Ty vám sice pomohou opět vidět ostře, vlastní problém však nejen neřeší, ale dokonce zhoršují. U krátkozrakého oka totiž pomohou brýle zafixovat křečovité stažení svalů a to dalekozraké při nich zase ještě více zleniví. Důsledkem je, že budete brzy potřebovat brýle o něco silnější, pak ještě silnější... a to se bude opakovat až do konce života. Je to podobné, jako byste po zlomenině nohy museli už nadosmrti chodit s berlemi.

Řešení tohoto problému nabídl v první polovině minulého století americký oční lékař William Bates, autor metody, jejíž převratnost lze srovnávat s Einsteinovou teorií relativity ve fyzice. Jako první řadě zdůrazňoval, že oční svaly lze trénovat úplně stejně, jako svaly ve zbytku těla ? a to nejenom sval umožňující zakřivení oční čočky, ale i šest vnějších očních svalů, které se na zaostření podílejí tím, že prodlužují či zkracují oční kouli. Navíc přišel s převratnou myšlenkou, že proces vidění mohou do značné míry ovlivňovat myšlenky a emoce.

Pokračování příště: Když vám emoce zatemní zrak