Boreliózu je třeba umět správně diagnostikovat

Mladí praktičtí lékaři se v tento pátek sjedou do Brna na V. praktickou konferenci pro praktické lékaře. Na konferenci také mladí lékaři proberou, jak správně diagnostikovat a kdy léčit lymeskou borreliózu. Jak říká jeden z přednášejících – infektolog MUDr. Milan Trojánek, Ph.D. – v praxi se často setkává s tím, že značná část pacientů, kteří mají „pozitivní protilátky na borreliózu“ a jsou třeba i opakovaně léčeni antibiotiky, tuto nemoc vůbec nemají.

Problém totiž představuje častá falešná pozitivita protilátek.

Mladé praktiky tento infektolog seznámí s tím, jak správně „přečíst“ test na borrelie a jak zjistit, že pacient infekci opravdu prodělává či prodělal. „Správně určit diagnózu je velmi důležité, protože jinak řada lidí zcela zbytečně užívá antibiotika, což vede k významnému ovlivnění mikroflóry celého lidského těla a šíření rezistentních bakterií. Když sérologický test ukáže přítomnost protilátek, neznamená to automaticky, že má pacient borreliózu, může se jednat o falešně pozitivní výsledek, ale třeba také jen o to, že se s bakterií setkal a jeho imunitní systém se s ní již vypořádal,“ vysvětluje MUDr. Trojánek.

„Jako lékař, který pracuje v nemocnici, obdobné akce velmi vítám a podporuji, protože nám pomáhají navázat optimální spolupráci s kolegy z ambulantní sféry. Zjistit, s jakými obtížemi se potýkají a čím jim jako specialisté můžeme pomoci. Zároveň samotnou přednášku považuji za formu investice do našeho zdravotnického systému, neboť zkušený a šikovný praktický lékař dokáže vyřešit řadu stavů, které by jinak skončily v odborných ambulancích přetížených nemocnic.“ Jak dále říká, mezi lidmi panuje o borreliích řada mýtů – například že infekci přenáší hmyz, přitom původcem jsou pouze a jenom klíšťata, kterých je v České republice extrémně velké množství.

 

Tisková zpráva

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář
Zařazení na fórum: 

Komentáře (53)

  • Obrázek uživatele Anna
    Anna (anonym)

    Myslím, že jde především o to, že je tu celá řada pacientů, kteří přišli do ordinace s popisem neuro-psych. - kloubních potíží, jejich testy byly zadány v nedostatečném rozsahu (např. pouze ELISA), v nevhodnou dobu (příliš brzo či příliš pozdě vzhledem k rozsahu zadaných parametrů) nebo nedostatečně erudovaně vyhodnocené. Představte si situaci, že přijdete k doktoru a jste žlutá/žlutý. Lékař udělá testy na ledviny a přidá třeba AST (namísto kompletního jaterního profilu, krevního obrazu a dalších vyšetření), vyjde mu to v normě, sdělí Vám: testy máte v pořádku, zajděte si na psychiatrii. Mezi chronickými boreliky je navíc celá řada takových, kteří mají ty správné testy pozitivní od začátku. Když mají štěstí, dostanou atb na dva týdny. Ovšem ne na dýl a už vůbec ne kombinaci nebo dokonce i.v. podání. Protože to v Čechách není zvykem, protože hrozí odsouzení lékařskou komunitou, konec smlouvy s pojišťovnou. A za to tento druh pacientů nikomu nestojí. Nepochybně jsou lidé, kteří mají testy hraniční či pozitivní a nikdy nepocítí zmiňované potíže. To ale není důvod bagatelizovat situaci jako takovou a ignorovat ty nemocné.

    Feb 14, 2020
  • Obrázek uživatele Anna
    Anna (anonym)

    a ještě k antibiotikám.... Nepatřím k těm, kteří tvrdí, že antibiotika nemají rizika a vedlejší nežádoucí účinky. Ale přirovnala bych to k situaci dětských pacientů s VUR (vezikoureterální rexlux). Ti jsou léta drženi pod antibiotiky, aby byli chránění před jizvením ledvin jako následkem neustálých infekcí. Kdyby je nebrali, riskují ztrátu funkce ledvin. Chronický borelik je ve stejné situaci. Buď bude se zdravou střevní mikroflorou dementní na vozíku čekat na smrt nebo na antibiotikách jakž takž fungovat a chodit po svých a občas řešit nějakou zažívací epizodu a kvasinky.

    Feb 14, 2020
  • Obrázek uživatele Pacient
    Pacient (anonym)

    Anno, přesně tak. Epizodu střevní disbalance je možné mít, ale co je to proti chronickým stavům nervových bolestí tzv. Banwartova syndromu. Bolesti hlavy u mne byly takové, že jsem upadal do bezvědomí, v hlavě mi hučelo jako když sedím u vodopádu, nemožnost chůze, neschopnost souvisle se vyjadřovat, otupělost smyslů, dezorientace v obyčejných životních situacích, neschopnost spočítat jednoduchý matematický úkon, strach z chůze která byla jako když se houpe vše okolo, pak se to vysvětlilo- zánět mozkových obalů. Ale z nemocnice mě pustili s léky na migrénu. Nebýt pana doktora Klubala a jeho léčby tak sedím dnes v blázinci. Díky za něj, i když nejsem úplně ok, tak je to o poznání lepší stav.

    Feb 14, 2020

Stránky

Přidat komentář

Reklama

Reklama