Spánek není ztracený čas

21.3.2005 00:00
Zdraví

Člověk prospí zhruba třetinu svého života. Spaní věnuje větší část, než jakou stráví milováním, výchovou dětí, jídlem, zábavou a aktivitami ve volném čase. Ale protože je spánek pro lidské zdraví stejně důležitý, ne-li důležitější než jídlo, není to vůbec ztracený čas. Jeho význam každoročně 21. března připomíná Mezinárodní den zdravého spánku.

Spánek byl odjakživa opředen záhadami, snad proto, že lidem trochu připomíná smrt. Už v antice byl Hypnos, který jemným dotykem křídel zavíral oči spánkem, bratrem boha smrti Thanata. A sny, jimž přičítáme důležitost i dnes, přinášel bůh Morfeus.

Věda dokázala, že spánek je aktivním stadiem života a je nenahraditelný pro regeneraci těla a především mozku - totiž pro ukládání informací, tedy paměť. Zdaleka ale o procesu spaní neví všechno, úplně nerozluštila ještě ani otázku, jak spánek vzniká.

Jednoduše řečeno je spánek řada opakujících se cyklů, které trvají 80 až 110 minut a představují různé fáze mozkové a tělesné činnosti. Aby si člověk odpočinul, musí spánek obsahovat aspoň tři takové cykly.

Člověk prý v průměru spí osm hodin. Průměry je však nutno brát s rezervou. Doba spánku se totiž zkracuje, od začátku minulého století už o hodinu a půl. Naši předci spali devět, my jen sedm a půl hodiny, snad jako daň modernímu rychlému životu.

Potřeba přirozeného spánku je individuální a liší se nejen věkem, ale i genetickými dispozicemi člověka. Někomu, aby byl jako rybička, stačí spát pět hodin, jiný potřebuje osm i víc.

Vědci, kteří se spánkem zabývají, tvrdí, že důležitější než množství je kvalita spánku. Budeme-li spát krátce, hluboce a mít sny, budeme na tom lépe než devítihodinoví spáči. Tezi spěte málo, budete úspěšní, potvrzuje i řada velikánů, kteří spali maximálně pět hodin denně.

Prý jen dvě (někdy se uvádí čtyři) hodiny spával Napoleon Bonaparte. Vynálezce Thomas Alva Edison říkal, že spánek otupuje, a po čtyřech hodinách spaní mohl pracoval dvacet hodin v kuse. Spáčem nebyl ani dramatik Luigi Pirandello. Také šéf Fiatu Gianni Agnelli podle tisku nespal víc než pět hodin. Většina z nich se dožila vysokého věku, a tak zřejmě krátký spánek souvisí s dlouhým věkem. Americké studie tvrdí, že nejvyššího věku se dožívají lidé, kteří spí v noci kolem sedmi hodin, ne víc.

Originálně odpočíval Leonardo da Vinci - každé čtyři hodiny se prospal patnáct minut. Stejný režim krátkých spánků vícekrát za den třeba používají jachtaři při několikatýdenních závodech. Je vhodný pro většinu lidí ohrožených nedostatkem spánku, ať pracují v nepřetržitém provozu či jde o výjimečnou situaci. Velmi dobře ho znají i rodiče novorozenců, kteří jsou podle vědců skupinou snad nejvíce ohroženou spánkovou deprivací.

Britský státník Winston Churchill vyznával zase krátký odpolední spánek, po němž výkonně pracoval do noci. Takový denní "šlofík" je podle vědců opravdu užitečný, může podpořit schopnost učit se a zapamatovat si, zlepšuje bystrost, produktivitu a kreativitu. A nejlepší myšlenky prý lidi napadají před usnutím. Některé firmy v Americe, Japonsku a Německu toho už využívají a zaměstnanci si tam mohou legálně "schrupnout" a "dobít baterie".

Naopak stačí pár probdělých nocí a člověk je úplně mimo, omámený jako po požití alkoholu, klesá mu pozornost, koordinace pohybů, snižuje se imunita, zhoršuje zdraví. Podle Guinnessovy knihy rekordů vydržela nejdéle nespát v roce 1977 Angličanka Maureen Westonová - 449 hodin, tedy 18 dní a 17 hodin.

Je dokázáno, že nedostatek spánku člověka zabije dřív než hladovění. Menší deficity si tělo ale naštěstí umí nahradit hned v dalším i déletrvajícím spánku. Přespat se zdravý člověk nemůže.

Iva Pokorná - ČTK

Související produkty

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

super no. jen snad, ze nekolik clanku si tady navzajem protireci. jeden rika,...
adam  |  3.1.2007 21:41

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *