Vnitřní použití Aloe vera

26.8.2005 00:00
Zdraví

Citováno podle MUDr.Ivana E.Danhofa, Ph.D.
Přes více než 300 let mastičkáři a mastičkářky v údolí Rio Grande v Texasu a v severních státech Mexika doporučovali vnitřní gel Aloe na "Las enfremedades del estomago y los intestinos, pero especialment para las ulceras". (Nemoci žaludku a střev, ale zejména pro vředy). Jako výsledek těchto anekdotických zpráv byly podniknuty vědecké výzkumy na zvířecích modelech (laboratorních krysách), které ukázaly, že gel Aloe, aplikovaný před stresem indukujícím vředy (imobilizace), snižuje o 80% počet vytvořených vředů při porovnání s kontrolními zvířaty, kterým byla podána sůl místo gelu Aloe. Podobně jestliže byl gel Aloe podán poté, co se vředy vytvořily, hojení bylo třikrát rychlejší ve srovnání s hojením u kontrolních zvířat.

Historie - vnitřní použití Aloe vera

Historické doklady obsahují více než 4000 let stará svědectví o vysoké úctě dávných lidí k přínosům Aloe vera.

Ve 30.letech 20.století se zvýšil zájem o vnitřní gel, když bylo zjištěno, že je tento materiál výrazně účinný v léčbě radiací indukované dermatitidy. Od té doby bylo v literatuře popsáno mnoho zevních a vnitřních způsobů použití vnitřního gelu Aloe, některé z nich opravdu pozoruhodné. Vzhledem ke zvyšujícímu se množství anekdotických zpráv, znamenajících podporu příznivých účinků pití mletého, konzervovaného vnitřního gelu Aloe, bylo podniknuto mnoho vědeckých výzkumů k ověření validity těchto anekdotických zpráv.

Bude načrtnuto několik vědecky zdokumentovaných příznivých účinků pití nápojů s Aloe k odlišení od nevýslovného počtu anekdotických zpráv, které reprezentují subjektivní dojmy nebo odhady.

Gastrointestinální poruchy

Přes více než 300 let mastičkáři a mastičkářky v údolí Rio Grande v Texasu a v severních státech Mexika doporučovali vnitřní gel Aloe na "Las enfremedades del estomago y los intestinos, pero especialment para las ulceras". (Nemoci žaludku a střev, ale zejména pro vředy). Jako výsledek těchto anekdotických zpráv byly podniknuty vědecké výzkumy na zvířecích modelech (laboratorních krysách), které ukázaly, že gel Aloe, aplikovaný před stresem indukujícím vředy (imobilizace), snižuje o 80% počet vytvořených vředů při porovnání s kontrolními zvířaty, kterým byla podána sůl místo gelu Aloe. Podobně jestliže byl gel Aloe podán poté, co se vředy vytvořily, hojení bylo třikrát rychlejší ve srovnání s hojením u kontrolních zvířat. (Galal a kol., 1975)

V druhém laboratorním výzkumu bylo předchozí léčení gelem Aloe účinné v 85% v prevenci lézí žaludku a o 50% lepší v hojení žaludečních vředů než u kontrol. (Kandil a Gobran, 1979)

Další studie ukázaly, že běžná skupina složek rostliny, triterpeny, včetně lupeolu, je aktivní proti tvorbě žaludečních vředů

u krys albínů po nucené imobilizaci. (Gupta a kol., 1981) Jiné výzkumy ukázaly, že přípravky z gelu Aloe obsahují lupeol jakož i jiné triterpenoidy. (Suga a Hirata, 1983)

Gel Aloe smísený s těžkou tekutou vazelínou z ropy (2:1) byl podán 12 pacientům, 7 mužům a 5 ženám ve věku 24 až 84 let, s dle RTG jasně prokázanými duodenálními vředy. Všech 12 pacientů se plně uzdravilo a vředy se nevrátily minimálně jeden rok po zahojení. Tato studie však trpí faktem, že (1) Duodenální vředy se často hojí spontánně bez jakékoliv léčby a (2) Nebyla kontrolní skupina pacientů léčená podobných způsobem bez podání Aloe. Přesto lékaři, kteří tuto studii provedli reprezentují trénované, klinicky zkušené pozorovatele, a tak mají i tato nekontrolovaná pozorování nějaké vědecké zásluhy. (Blitz a kol., 1963)

Ateroskleroza a ischemická choroba srdeční

Ischemická choroba srdeční sdružená s akumulací krevních tuků (lipidů) ve výstelce tepen je stále jednou z hlavních příčin úmrtí v západním světě. Několik studií na zvířecích modelech jakož i na lidských subjektech předpokládá, že požití gelu Aloe může mít příznivý účinek na snížení sérového cholesterolu, sérových triglyceridů a sérových fosfolipidů, které, když jsou zvýšené, zřejmě akcelerují ukládání tukových substancí ve velkých a středních tepnách, včetně věnčitých tepen srdce.

