O anorexii a bulimii na internetu

Tak i já mám stejný dojem, jako holky přede mnou. Článek mi připadá, stejně tak jako ten před ním, že jsou jen záminou pro upozornění na ty pppinfo.cz, taková levná reklama, jinak vlastně nic neřeší.

Jak tak čtu články autora věnované PPP, tak se nemůžu ubránit dojmu, že i on je jen jedním z těch, co si o PPP přečetli z knih a teď mají pocit, že jim rozumí. Jenže je to opět vedle, jak ta jedle. Když už lékaři přestanou brát PPP jako všeobecný problém s jídlem a začnou se k němu chovat jako k problému citovému -tedy hlavně ze stránky citové?
Zatím mi přijde, že se všichni hlavně snaží holku přemluvit, aby jedla po dobu, co je u nich v péči, aby si pak mohli u pojišťovny vyplnit do kolonky, že dotyčná přibrala, a tudíž oni svůj úkol splnili, a co s ní bude doma dál, nikoho nezajímá. Jasně že do toho spadne znova, protože se neřešil problém primární, ale sekundární... Škoda mluvit.

Máte pravdu, článek o nemoci neřekne vůbec nic - a jedním ze záměrů bylo upozornit i na nové stránky. Já sám sebe za odborníka přes anorexii a bulimii nepovažuji, i když nějaké zkušenosti s léčbou jako terapeut mám. To, že nejde v první řadě o jídlo - s tím naprosto souhlasím, ale nesouhlasím s tím, že o jídlo nejde vůbec.
Díky za vaše reakce. Uvědomil jsem si, že obecných informací je už možná dost, konkrétních rad už mnohem méně.
J.K.

Pane Kulhánku,
neomlouvejte se nemáte za co. Chtěl jste, abychom vyjádřily názory, tak jsme tak učinily. O nic víc nejde. A nikdo přece netvrdil, že o jídlo taky vůbec nejde. Jasně že i něj jde, ale dokud se nevyřeší psychika, tak problém s jídlem se bude vracet, i když v léčebně se na chvíli možná jídlo daří. Ale po návratu do realty.... ta psychická stránka je prostě tam kde byla a holky do toho zase spadnou... Takže problém je vlastně ten, jak spojit tyhle dvě věci najednou, navíc když u nás je tak málo možností, kam se jet léčit a navíc v tak krátkém časovém období, jako je 6-8 týdnů. To je pak opravdu těžký, neli nemožný dosáhnout nějakých opravdu positivních a trvalých výsledků.
Nějaká samostatná léčebna... jen pro PPP, velká a opavdu důsledná ve všech směrech by byla víc než potřeba...co myslíte?

Souhlasim s Pavlou.

Zdravím diskutující.

Dlouhodobá léčba, spojující úzdravu těla i duše, by byla opravdu potřeba. Těžko to zařídí naše zdravotnictví, musíme asi najít jiná řešení a věřím (vím), že se hledají.

Jaká terapie je při léčbě PPP nejúspěšnější? Určitě individuální přístup, který řeší konkrétní problémy člověka a vrací (pomáhá tvořit) skutečné zdravé sebevědomí, vedle něhož nemá anorexie ani bulimie místo. Prakticky myslím, že dobré je kombinovat psychoterapii s prací s tělem (techniky pro lepší vnímání vlastního těla) a jiné neverbální techniky (například arteterapie). Nebráním se ani lékům - antidepresiva mohou prostě pomoct jak při terapii, tak s chutí k jídlu (u anorexie). Při velké podváze je opravdu nutné pomoci něco přibrat (plno psychických příznaků souvisí přímo s podváhou) a zároveň pomoci se s váhovým nárůstem vyrovnat. Není jednoduché odpovědět - obecné věci fungují, ale hlavní je individuální přístup, dobrý vztah s terapeutem.

p. Kulhánku,

myslím, že diskuze ne toto téma je zde již velmi dobře rozběhlá.
Upřímně, váš článek mi jako velký přínos k věci PPP opravdu nepřijde.
Ale je to pouze můj názor.
Důležité je, aby se lidé tímto tématem opravdu zabývali, jelikož já osobně nemám pocit, že by se o PPP u nás nějak moc hovořilo, jak uvádíte ve svém článku.

