Rovnováha mezi duševním a tělesným pocitem pohody je předpokladem pro zdraví a vitalitu. Homeopaté přitom přikládají velký význam především hospodaření s kyselinami a zásadami. Jestliže je toto hospodaření trvale narušováno, převažují v těle kyseliny a dochází pak k chronickému překyselení. Je to jeden z nejčastějších a nejškodlivějších zdravotních zátěžových faktorů.
Kyselost a kyselina není totéž
Co jsou to ale škodlivé kyseliny? Mnozí lidé se mýlí, když rozlišují pouze dva druhy kyselin.
Organické kyseliny, jako je například kyselina mléčná nebo kyseliny obsažené v ovoci, chutnají sice kysele, z biochemického hlediska jsou však zásadité. Citrony nebo ocet jsou například kvůli obsahu zásaditě působících minerálních látek po přeměně neutrální, takže se nepovažují za kyselé, nýbrž za alkalické.
Anorganické kyseliny - např. aminokyseliny a minerální kyseliny (jako třeba kyselina chlorovodíková, sírová nebo fosforečná) - jsou naproti tomu agresivní. Zjednodušeně můžeme anorganické kyseliny označit jako chemické sloučeniny, které reagují kysele a obsahují vodík. Látka je kyselá tehdy, když uvolňuje vodíkové ionty (H+), a to tím více, čím je kyselejší, a proto má nižší hodnotu pH. Obráceně platí, že čím méně vodíkových iontů H+, tím je látka zásaditější a tím je tedy také vyšší její hodnota pH.
Kyselina se dá změřit
Stupeň a síla anorganických kyselin se měří v pH. Stupnice sahá od 0 (kyselá látka) přes stupeň 6 až 7 (neutrální látka) až po 14 (zásaditá látka). Jestliže klesne hodnota pH v našem těle pod 7,35 až 7,45, začne překyselování. Odborníci pak mluví o latentní acidóze.
Zásady vyrovnávají
Zásady, zvané též louhy (žíraviny) nebo hydroxidy, reagují zásaditě a obsahují hydroxylovou skupinu (OH). Liší se od anorganických kyselin především tím, že tělo může případné přebytky bez jakýchkoli problémů vyloučit a neutrpí přitom žádné škody. Alkalóza (odkyselení) nenastane prakticky nikdy. Naproti tomu nedostatek zásad je častější případ a ne nadarmo se u stavů vyčerpání a slabosti mluví o tom, že se člověk cítí jako „vylouhovaný“. Jak ještě uvidíte, je to výraz naprosto výstižný.
Celkové dění
Hospodaření člověka s kyselinami a zásadami netvoří stálý poměr kyselin a zásad. Jejich množství se mění. Z tohoto důvodu se mluví o hospodaření s kyselinami a zásadami, existuje tedy řád ve střídání podílu kyselin a zásad.
Množství kyselin a zásad v organismu je závislé na mnoha procesech:
- přísun stravou
- přísun zplodinami látkové přeměny
- přísun chronickým kvašením ve střevech
- chybné funkce orgánů (např. při diabetů), poruchy funkce ledvin a střev, vylučování kyseliny uhličité plícemi, činnost žaludku (tvorba kyseliny chlorovodíkové a hydrouhličitanu), připravenost úložišť, a tím i jejich schopnost přijímat a ukládat zásoby, funkce vegetativního nervového systému
Důležité faktory pro acidobazickou rovnováhu
Aby si tělo udrželo rovnováhu, potřebuje naši aktivní spolupráci. Produkuje si sice samo kyseliny jako výsledek látkové přeměny, nemůže si však jako protipól vytvářet samo i zásady. Proto má velký význam, jestli se my sami svou výživou a způsobem života staráme o dostatečnou tvorbu zásad. Protože ke kyselinám, které jsou již v těle přítomny, mohou přibývat další. Jestliže například jíme příliš mnoho nebo příliš rychle, dochází v trávicím traktu k procesům kvašení.
Také složení a skladba stravy hraje svou roli. Nadměrný přísun bílkovin způsobený nestřídmým požíváním masa, vajec a sýru vede k nadměrnému přísunu anorganických aminokyselin, a tím nakonec i k překyselení.
Nekyselí „zloději zásad“
Z toho vyplývá, že žádné potraviny a poživatiny nejsou sice samy o sobě kyselé, ani nedodávají žádné anorganické kyseliny. Přesto však mají rozhodující význam v okyselování organismu.
Ničí zásadité látky nebo je přeměňují do té míry, že se už nedají využít. Bílý cukr, bílá mouka a výrobky z nich a stejně tak i ztužené tuky jsou považovány za zloděje zásad nebo také tvůrce kyselin, ačkoli jsou přísně vzato vlastně alkalické.
Dalšími tvůrci kyselin jsou poživatiny jako alkohol, cigarety a káva. Nervové přetížení a stres se pak postarají o další tvorbu kyselin, protože tělesné reakce na ně nepřirozeně aktivují látkovou přeměnu. Zásoba zásaditých protilátek v zásobárnách těla se tak doslova likviduje. A ačkoli žádná ze zmíněných látek nebo faktorů není ve smyslu biochemickém kyselá ani neprodukuje kyseliny, je přesto konečným výsledkem překyselení, pokud není v krvi a v celém těle dostatek alkalických látek.
Role minerálních látek a stopových prvků
K minerálním látkám a stopovým prvkům, které se starají o zásadité vyrovnávání poměru kyselin a zásad, patří sodík, vápník, draslík, hořčík a železo. Jestliže přijímáme příliš málo těchto protikyselinových minerálů, mají kyselí nepřátelé doslova volnou cestu. Tělo se teď pokusí samozřejmě ubránit samo a oslabit a vyrovnat nápor kyselin, které jsou obsaženy v těle i těch, které mu byly dodány. Jestliže mu poskytneme dostatek materiálu konzumací zásadotvorné stravy bohaté na minerální látky, bude pro něj hračkou molekuly kyselin zneutralizovat a bez škodlivých následků z těla opět vyloučit. Necháme- li tělo strádat nebo mu odepřeme dostatek neutralizačních, tedy zásaditých živin, vloží se do hry osudný krevní oběh, protože tehdy sáhne tělo po zásaditých minerálních látkách v zásobárnách těla, které se nacházejí v kostech, kloubech, tkáních a orgánech. Vzniká nedostatek a ten, není-li znovu vyrovnán, se postupně stále více zvyšuje. Systém pufrů v těle je chronicky přetěžován a stále více vypovídá službu. Vzniká patologické hospodaření s kyselinami a zásadami.
Zdroj: Katrin Koelleova - Acidobazická rovnováha, nakladatelství Noxi
Přidat komentář