Chřipka vás nezabije

Pravda je jiná. Příčiny proč "španělská chřipka" (má špatný název kvůli nesprávnému předpokladu, že začala ve Španělsku - více o tom dále) zabila tolik lidí byly dvě, a obě jsou velmi, velmi prosté- tato chřipka šla v patách dvěma novým léčebným přístupům: používání aspirinu a "chřipkového séra".

Důkladný mnohaletý výzkum zdravotnických odborníků odhalil, že skutečné "epicentrum" chřipkové pandemie z roku 1918 bylo v kansaské pevnosti Riley (specificky šlo o Camp Funston, kde byli vojáci držení v karanténě). Na tuto vojenskou základnu byli po první světové válce přiváděni vojáci ze služby ve Španělsku a dalších lokalit, kteří byli před propuštěním do civilu povinně podrobeni novému očkování. (Španělsko, které bylo za války relativně neutrální, si skutečně nemusí dělat výčitky svědomí, ale prohlášení, že bylo zdrojem této epidemie, je přesto důvodem úplného nepochopení skutečných příčin "španělské chřipky".)

Zmíněné očkování bylo novinkou: zatímco předchozí verze "chřipky" chodily dům od domu a dělaly prostě své, byla poprvé v historii "vyvinuta vakcína" slibující zabránit šíření viru.

Vzali si "vakcínu" domů.
Domů propuštění chlapci si sebou odnášeli viry, jimiž byli naočkovaní, a takto přinesli životaschopnou (a pravděpodobně již zmutovanou) verzi viru jako dárek přátelům a rodinám. Lidé, kteří pocítili příznaky nemoci pak navíc běželi k lékaři a dostali stejnou vakcínu v naději, že nebudou další.

Byli.

Záznamy ve skutečnosti vykazují, že "epidemii" přežili zejména lidé, kteří očkování nedostali (chudí, kteří si to nemohli dovolit a ti rozumnější, kteří očkování odmítli, když už bylo jako "nezbytné" poskytováno v podstatě zadarmo).

Nepříliš dobré využití Aspirinu.
Současně s očkováním přišel objev kyseliny salicylové (aspirinu). Tento rychle všeobecně dostupný produkt byl doporučován lékaři ke kontrole horečky, která chřipku provázela. Když ho lidé brali, teplota, bolesti a potíže ustupovaly, ale nakonec přesto zemřeli. Proč?

Je přirozené, že na každý chřipkový vir ihned zaútočí vlastní obrana těla. "Protiútok" se vyznačuje vysokou horečkou, která je znamením, že tělo dělá přesně to, co se od něj očekává poté, když ho napadne nějaký mikroorganismus. Aspirin ale uklidňoval, lidé si nedělali těžkou hlavu, a obyčejně napomohl tomu, aby se virus mohl vyvinout do nejagresivnějšího stádia.

Lidé beroucí aspirin cítili, že horečky klesly a bolesti a pocit únavy se zmírnily, takže nadále chodili do zaměstnání, čímž rozšiřovali virus, současně oslabovali svůj organizmus prací (tehdy většinou namáhavější než dnes) a otevírali se dalším oportunistickým infekcím, které je nakonec zabíjely po stovkách.

Je jasné, že současná medicína bude ječet až do nebe, že oba tyto faktory - očkování a aspirin - nebyly příčinou toho, že za celosvětového vzplanutí španělské chřipky zemřely milióny lidí. Smutná skutečnost je však taková a veškerý výzkum v tomto směru ukazuje přesně k těmto příčinám odůvodňujícím, proč se chřipka
A) rozšířila tak divoce a
B) stala tak letální.

Lidé neměli ani ponětí o tom, co si sami nadrobili.

Co je chřipka?
"Chřipka" je virová infekce s relativně krátkým průběhem, během nějž svým obětem působí potíže ve formě několika nepříliš významných efektů (zimnice, vysoké horečky, únava a bolesti kloubů a hlavy, bolesti v krku a mukózní záněty). Tyto běžné "chřipkové" stavy sice mohou zapříčinit, že se někdo "cítí jako na umření", ale samotný chřipkový virus zpravidla člověka ani zvíře nezabije.

Co nás zabíjí jsou průvodní jevy pramenící z těchto stavů poté, jestliže o sebe náležitě nepečujeme, když onemocníme chřipkovým virem. Jedná se v první řadě o bakteriální infekce (a někdy plísňová či onemocnění jinými viry, a také o onemocnění z napadení cizopasníky), které u člověka trpícího chřipkou propuknou v důsledku snížené imunity.

Takovou druhotnou infekcí je obyčejně zápal plic anebo řada gastrointestinálních problémů (vyvolaných parazity) provázených průjmy, které po nástupu dehydratace mohou být fatální.

Když zvířata dostanou chřipku a zemřou, pokud vůbec zemřou, je to obvykle kvůli napadení cizopasníky nebo kvůli plicní infekci. Když dostanou chřipku lidé, pokud vůbec zemřou, je to obvykle na zápal plic nebo v důsledku dehydratace průjmem.

Zdravotničtí profesionálové ovšem lidská "úmrtí na chřipku" rádi přisuzují samotné chřipce, a ne oportunistickým sekundárním infekcím. Ono totiž přesně zjistit, která bakterie nebo parazit zasadil osudný úder, dá spoustu práce.

Zdroj: www.mwm.cz