S pozdravem,

Pavla

pane Kulhanku, muzete nam rict jaka metoda byla pri vasi lecbe nejuspesnejsi?
Dekuji

Je to všechno na pi*u..."neexistuje" anorexie ani bulimie a prejidaní jak samotné...možná by se mezi tím neměli dělat rozdíly...protože jedno souvisí s druhým a druhé s třetím.....zkrátka všechno se v ším...:-((((....vím o čem mluvím...:-(.....vše je spolu propojeno....a myslím, že každý ať A, B, nebo P projde nakonec všemi třemi...u mě to tak rozhodně bylo ( vlastně je).....:-(...už to dál nechci......nedokážu jíst "normálně"...ani malé dávky pravidelně...mám pocit že už je to přejídání tak se nakonec stejně přejím doopravdy...pak jsou z toho výčitky a vzhledem k tomu.....že s B jsem asi před víc jak 6 měsíci dokázala sama skončit tak teď radši jím málo než abych se přejídala - třeba jen 2 rohlíky a jablko denně...i když tak to vydržím málokdy...nakonec se za dva dny stejně přejím...a váha pořád rostě :-(((( z čehož jsem totálně v háji...a přemýšlím že se buď vrátím ke zvracení....nebo se zabiju.......já už nemůžu prostě.......pořád dokola :-(((((((.....................

nezabijej se nemo, nemozne muze byt mozne, ja zvracela 2roky a prestala jsem. Sla jsem v ty dobe na vysokou, zmenila misto i styl zivota, nejak to prestalo samo. Ted se mi to stane jednou za pul roku, samozrejme hrozba navratu tady je porad, ale uz to neni prejidani se 5krat denne....drzim palce

Pro Nemo - ja uz tenhle kolotoc ziju vic jak 10let... a vim presne jake ma clovek myslenky.zabit sem se pokousela nekolikrat a jednou se to malem povedlo.Asi by to mozna bylo reseni,ale...Jim 3x denne a 3x denne zvracim.Potom jsem unavena a boli me hlava takze si musim nachvili lehnout.Nikdy nejim na verejnosti v restauracich a kdyz uz se to stane tak specham domu.Doma to vi,prisli na to pred par lety,ale ja slibila ze s tim prestanu. Zvracim porad ale ne na zachode, mam vymyslene skryse a po dome mam spoustu schovanych misek.na pude, ve sklepe i u sebe v pokoji pod posteli.Vzdycky kdyz sme po obede mamina hlida jestli nejdu na zachod a ja nejdu protoze mam svoje skryse...v lete treba hned po jidle vyrazim na kole do lesa a tam to vyzvracim.Je neuveritelne jak uvazuje bulimik...je to nemoc a zavislost.Nejhorsi je ze se mi hrozne kazi zuby,uz proto jsem si rekla ze prestanu a nejen proto.Jsem vzdycky hrozne unavena.Proto piju energy napoje-kafe nesnasim.brala jsem i ruzne prasky na energii na hubnuti atd.projimadla jsem nikdy moc nepouzivala to mi neprislo moc tak zajimave,nevim.kdyz se rozhodnu nejist tak funguju jen na tech energy drincich... a tech vypiju za den asi 10 plus voda....pak ale opet prijde velky hlad a jede se znovu :(((((
moc jsem se rozepsala....
drzim vsem palce a jednou to urcite dokazem...

Dokážete to, protože chcete!

