PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

text

Lily - v současné době by za to učitelku vyhodili ze školy a možná by šla i do vězení! Škola se na mém sebevědomí také dost podepsala. Spíš než učitelé, to byly děti ze třídy. Nikdo se mnou moc nemluvil a na druhém stupni se mi posmívali kvůli brýlím a akné. Umíš si představit to sebevědomí, když jsi v pubertě máš brýle a akné a ještě se ti smějí?! Tak se to se mnou táhne dál a dál...
Já jsem v Hradci studovala a bydlela 4 roky.

text

Kačatelka má pravdu, že chyby nás moc důležitého naučí. Ovšem, když jsme k nim vnímaví a chceme, co nejvíc dělat pro lepší dnešky.

Lily - jsem z malého městečka v Pardubickém kraji. Do Pardubic je to na každodenní dojíždění daleko, bydlet sama nechci, tak mám pracovní nabídky dost omezené. Jsem zvědavá, jak rychle něco najdu.
Malá oprava - Johanz si internet neodpojil na prázdniny, ale na dobu, kdy je teplo:-)

Lily - taky to nemáš v životě jednoduché, co? Já si občas říkám, že jsem snad v minulém životě udělala něco strašného. I když na minulé životy moc nevěřím. Dřív jsem se strašně porovnávala s jinýma lidma. A měla jsem pocit, že většina z nich je hezčí, chytřejší, má víc peněz, skvělé rodiče, přítele nebo manžela, dětičky...
Toto porovnávání už si ale zakazuju, protože jsem z toho byla vždycky v depresi.

Johanz si na prázdniny odpojil internet, protože raději pracuje na domě a na zahradě.

Jitko B.: já jsem na nemocenské, a nejsem za to na sebe vůbec pyšná, jenže poslední zaměstnání, kam jsem nastoupila mi dalo dost zabrat. Bylo dost náročné, v prodejně automobilů. Do té doby pro mne bylo auto něco, co jezdí. Tam jsem dělala leasingy, kde se zadávají různé technické údaje, nebo úvěry, tam je to zase jiné, musela jsem se naučit příjmy aut do servisu, kdy se co mění, vyplňovat servisky, vědět spoustu dalších věcí, dělat pojištění, včetně odečtů bonusů, měla jsem na starosti pokladnu, vzhledem k tomu, že nebylo možno platit kartou, tak dělat faktury na hotovost, či převod.Bylo toho hrozně moc a kolegyně hodně neochotný, bála jsem se jich na něco ptát, byla nervózní při počítání kasy, jestli jsem udělala smlouvu dobře, nezapomněla jedno číslo. Stačila chyba a mohla jsem cálovat slušnou částku ze svého. Jinak by mne ta práce bavila, ale když mi kolegyně dokázala říct, že jí seru za to, že jsem potřebovala s něčím pomoci, tak jsem koukala asi jako Ty, chtělo se mi brečet a neuměla jsem absolutně zareagovat a i se bála.Sebevědomí jsem měla pod nulou, k tomu byla mamka na ozařování, umřel mi do toho pes a rozešeli jsme se s jednou kratší známostí, ale mne to dost vzalo.Krátce před tím jsem vysadila AD, tak se to rozjelo nanovo. Od listopadu jsem na nemocenské a mám z práce a jednání lidí opravdu strach.Budu moc ráda, když se mi to podaří překonat, budu si připadat jako hodnotnej člověk.Smutný je, že mi dost dalo práci a odvahu nastoupit do práce, kvůli tomu, jak to zvládnu, jak to vydržim a nakonec mne tam zničilo něco jiného. Před tím jsem dělala 2 měsíce v prodejně elektrospotřebičů, v pátek jsem se dozvěděla, že má mamka rakovinu a v pondělí po dlouhé době nastoupila do práce. Tam jsem to zvládla, občas jednání taky nic moc, ale nebyly tam takový nervy, odešla jsem kvůli špatnému finančnímu ohodnocení plat 7000 kč na plný prac.úvazek soboty + neděle. Mým velkým přáním je, zase se zapojit, tak si toho u sebe pořádně važ, je to odvaha. A i to, že jsi dokázala dostudovat se svými potížemi.-)
Odkud vlastně jsi?

A také jsem se chtěla zeptat už víckrát, co se stalo, že tu vůbec nevidím Johanze?

Ahojky

Ahojte holky,

Jituško - ani já si nemyslím, že jsi k ničemu. V životě se chybuji a v podstatě i o tom je život. Jedna chybka Tě o budoucna naučí mnohem více než si dokážeš představit. Takže hlavu vzhůru a tak jak píše Martina, bojuj:-)

Lily a ostatní - také jsem včera a dneska měla a snad ještě mám takovou slabou chvilku. Stále mám pocit, že mě to každou chvilku přepadne, je mi chvilkama úzko a cítím jakési napětí. Včera k tomu byl ještě nepříjemný tlak v hlavě. Není to tak intenzívní, ale omezuje mě to. Snad to už trochu tlumí ty AD.
Píše mi Ajka:-). Naše kolegyňka z diskusky. Tak mažu za ní. A vy písejte, ať můžeme také prohodit pár slov, papapa

Kač

Lily - máš pravdu. Úspěchy nevnímám a neúspěchy mě vždycky strašně rozhodí. Proto mám pořád pocit, že těch neúspěchů je víc.
Měla bych být na sebe pyšná, že jsem dokázala chodit do práce každý den bez ohledu na počasí (myslím tím ta tropická vedra), aniž bych si vzala dovolenou.