V jedné studii byly krysy albíni krmeny dietou s vysokým obsahem cholesterolu s experimentální skupinou krmenou polysacharidem (Glukomannan) z Aloe. Ve srovnání se skupinou kontrolních zvířat skupina krmená frakcí Aloe vykazovala:

1. Snížené celkové hladiny cholesterolu.
2. Snížené hladiny triglyceridů.
3. Snížené hladiny fosfolipidů.
4. Snížené hladiny neesterifikovaných mastných kyselin.
5. Zvýšené hladiny HDL cholesterolu ("dobrý" cholesterol).
6. Výrazně zvýšené poměry HDL/Celkový cholesterol.

Důkazy předpokládají, že požívání gelu Aloe může mít zdraví prospěšný účinek na metabolismus tuků (lipidů), který by mohl, když je u lidských subjektů aktivní, snižovat riziko ischemické choroby srdeční u lidí. (Joshi a Dixit, 1986)

Opice, kterým byl podáván Triton, který způsobuje výrazný vzestup krevních lipidů, byly rozděleny do dvou skupin. První skupině byla podávána Aloe, zatímco druhá skupina dostávala přípravek klofibrát, který se klinicky používá ke snižování sérových hladin cholesterolu a triglyceridů. Následující data ukazují snížení různých parametrů v porovnání s kontrolní skupinou zvířat.

Bylo patrno snížení poměru HDL/Celkový cholesterol. (Bixit a Joshi, 1983)

Opice léčené Aloe PARAMETR Opice léčené klofibrátem
45.5% Neesterifikované
mastné kyseliny
23,9%
37,8% Triglyceridy 50,0%
51,2% Fosfolipidy 23,9%


Jako třetí výzkum byla provedena studie na 5000 pacientů, kteří byli živeni lusky místní indiánské rostliny isabgalu, který poskytuje vlákno, a gelem Aloe jako nápojem. Ve třech oblastech byly pozorovány významné účinky:

  • Metabolismus lipidů
  • Snížený celkový cholesterol.
  • Snížené triglyceridy.
  • Zvýšený HDL cholesterol.
  • Metabolismus uhlovodíků
  • Snížené hladiny cukru v krvi nalačno u diabetických pacientů.
  • Snížená postprandiální (po jídle) elevace hladin cukru v krvi u diabetických pacientů.
  • Angina pectoris (bolesti na hrudi v důsledku nedostatečného okysličení srdce.)
  • Snížená frekvence atak angíny.

    Tato data ve studiích na lidech předpokládají zisk z diety minimálně v části vztažené k požitému nápoji z Aloe a mohou mít zdraví prospěšné účinky na několik tělních systémů. (Agarwal, 1985)

    Protirakovinné působení

    Jeden z nejznámějších experimentálních modelů rakoviny je sarkom-180. Když byla Aloe podána myším trpícím nádorem S-180, byl inhibován růst tumoru. (Soeda, 1969, Suzuki, 1979)

    Podobně Alexin B, specifický druh molekuly odvozený z Aloe, vykazuje protirakovinné aktivity proti lymfocytární leukémii. (Suzuki, 1979a) Další výzkumy odhalily, že má další druh molekuly odvozený z Aloe, Aloctin-A, protirakovinné působení, ale jeho činnost je spíše podporující imunitní systém než přímá protirakovinná činnost. (Imanishi a kol., 1981)

    Imunitní systém

    Existuje několik mechanismů, které přispívají k imunologické ochraně fungující u zdravých osob. Mezi těmito mechanismy je požívání bakterií a jiných potencionálně škodlivých činitelů určitými bílými krvinkami (proces nazývaný fagocytóza) a tvorba protilátek (tvořených jinou skupinou bílých krvinek, lymfocyty B) pravděpodobně nejdůležitější. Vědecké doklady předpokládají, že gel Aloe obsahuje složky, které jsou aktivní jak při stimulaci fagocytózy, tak při stimulaci tvorby protilátek.

    V jedné studii se ukázalo, že frakce z Aloe zvyšují fagocytózu, jestliže jsou injikovány morčatům. (Stepanava a kol., 1977) V jiné studii byla myším injikována intraperitoneálně Escherichia coli, která způsobila rozvoj závažné infekce v břišní dutině, jmenovitě peritonitidu. Injekce materiálu ze dvou druhů Aloe (Aloe barteri a Aloe ferox) stimulovaly fagocytární aktivitu u zvířat. (Delaveau a kol., 1980) Bylo ukázáno, že je u dospělých pacientů s bronchiálním astmatem snížená fagocytární aktivita. Směs aminokyselin odvozených z Aloe zlepšila sníženou fagocytární funkci bílých krvinek u astmatických pacientů. (Yagi a kol., 1987) V další studii, kde byly určité materiály (lektiny) purifikované z Aloe přidány k lidským lymfocytům vypěstovaným z tkáňových kultur, byly lidské bílé krvinky stimulovány k produkci protilátek. (Suzuki a kol., 1979)

