Pokud má pacient vůči lékaři důvěru, je výsledek akupunkturní
léčby v podstatě stejný, ať jsou jehly vpichovány do
"akupunkturních bodů" stanovených klasickou čínskou medicínou
nebo kamkoli jinam, praví se v závěrech studie, z níž magazín
cituje.


Dosud nejrozsáhlejší srovnávací testy se uskutečnily v rámci
studie Gerac (German acupuncture trials) na zakázku německých
zdravotních pojišťoven, které chtěly mít vědecky podloženo, zda
akupunkturní léčbu bolesti mohou svým pacientům proplácet.
Pacienti-dobrovolníci byli rozděleni do tří skupin, z toho jedna
byla určena pro klasickou léčbu a dvě pro akupunkturní, přičemž
pacienti nevěděli, že v jedné z nich se praktikuje "nepravé"
vpichování.


Výsledky byly překvapující i pro mnohé odborníky. Při léčbě
chronické bolesti kříže pomohla "pravá" akupunktura 47,6 procenta
pacientů, "předstíraná" akupunktura 44,2 procenta pacientů a
klasická medicína 27,4 procenta pacientů. U chronické bolesti
kolena byl rozdíl ještě patrnější: "pravá" akupunktura 51
procent, "nepravá" 48 procent, klasická léčba 28 procent. Závěr:
s přihlédnutím k možné statistické chybě je nepravá, tedy
"předstíraná" akupunktura stejně efektivní jako pravá.


"To mě tedy překvapilo. Počítal jsem s tím, že rozdíl mezi
pravou a nepravou akupunkturou bude větší," poznamenal vyučující
akupunktury Albrecht Molsberger.


Překvapivé výsledky nastolují další otázky: skrývá se snad za
léčebnými výsledky akupunktury jen sugesce, tedy určitý druh
placebového efektu? A pokud ano, měly by zdravotní pojišťovny
akupunkturní léčbu proplácet? A proč tedy mají proplácet léčbu
bolesti klasickou, "školskou" medicínou, když jsou její výsledky
tak mizerné?


Jiní odborníci však poukazují na to, že výsledky studií Gerac
lze interpretovat různými způsoby. Na každou ze srovnávacích
skupin mohly působit vnější vlivy, které ovlivňovaly výsledek.
Například pacienti zařazení do klasické léčby mohli být zklamáni,
že jsou oproti ostatním znevýhodněni, protože trpí již dlouho a
na akupunkturní léčbu se těšili. Výsledkem může být dojem, že
klasická léčba tolik nepomáhá. Zvláště u bolesti kolena pak
působí akupunkturní léčba dojmem větší péče: lékař se pacientovi
věnuje při vpichování jehel častěji a osobněji než při
předepisování chemických léčiv.


Hřebík na hlavičku však asi udeřil věhlasný znalec čínské
medicíny, sinolog a lékařský historik Paul Unschuld z mnichovské
univerzity. "Výsledek mě vůbec nepřekvapuje. Jen v Číně totiž
existuje několik tradic akupunktury, navzájem dost odlišných,"
řekl. Další rozdíly pak existují mezi čínskou, japonskou či
korejskou akupunkturní školou. Kupříkladu japonská je jemnější a
vpichuje jehly do menších hloubek než čínská. Ostatně to, co se
na Západě přijímá jako tradiční čínská medicína a označuje se
zkratkou TCM, je spíše průřezem a směsí různých tradičních metod.
Sama zkratka TCM je už vůbec "vynálezem" maoistické doby, kdy
Peking pochopil, že tyto tradice mohou být vynikajícím exportním
artiklem.


Která varianta akupunktury je nejlepší, nelze vědeckými
metodami vůbec stanovit. "Pokud to pacientovi neškodí, je v
podstatě jedno, kterou akupunkturní variantu lékař použije,"
tvrdí odborníci.


Vše totiž nasvědčuje tomu, že léčivý je právě sám vpich do
kůže a je poměrně lhostejné do kterého bodu. Vpichem je v těle
pacienta aktivována distribuce jeho vlastních látek potlačujících
bolest, které pak působí i na místo chronické bolesti. To by pak
vysvětlovalo, proč při experimentech s placebovým efektem
fungovalo lépe placebo podávané v injekcích než to, které bylo
podáváno v tabletách.


Zatímco německé zdravotní pojišťovny mají na rozhodnutí, zda
budou akupunkturu proplácet, čas ještě do léta 2005, podstatně
větší konflikt se rýsuje kolem sdružení akupunkturních lékařů. Ti
dosud mohli působit jen po absolvování drahých kurzů tradiční
čínské medicíny (například druhý stupeň v Německu trval 350 hodin
a stál 4800 eur). "Tvrzení, že jen dobře vyškolení lékaři
provozující akupunkturu mohou dosahovat dobrých výsledků, bude už
zřejmě neudržitelné. To bude mít své důsledky, protože výuka
akupunktury se už stala výnosným průmyslem," podotýká šéf
projektu Gerac Joachim Trampisch z Ruhrské univerzity v Bochumi.


Nabízí se však i jiný, zásadnější problém. "Musíme studii
Gerac využít k vyřešení hlavní otázky: Jaká má být celková
koncepce léčby chronických bolestí?" říká se specialista Michael
Zenz.


Zdroj: ČTK