Co ty Lily vlastně děláš, že nechodíš do práce? Asi mi to nějak uniklo. Jsi na mateřské, nemocenské nebo na podpoře?

text

Pajko - asertivita je dobrá věc. Na vysoké jsme dost často dělali různá cvičení. Ale v praxi to použít nedokážu. To bych tu situci musela zažívat každý den, abych se to naučila. To ale raději nechci:-)
Pamatuju si ze školy třeba zásadu: "Nehroutíme se, protože víme, že nejsme dokonalí a trochu nedokonalosti velkoryse tolerujeme i druhé straně."
To se mi včera nepodařilo. Doma jsem si pěkně pobrečela.

Jitko,
na mě když vyhrkne doktor nevybíravým způsobem, tak zase nejsem schopná slova. Doma jsem také naštvaná, že jsem mu to rázně, ale bez emocí nevrátila !! A tak se už dopředu připravuji na dr. útoky, protože mám hold na ně "štěstí". Někdy už reaguji, ale oni si stejně melou svou a v tom případě to občas doma také obrečím. Takže nejsi sama, neboj. Rozhodně se pouč ze situace a vykroč do další práce, jinak to nejde.

Pajko,
ne Smraďavka! Přímo u nás, na okraji vesnice, směrem od Uh. Hradiště, máme sirnaté lázně. Jsou pár let zrekonstruované, léčí se tam pohybový aparát a kožní choroby. Za hlavní budovou je dokonce pár hodin denně v krásném dřevěném altánku puštěný kohoutek od pramene sirnaté vody. Teta má lupénku, tak si pro vodu jezdí a omývá se jí.

Ahoj z hor všem.
Vševhny vás moc zdravím. Omlouvám se , že jsem se aspoň neozvala, ale mám toho teď opravdu dost v práci, do toho se přidaly zdravotní a rodinné problémy a tak jsem neměla čas ani náladu psát. Večer jsem nakoukla a tak se ozývám aspoň teď.
Teď musím nakrmit rodinu, ale odpoledne si vás snad přečtu a napíšu víc.Ahooooj.

Jitko, to není katastrofa. Naučíš se to a často platí, že mlčeti je zlato právě v takových situacích, zejména jestli Ti nadala neoprávněně, jí to dojde bez Tvých řečí líp. Anebo potřebuje-li Tvůj komentář, prototže není informovaná, pak jí napiš mail. V písemném projevu bývají lidé klidnější, tedy kultivovanější, mají čas volit slova, v afektu nevypustit, co by je pak mohlo mrzet. A taky si nauč lidi klidným hlasem požádat, ať mluví klidně. Když přidáš na nějaké opravdu nepříjemné hysterky, že Ti pro formu uniká obsah, budeš mít pravdu a snad si příště dají pozor. Lidi v práci si mně chodí stěžovat na jednoho chlapíka, kteý s nimi nejedná v klidu a laskavě, ale křičí a je sprostý. Už jsem jim všem řekla, ať ho požádají o klidný a slušný tón, jinak ať uprostřed proslovu odejdou. A funguje to. Nepřistoupit na oboustranně uječený tón a nebo se nenechat zavléci do hovoru, který mi nesedí a nutně ho nemusím absolvovat. Tohle lze natrénovat, situace přijde a člověk může pořád dokola klidným hlasem opakovat tutéž smysluplnou a stručnou větu. Na slušné zacházení má nárok každý a nemůže si ho principielně dovolit ani nejvyšší šéf. Na druhou stranu, protože jsme jenom lidé, ujede nám to občas někde všem. Jsou týpci, kteří mají talent člověk vytočit, když se včas neubrzdí...

Marti, taky se bojím bouřky, uvědomuji si nebezpečí blesků v otevřeném prostoru. Nakonec to dobře dopadlo a ještě sis užila roztomilého drobka. Kde jsou ty lázně? Smraďavka? To bys měla celkem daleko a pěkně do kopce, ne?

Ahoj.
Martino - ona je to spíš směs lítosti a vzteku. Jsem na sebe naštvaná, protože mě kolegyně dost nevybíravým způsobem vynadala a já jsem nebyla schopná reagovat. Jak už jsem psala, když se na mě zvýší hlas, mám tendenci utéct nebo brečet.

Á, Jitule
se zas lituje.

Hlavu vzhůru,
každý chybuje!