    Asi nejpozoruhodnější studie se týkají účinku frakcí Aloe na stav pacientů s HIV, který způsobuje AIDS. Polysacharidová frakce Aloe vykazuje antivirovou aktivitu a zlepšuje funkci buněk. Polysacharid byl podávaný perorálně, 250 miligramů čtyřikrát denně 8 pacientům s ARC (komplex sdružený s AIDS) se stadii dle Waltera Reeda od 3 do 6. Osm z osmi pacientů se za 90 dní léčby zlepšilo průměrně snížením stadia dle Waltera Reeda o 2. Horečka a noční pocení zmizelo u všech pacientů, průjem se zmírnil u dvou ze tří pacientů, oportunní infekce (které jsou obvykle zodpovědné za smrt pacienta s AIDS) byly kontrolované nebo eliminované u šesti z osmi pacientů. Dva pacienti, neschopní práce kvůli intenzitě svých příznaků, se vrátili plně do svých zaměstnání. Tři pacienti ze tří vykazovali pokles HIV jaderného antigenu (P-24). Na počátku pozitivní kultivace HIV se staly negativní u tří pacientů. Klinická toxicita a nežádoucí účinky se vůbec nevyskytovaly. Studie akutní toxicity na zvířatech neukazovaly toxicitu ani u dávek 100krát větších než byly ty, které byly používány v experimentech na lidech. (McDaniel a McAnalley, 1988). Přesto byly tyto pokusy nekontrolované a musí být provedeny další studie, používající příslušný vědecký design, před tím, než budou data akceptována vědeckou komunitou.

    V plazmě jsou čtyři interagující systémy, které slouží k životně důležitým ochranným funkcím. Jedná se o následující:

    1. Vnitřní koagulační systém (srážení krve)
    2. Plasminogen (prevence a rozpouštění intravaskulárních sraženin)
    3. Kininogen (zánět)
    4. Komplement (ničení intravaskulárních baktérií)

    Poslední jmenovaný systém, komplementový systém, se skládá ze série proteinů, které potřebují aktivaci. Jestliže jsou aktivovány, reagují tyto proteiny sekvenčně - kaskádový fenomén - a tvoří kruhové proteiny ve tvaru koblihy, které jsou ukotveny v povrchu membrán bakterií, kde doslova způsobují "díry", které dovolují, aby bylo nitro baktérie exponováno prostředí, což způsobuje smrt organizmu. Normálně je komplementový systém stimulovaný přítomností polysacharidů na povrchů invadujícího organizmu. Studie ukázaly, že polysacharidy Aloe (glukomannany) mohou plnit tuto funkci. (t'Hart a kol, 1988, t'Hart a kol, 1989)

    V literatuře jsou uváděny některé další příznivé účinky požívané Aloe. Po pravdě bylo na zvířecích modelech studováno mnoho anekdotických zpráv, které podporují důvěryhodnost těchto anekdotických informací. Jiné popisované pozitivní účinky na lidských subjektech ještě musí být zdokumentovány vědeckými výzkumy. V různých laboratořích v zemi i jiných zemích s současné době probíhá množství studií.

    Tři klíčové body jsou pro věrohodnost vědeckých studií zásadní: (1) Jak jsou polysacharidy zpracovány v trávicím traktu? (2) Jestliže je šťáva tak "zředěná", je opravdu dost absorbovaného materiálu, aby zodpovídal za uváděné výsledky? (3) Jaké množství šťávy podané perorálně by bylo v průměru potřeba, aby bylo dosaženo pozitivního účinku?

    Odpovědi jsou:

  • Polysacharidy nejsou tráveny enzymatickým systémem v lidském trávicím traktu: tyto molekuly, obsahující manózu, jsou absorbovány endocytózou, tj. jsou přijímány do buňky intaktní.
  • Podle všeho dle experimentů na zvířatech stačí k vyvolání pozitivního účinku i velmi malá množství složek Aloe.
  • U lidí jsou příznivé účinky patrny již při požití 2 uncí dvakrát denně.

    Více informací naleznete na www.aloestava.cz

    REFERENCE:

    Agarwal OP: Prevention of atheromatous heart disease. Angiology 36: 485-492, 1985.
    Blitz JJ; Smith JW; Gerard JR: Aloe vera gel in peptic ulcer therapy; Preliminary report. J Amer Osteopath Assoc. 62: 731-735, 1963.
    Delaveau P; Lallouette P; Tessier AM: Drogues vegetales stimulant l
  • Přidat komentář

     
    * *