Neorganické funkční poruchy v oblasti ústní dutiny a čelistí označujeme jako dentální parafunkce. Jsou to jevy jako skřípění, mletí nebo tisknutí zubů k sobe, vsávání tváří do mezer mezi zuby a vtlačování jazyka mezi zuby nebo do určitých částí protézy. Uvolněný člověk má zuby skousnuté nanejvýš přibližně deset minut za den, zatímco ve stresu je tato doba i mnohonásobně delší.
Dlouhodobě dochází k významným poškozením, která se dostanou do ošetření teprve později, když se dostaví bolesti.
? Důsledky na samotných zubech: obroušení zubních plošek s následným zkrácením zubních korunek, tedy ubýváním skloviny (to je známé „obroušení“ zubů), vrypy do skloviny, odlomené kraje zubů, defekty zubních krčků (oblasti mezi korunkou a kořenem), přecitlivělost kořenů a zubních nervů s následnými bolestmi, které se podobají karies, extrémní citlivost na teplo a chlad.
? Následné škody na závěsném aparátu zubu: poškození dentinu (zuboviny), viklání a pohyby zubů a uvolňování výplní s nebezpečím vypadnutí zubu.
? Následné škody na svalstvu: záněty, změny tkání, poruchy koordinace pohybů a bolestivé tlaky při žvýkání, to vše bývá důsledkem trvalé svalové křeče a z ní plynoucí poruchy prokrvování tkáně a látkové výměny.
? Poškození čelistních kloubů: omezený pohyb dolní čelisti, ztížené otevírání úst, zvuky při pohybu kloubů, změny postavení a deformace čelistních kloubů jako následek nadměrného zatížení tlakem a tahem.
? Následná poškození sliznice úst a jazyka: poškození a různé změny sliznice úst a jazyka jsou následkem neustálých pohybů jazyka a lící a opakovaného kousání zuby do tkání.
? Bolesti: bolesti čelistí a obličeje, vystřelující případně do šíje, ramen, spánků a oblasti uší; dalšími následky jsou pak bolesti hlavy, migréna, tinnitus nebo bolesti při otevírání úst.
Skřípění zubů je nejznámější podoba parafunkce. Je to nadbytečná aktivita žvýkacího ústrojí a projevuje se mimovolným zatínáním zubů a jejich skřípěním bez funkčního účelu, a to převážně v noci. Ve fázích nejvyšší koncentrace se může skřípění objevovat i přes den - poznáme je především podle stisknutých čelistí. Noční bruxismus spočívá obvykle v pohybování zuby a jejich skřípění, někdy doprovázeného stlačováním. Alespoň jednou týdně trpí bruxismem 8% obyvatelstva, přibližně polovina z nich v noci skřípe zuby. Asi 80% postižených jsou ženy. Náš život plný stresu způsobuje větší a větší šíření této poruchy; stále více lidí mezi dvaceti a čtyřiceti lety věku má tak obroušené zuby, jak bychom vlastně očekávali až v podstatně vyšším věku.
Dotyční obvykle nemají představu o rozsahu své poruchy, neznají velikost napětí a sílu svého skřípění zubů. Většinou totiž právě noční skřípění snižuje ve spánku jejich napětí (každou hodinu asi minuta skřípění). Pak je pochopitelné, že se - alespoň dočasně - může po zavedení ochranného přípravku z plastu zvýšit jejich napětí a neklid přes den.
Chronická svalová křeč vede k dlouhodobému zintenzivnění nefyziologických zubních kontaktů a k obrovskému tíaku na zuby (tak může např. až 40 minut trvat tlak 70 kg spolu se silnými bolestmi v čelistní oblasti). Postižení vystavují svůj chrup a žvýkací ústrojí enormnímu tlaku, který může u žen dosahovat až 300kg, u mužů až 400kg.
Skřípění zubů, vtlačování jazyka mezi zuby apod., to vše má z krátkodobého hlediska jednoznačně pozitivní důsledky. Uvolňuje se vnitřní napětí, podobně jako se krátkodobě ulehčí lidem s kožními problémy, když se poškrábou apod. Dlouhodobé následky jsou však katastrofální a základní problém zůstává.
Terapeutické strategie
Základem je, aby si postižení uvědomili rozsah křečovitého napětí svých čelistních, případně jiných obličejových svalů, dále aby dokázali toto napětí vidět v souvislostí se svým napětím vnitřním i se svou zátěží pocházející z okolního světa, jaké psychologické intervence můžeme poradit pro případ zubních a čelistních problémů, na jejichž vzniku se podílejí psychické faktory? Kromě postupů zaměřených na problémy (pomoc při zvládání situací psychosociální zátěže a emocionálního napětí) jsou nezbytná též opatření zaměřená na symptomy: nejrůznější relaxační techniky. Je-li postižený depresivní, doporučuje se psychoterapeutická léčba, farmakoterapie nebo kombinace obojího. Často stačí pacientovi, který nemá organický nález, podrobně vysvětlit souvislostí těla a duše v oblasti zubů a čelistí a on sám od dalších návštěv zubních odborníků upustí.
Zdroj: Hans Morschitzky, Sigrid Sator - Když duše mluví řečí těla, nakladatelství Portál
Přidat komentář