Ahoj, taky Vás všechny moc zdravím a dopředu držím palce, i sama sobe. Já zvracím od 15 let, takže 12 let. ( takhle napsaný to není moc hezký). Ve 14 letech jsem přestala jíst a užasně jsem zhubla, pak jsem si ale jednou zapoměla vypustit vanu a když jsem se zní chtěla zvednout tak jsem omdlela a málem se utopila. Zachránila mě máma a tak se vlastně i dověděla že mám problém. Tu znovu nabranou váhu jsem ale nějak nedokázala snést a protože jsem byla neustále kontrolovaná jestli jím začala jsem zvracet. Už 12 let téměř každý den, vyjímkou bylo 2x 9měsícu kdy jsem byla těhotná. Už jsem hrozně unavená a strašně moc už to nechci. Doufám že se toho dokážu zbavit než na to jednou příjdou moje dcery. Máte taky někdo děti, nebo jsem jen já takový nezodpovědný hlupák!

Ahoj holky čtu si tyto příspěvky a možná se vás dotknu ale to bych nechtěla.Nikdy jsem vtom nelítala a proto to asi nikdy nepochopím kde se to ve vás jakoby vzňalo.Já mám opačný problém a proto to asi nikdy nepochopím.Já právě zase bojuji stím abych nějaká kila dostala nahoru.Mám dvě dospívající děti a přesto jsem takový chroustek.A moje motto po už dlouhých zkušenostech je že se nemáme ohlížet na to jak vypadáme,zda jsme hubení nebo tlustí a nebo si tak připadáme.Hlavní je co máme uvnitř v naší duši a srdci,to jací jsme povahově a to je nejdůležitější.Krása duše je nenahraditelná a ztráta zdraví a možná na celý život ta obvzlášť.Proto holky držím vám všem palečky ať vše je ok ať se uzdravíte a věřte jen váha vás šťastnou neudělá.To jaké máte srdce je pro život nejdůležitější.Tak se holky džte a pokud sem se někoho dotkla omlouvám se.To jsem nechtěla a ani to nebyl úmysl.

Tak jsem se koukla jestli tu nebude něco nového od chvíle kdy jsem psala já a ono je a mám velkou radost že je to taky mamka. Já jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, myslím jestli mi to zvracení ubližuje. Teď je to ale horší, každé ráno začínám s tím že dnešek bude ten zlomový den. Pak ale přijde večer, já začnu být nervózní a protivná, rychle naženu deti do postýlek a pak. . . .Moc mě to trápí a myslím na to co když mi třeba něco rupne v hlavě a těti mne rano najdou v koupelně u záchodu, nebo třeba dožiju se tahle dne kdy budou maturovat? Těžko! Rozhodla jsem se porodit dvě děti a teď nemám dost sil na to abych začala žít jen pro ně. Pořád je tu ta mrcha která jim ten velký kus mě bere.

Merien, nemáš rodit děti, když nejsi schopná je vychovat. Jak ony k tomu přijdou, jsi normální? Jsi nezodpovědná kráva.

No, já si myslím že svoje děti vychovávám dobře! mít bulími není o tom být něčeho neschopná, taky mám na pomoc manžela, který o mém problému bohužel nemá ponětí. Jak jsem napsala, většinou mám problémy až večer, možná je to tím že si člověk najednou uvědomí co všechno během dne snědl a protože to ve mě je, tak se prostě musím jít vyzvracet. Jinak od té doby co mám děti se už neztraním kolektivu, naopak! Dětem se snažím dopřát to, co já sama kvuli bulimii nedělala. Chodím s nima do kina, divadla, prostě na dětská představení. taky máme spoustu kamarádu, opravdu není dne kdy by jsme někam nešli. To mi taky pomáha nemyslet na to čím už 12 let trpím! Možná je to způsob jak se s tím snažím bojovat. Být vdaná a mít děti je přece úplně normální a já bych taková rada byla. Možná nejsem jediná máma která má tenhle problém ale krávou bych jí určitě nenazvala.
Ps: Taky jsem se kvuli rodině naučila zdravě vařit!