Nejlepší lék je,
se znovu dát do boje :)
-----------------------

Milé holky,
včera jsem měla také STRACH, až mně tlouklo srdce v krku. Vyjela jsem od známé po cyklostezce k domovu při zamračené obloze. Udala jsem si pár míst, kde bych se v případě bouřky schovala, ale některé místa jsou od sebe opravdu hodně vzdálená. Šlapala jsem jak divá. U místních sirnatých lázní se zablysklo, zahřmělo a začaly padat velké kapy. Tak jsem si namířila do budovy lázní, kde z pár zaměstnanců je známých. Jedna tam zrovna byla, tak jsem s ní šla na večeři a já dostala puding. Ten a rozhovr mě postupně uklidnily a nohy se mně z křečí začaly uvolňovat. Měla jsem výhodu, známí, co jsem byla u nich, se stejně chystali autem do naší vesnice, tak mě v lázních vyzvedli a odvezli domů - kolo naložili do kufru. Byla jsem ráda, že jsem měla štěstí v neštěstí, což pro mě bouřka v přírodě opravdu vzbuzuje. Jsem tele, že jsem od známé nevyjela dřív, ale když odpoledne se tak rychle zatáhlo, jen co jsem tam přijela :( Přesto jsem si to u nich užila, mají tříletého chlapečka, tka jsem byla ve své kůži a učila jsem ho moje jméno. On krásně mluví, ale stydíse, tak mně ze začátku říkal teta MartiN. Při odchodu jsem se ho zeptala, jak se tedy jmenuji a styděl se. Když mu jeho tatínek slíbil ještě jeden bonbón, tak řekl: teta MartiNA. Dostal pochvalu.
Také jsem se tam pohrála s malým kocourkem a huňatým pejskem, který se ode mě ne a ne odlepit. Kočička nám nakonec na zahradě vyskočila na stůl a v nestřeženém okamžiku si smlsla na mé poslední lžice nanukáče.

Přeji příjemnou sobotu, nejen u stavění plotu či u práce branou jako robotu! M.

Dášendo, někdy člověk žasne, jaké jednání mají některé firmy. Podle toho, co píšeš už je to na dobré cestě a brzy se budeš radovat z nových oken. Určitě je budeš mít plné kytiček.

Děkuji všem za přání hezké dovolené. Je obdivuhodné, jak si pamatujete při tomto množství lidí, co sem píše, kdy jsem se tu objevila a v jakém jsem byla stavu. Dá se říct, že jste mě zase postavili na nohy, protože nebýt vás tady, asi bych se nikdy neodhodlala jít na psychiatrii pro AD. Neříkám, že je každý den úplně bezvadný, ale proti tomu, co jsem prožívala se vlastně za bezvadný považovat dá.
Hezký víkend všem.

Dášendo, napsala jsem teď Evě mailíka, snad se ozve. Možná toho má po dovolené moc, když na 2 týdny vypadnu z procesu, tak další 2 týdny likviduju resty.
Se stavebními firmami máš pravdu, je štěstí, když člověk natrefí na solidní, spolehlivé, pečlivé, korektní lidi.
Kondičku z plavání asi docela mám, ale dnes jsem nějak odrovnaná, hormonální špička mi brnkne vždycky na psychiku a dusné počasí to jen graduje. Dnešek je u mě boj :(

Dano taky Ti přeji krásnou dovolenou , určitě si ji zasloužíš,přesně jak říká Pajka, ještě nedavno si byla uzlíček nervů a teď jsi fit a v pohodě, moc Ti to přeju , jsi hodná a citlivá holka.

MÍŠO , Tebe taky moc zdravím, Tvůj malej Šimonek je úžasnej , určitě Tě mockrát překvapí , je to hodně bystrý a inteligentní chlapeček.Já se mám s Andulkou taky dobře ,chystáme se pomalu na chalupu , protože nám budou asi cca za měsíc instalovat v domku nová okna, tak s malou nechci být v tom prachu.
Když jsme u těch oken , je to hrůza co jsou dnes ty firmy zač...
Kdo buduje na domě zná to , viďte?Pajko , Evikrk, Johanz?
Někdy je to fakt horror!!!
Zadali jsme zakázku na eurookna, firma vyměřila , ale už nevyrobila , když tam měsíc a půl nato muž volala, kdyže nám je přijedou instalovat , dostalo se mu odpovědi , že je ještě ani nezačli vyrábět , jelikož mají lukrativnější zakázky, tak jim těch 150tisíc co měla naše okna stát , zdálo jako nevýhodný kšeft, tak to od nich vyznělo, muž se hrozně rozčilil a ihned zakázku stornoval , ještě byli arogantní...
Našli jsme novou firmu , přijeli okamžitě i se vzorníky jak na okan i žaluzie , dokonce pán přivezl hotové okno na ukázku , zaplatili jsme zálohu podepsali jsme smlouvu a do konce července to snad bude konečně namontované.

Pajko , ahoj nevíš náhodou co je s Evi Krk?
To se snad ještě nestalo , že by tak dlouho nepsala , psávala každý den , tak snad je v pořádku.A co Ty?Doufám , že se trochu víc šetříš :o)) Ato tvoje plavčo nemá chybu, už z toho musíš mít bezva kondičku.

Přeji všem krásnou pohodovou noca příjemný víkend :o))