PANICKÁ PORUCHA 6 DÍL

Dášendo, a co Ty? Nestěžuješ si, takže věřím, že jsi v pořádku.

Lily, zníš čím dál lépe. Řekla bych, že už jsi z nejhoršího venku :) a pokračuješ k normálnímu žití bez úděsných stavů...

Olgo, je mi taky přes 50 a první ataku jsem měla ve 13 letech. Agorafobie se rozvinula taky, ale tehdy jsme netušili, o co jde, nebyly popsány... Ale nikdy jsem se naštěstí nedostala až do fáze takové izolace. Prakticky celý život více či méně bojuju, ale ani mé nejbližší okolí netušilo, co prožívám. se závislostí Ti taky dávám za pravdu.

Zdeni, dnes když jsem si plavala svou hodinku a mé myšlenky plavaly taky, doplavaly až k Tobě a lachtánkovi. akorát jsem si nebyla jistá, jestli mu neříkáš delfínek nebo tuleněk, ale nakonec jsem vzala toho lachtánka. A měla jsem recht. No, u mě je tu úspěch, už mi není 20 let :-)
Kvůli lachtánkovi by ses měla na cestu i pobyt pozitivně naladit, ať máte krásné vzpomínky a všichni 3 si užijete 2 krásné měsíce společného času... Psychika je nepříjemná, ale nejde o život... zkus si na tuhle větu vždycky vzpomenout, když budeš upadat na mysli a uvadat. Zdraví i život jsou tak křehké...

Baruš, zdá se, že se držíš OK. To mám radost...

Jitko, zkus na ty prázdniny něco najít, buď aktivní. Michalův nápad se mi líbí, šla bych do toho, ale Ty asi ne, co? Moc příjemně by nás všechny překvapilo, kdyby ses do něčeho podobného pustila.

Já vím Michale pomohla Ti ta léčebna a pomůžou Ti ještě víc v Praze u Práška kam se teprve chystáš.Ještě , že je dnes možnost se s pp léčit , dřív ani nikdo nevěděl , že nějaká tahla diagnoza existuje, třeba Pajka, pere se s tím od mládí.
Tak Ti přeju Michale, ať se Ti povede se úplně vyléčit a zapojit se do normálního života se všeho jeho strastmi ale i radostmi :o))

Dášendo, takovýto extrém už je naštěstí za mnou.

ahoj všem
poslední dobou jsem moc lidí nepíše nějak to tu stagnujea dokonce ani Evinka krk to byla taková pravidelná pisatelka, doufámmže je v pořádku.

Zdeni můžu se zeptat kdo je lachtánek? syn?

Michale tři měsíce nevyjít z domu , to je celkem síla , agorka je pěkný svinstvo:(

Přeju všem klidnou bezpepkovou noc

Chytrost je jedna věc (dost často o ni pochybuju:-), ale v našem zapadákově bych nesehnala lidi, kteří by do toho šli se mnou. Už jsem uvažovala o soukromých jeslích (nebo něčem na ten způsob). Ale byl by to běh na dlouhou trať.

Barčo taky jsem si říkala ,že to může být tím jak vše zařizuji a tak.Když ,ale já si vlastně říkám,že se tam ani tak moc netěším :-(....letím s lachtánkem do Irska uvidíme jak to bude.Děkuji

Tak začni podnikat v této branži. Napiš projekt, požádej o peníze z fondů EU a rozjeď to. Chytrá na to jsi dost, aby jsi to zvládla.
Já vím, mě se to radí, když sám ani nevylezu z baráku. :-)

Michale - pracovala jsem (vlastně ještě pracuju:-)na zkrácený úvazek a na dobu určitou v centru pro zdravotně postižené. Jsem tam taková holka pro všechno. Celkem mě to baví, ale chtěla bych pracovat raději s dětma.
Bohužel jsem si vědoma toho, že najít takovou práci nebude lehké.

Olgo, to jsi měla tedy dost rozvinutou agorafobii. Já agorkou trpím už asi 13 let (je mi 28), ale nejdelší dobu jsem byl doma v paneláku zavřen asi 3 měsíce.
Souhlasím s tím, že nejhorší na tom je ta závislost na druhých.

JitkoB nějak jsem nepostřehl, v čem jsi dosud pracovala?

Ahoj všem,
jak Vás tady všechny poslouchám, tak si říkám, že by bylo dobré pro lidi s agorafobií, mezi něž patřím i já, zavést nějaká centra, kam by se dalo jít a nějak se tam zabavit.

Přepni na Vzpomínky na totáč.To byly časy....vše do červena.pa pa......

A taky asi chybí money, že???????Auto stále není, stačí pěkný vigvam a suché WC: někomu opravdu stačí moc málo. Ať žijí právníci....... Ti teď budou třeba.pa pa.

To chce klídek a nohy v moři, hlavně se nevyval. Panel story není nic moc.pa pa.

Báro, přepni na Onanie u počítače. Jsi velmi zakomplexovaná, je vidět, že Ti to ten Tvůj špatně dělá...Nedivím se, chlast je slast.pa pa.

Zdenko, tak to bude tím, opravdu je to zátěž na psychiku, já jsem vždycky na tom hůř před odjezdem kamkoliv i když se těším. Až budeš tam, uleví se ti. A fakt teď máš těch zátěžových situací dost. Zítra to všecko prober s lékařkou, ale uvidíš, že se ti uleví.

Paní Olgo, mě je 49, léčím se taky víc jak tři roky, ale agorkou naštěstí netrpím, mě spíš trápily panické ataky a ještě se občas ozvou. Mám jen nějaký druh sociální fobie, zhoršuje se to, s odporem se zúčatňuju různých setkání a akcí, do obchodu chodím jen tam, kde nikoho neznám, jsem z vesnice ale pracuji ve městě, tak si nakoupím tam a o víkendu neváhám raději zajet několik kilometrů do vedlejších obcí nebo do supermarketu. bývala jsem velmi společenská a milovala jsem hormadné akce, tohle mám až v posledních letech, ale musím říct, že mi to ani moc nevadí, v práci si lidí užiju a pak už mi to nechybí. Hlavně, že nejsem uvázaná doma, ráda jezdím na dovolenou k moři, do lázní, dokonce ráda nakupuju v takových těch velkých centrech jako třeba Olympia v Brně, tam si jedu nejraději sama. Věřím, že agorka je hrozná, doufám, že už mě to nepotká.

Ahoj všem.
Stejně jako Olga se raduju z malých úspěchů. Třeba to jak zvládám ta vedra. Loni jsem jen ležela doma a "umírala" a teď zvládám být v práci a cestu domů v rozžhaveném autobuse.
Příští týden je můj poslední týden v práci. Pak budu muset zase na úřad práce. Jsem zvědavá, jak dlouho budu doma tentokrát.

ahoj lidi, už nějakou dobu si čtu všechny vaše příspěvky a moc mi vaše příběhy pomáhají. Chtěla bych se zeptat, jestli je někdo z vás ze starší generace, mně je 59 a léčím se něco přes tři roky. Mám agorafobii, zřejmě už tak asi od 30 let a došlo to tak daleko, že před návštěvou psychiatra jsem sedm let nevylezla z baráku, teda jenom na zahradu ale před vrátka ne. Teď po třech letech léčby si dojdu nakoupit do místního krámu /jsme Praha, ale vesnice/ a od doktora, což je 7 kilometrů dojedu autobusem, když mě tam syn doprovodí na zastávku.Beru to jako úspěch, protože si myslím , že nejhorší /i horší nez panika a strach/ je závislost na okolí.
zatím všem ahoj a jsem ráda, že tahle diskuse existuje.