Proč ta dotyčná co nazvala Merien krávou se nepodepíše?Má strach?Prosímtě anonyme nepoužívej tak silná slova jo?Já sama ani Anorexií ani bulimií netrpím,spíš bojuji stím abych svou váhu zvedla a to jím.Jedno je fakt holky nepochopím co je ktomu přivedlo ale nikdy bych nikoho nenazvala Krávou nemyslíš?Třeba Merien doufala že děti jí vtom pomužou jako psychická podpora a i důvod proč stím vším bojovat a skončit to a mít už klid.Určitě znáš přísloví TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ a to si myslím platí i vtomto případě.A holky vám co stím bojujete držím palečky moc a moc.A anonym ať se příště podepíše,takový lidé jsou u mě slaboši.Pokud chci říct svůj názor tak ho řeknu ale slušnou formou ale i zároveň se za něj podepíšu.

A Merien jen takový návrh,co kdyby jsi se svěřila i manželovi?Myslíš že by špatně reagoval?Třeba by tě více podpořil a pro tebe by bylo stím lehčí bojovat když budeš cítit oporu i od něj.To jen tak bokem,nic ti nenutím.Já bojuji s Agorafobií,mě sice rodinna vtomto moc nepomohla ale za to kamarádka jo a moc.A kupodivu z nejhoršíhi jsem venku.Ahoj a držím palečky

"třeba Merien doufala, že děti jí pomůžou jako psychická podpora"..... no to je neskutečné. Tak jo, je mi blbě, pořídím si děti, třeba mi pomůžou. A jestli ne, tak co, ony se s tím nějak poperou. Co na tom, že budou mít zřejmě následky na celý život, já jsem se přece sobecky snažila pomoct sobě. Merien, je docela jedno, že chodíte do divadla, ty děti podvědomě cítí, že nejsi v pořádku a jednou se to na nich projeví. Vím, o čem píšu. Ale jo, klidně si žij v tomhle svém bludu, jak ostatním "pomáháš". Ve skutečnosti je jen využíváš. Jo, a taky by ses mohla doučit češtinu, takhle toho svým dětem moc neposkytneš ani v oblasti vzdělání. Aby se za tebe jednou nestyděly.

No takže tu se už neprobírá jen nemoc ale i čeština.Tak to je vrchol.Dotyčná je asi dokonalost sama co?Nejen že je sprostá ale bude kritizovat jak kdo píše.Víš co?U mě jsi zbabělec a srab!Narozdíl od tebe tu udám své jméno,to ty ne.Zbohem paní dokonalá na vaše názory nemá smysl reagovat.A ostatním holkám radím totéž.Nejhorší jsou anonymové,tak se cítí silní.Ale co každý jsme nějaký že?A vy jste asi dokonalá a bez chyb.Nic končím jelikož jak se dokáži ovládat,tak bych asi zachvíli přestala a tu radost Vám rozhodně neudělám.Tak a můžete opět hledat chyby v mé češtině.

A anonyme.Mám Agorafobii a představ si že už od jejich základní školy.Jsem samoživitelka a nikdy to nepocítili.A nyní?Obě studují na středních školách z maturitou.Sbohem a pokud chceš sem psát,tak měj tolik slušnosti a uveď své jméno.

