslo :-) A ozaj, v tej knižke, pod?a ktorej sa snažím tohto všetkého striasť píšu, že nezávisí od d?žky ochorenia, ani ako bolo doteraz liečené, viac ako 90% ?udí sa vylieči :-) Tak sa neboj a trénuj a zo dňa na deň ti bude lepšie, uvidíš. Však čo sa nám môže najhoršie stať? To, že odpadneme? Ja som lekárka, robím na úrazovke a tam odpadajú pacienti každý deň a všetci sa preberú :-))))))) Držím Ti strašne palce :-)))) Ozaj, dnes idem skúsiť Tesco, tak mi držte palce, lebo už teraz sa mi trasie žalúdok :-)))))) Pekiný deň

Ahoj, děkuji Vám všem za Vaše rady a odpovědi, ještě se chci zeptat, jak to v takovém krizovém centru v Brně funguje, jestli tam člověk musí zůstat ležet, nebo může domů a jenom tam dochází.
Nemohl byste mi někdo poradit dobrého psychiatra, ke kterému chodíte nebo Vaši známí, u kterého náklady hradí pojišťovna a jestli je třeba doporučení od obvodního?
A taky se chci zeptat, jestli napíše i psychiatr neschopenku?
A jaké léky berete a jestli se po nich přibírá? Děkuju moc, mějte se hezky.