No anonyme dáváš mi docela zabrat, moc dobře se mi nečte to co píšeš. Já jsem dislektik a čeština, dokonce ani počty mi ve škole opravdu moc nešly, ale za to že mi učení nešlo se nemusím omlouvat někomu, kdo se ani nedokáže podepsat. Šlo mi spousta jiných věcí, třeba malování, kterým si teď mimochodem docela dobře přivydělávám. A víš co, když nebudu v učení dětem schopná pomoct já nebo jejich otec, tak jim tu pomoc obstarám jinde a tak aby byli spokojené. A promiň psala jsi něco o využívání? Co to má jako být? Já svoje děti nevyužívám k tomu aby jsem se zbavila bulimie!Děti jsem si pořídila proto že jsem se zamilovala, rozhodla se vdát a mít rodinu, né proto aby jsem se zbavila bulimie! Kvůli dětem a manželovi mám obrovskou chuť žít a rozhodně se v ničem neutápím, nikde se neschovávám ani se na nic nevymlouvám a moje děti mou nemocí nijak netrpí! A taky abych zareagovala na to jestli se za mne budou nebo nebudou moje děti jednou stydět?! Já nevím jak jsi na to s dštmi ty anonyme ale moje děti vědí že po světě nechodí dokonalý lidé! Když neznám odpověď na jejich otázky tak si jdeme sednout k internetu, knihám nebo se prostě zeptáme, nám nevadí že něco nevíme nebo neumíme. Až začnou chodit do školy a budou mít problém s mojim pravopisem vysvětlím jim jak se věci mají.Víš jsou ženy který se rozhodly mít děti jen kvůli porodnýmu a mateřský nebo aby pak mohly z chlapů tahat alimenty. To jsou nezodpovědný ženský! Já sice neumím moc pravopis a mám bulimii ale moje děti mají kde spát, kde si hrát, nemají hlad a nejsou špinavé. Mají tátu, mámu, dědeky a babičky a vůbec mají rodinu která je miluje a bude milovat i když jim třeba nepůjde učení.Co ty, máš taky promlémy s příjmem potravy? A co rodinu, máš? Já jen jestli jsi vůbec kompetentní tady někoho kritizovat!

Ahoj Lenko. Moc děkuju že jsi se mne zastala. Víš já jsem svého muže poznala před šesti lety a tenkrá jsem na to byla opravdu moc špatně, vážila jsem 50kg při výšce 175cm, na rukách jsem měla obrovské boláky vytlačené od zubů, nedokázala jsem se mu podívat do očí. Všechno jsem mu řekala, on si mne k sobě nastěhoval a dal si za úkol uzdravit mě. Byl tak nedšený že přibírám. Nedokázala jsem mu to říct tenkrát a myslím že to nedokážu ani teď. To zklamání by bylo asi hrozný. Když jsem se tekrát svěřila svojí mámě tak mi řekla že mně neměla porodit a od té doby mám docela problém o svém problému někomu vyprávět a přitom se na něj dívt. Já už nezvracím kvuli postavě, mám 64 kg a jsem vlastně spokojená s tím jak vypadám. Já se ráda líbím, ráda vypadám dobře, zvraacím už ale 12 let a tak je to u mně hodně o zvyku, někdy se jdu vyzvracet i když ani nemusím, myslím i když nejsem přejedená. Já ale bojuju a opravdu se snažím a moc chci přestat ale opravdu to není jednoduché!

Ahoj Merien.Nemáš zač děkovat.Každá máme sice jiný problém ale obě závažný.Já svou Agorafobii.Sice jsem z nejhoršího venku ale nikdy nejsem za vodou.Taky je období kdy funguji na 100 procent a kdy ne.Ale znejhoršího jsem naštěstí venku.Vytočil mě ten anonym.Toto nesnáším a nedokáži přehlížet.Nemá smysl na tu dotyčnou vůbec reagovat,je to zbytečné.Děti byli tenkrát na základce když se mi to rozjelo,nynější ex mě vtom bohužel nechal se plácat samotnou.Víš co?Pokud budeš chtít se vypovídat piš na mejl LNavratilova"seznam.cz.A věř pokud víš o někom kdo Agorafobii má tak mě pochopíš pokud ne,jsem ochotná ti vše objasnit a nebo jí najdeš i na těchto stránkách,tam občas písnu.Držím ti a všem co stou vaší nemocí bojujete moc a moc palečky.A propooooooo já zase spoustu let bojuji s podváhou a to jím jak najatá.Mám 157cm a jen asi 42kg a potřebuji se dostat tak na 55kg a nejde to.Tak ahojky a drž se

Ahoj, je mi přes 30 a stále bojují s anorexiíi i následnou bulimíí. TEď právě jsem snědla velké množtví jídla a cítím se jak zfetovaná.....chci umřít
Cítím se strašně! Proč mám pořád tu nutkavou potřebu jíst? Proč?!

Anbulo, no tak si strč prst a krku a jdi na záchod, taky jsem si tím prošla.
Mé heslo je proč jíst, když můžeš cvičit!