Příběh 90 letého italského lékaře, který léčí rakovinu.

29.4.2002 00:00
Zdraví

Na doktoru Luigim di Bellovi není nic výjimečného. Je střední postavy a nosí tmavé, na italské poměry fádní šaty. Ničím zajímavá není ani restaurace, kam chodí na kávu. Přesto člověk rychle pochopí, proč tohoto devadesátiletého lékaře s laskavýma očima a mírným výrazem koaly vyhledávají pacienti nemocní rakovinou. Di Bella jim naslouchá jako nikdo jiný, konzultace u něj trvají i několik hodin.

Nechá si podrobně pospat všechny symptomy, potíže i rodinné poměry. Pak to vše zváží a namixuje léčbu z předepsaných i volně dostupných léků, vitamínů, hormonů a homeopatických přípravků. Míchá přesně na pacientovu míru.

Ve většině případů jsou jeho klienti spokojeni, o čemž svědčí Di Bellova internetová stránka. Mnoho z 10.000 nemocných, kteří prošli jeho rukama, popisuje dobrou zkušenost se staříkem; většinou oceňují, že jim dokázal vlít novou naději a odvahu. Di Bellova metoda nemá podle statistik větší úspěch než postupy v onkologii standardně používané. Přesto byl italský parlament letos na nátlak veřejného mínění nucen zařadit Di Bellovu terapii mezi uznávané metody léčby rakoviny.

Di Bellovi kolegové jsou ale velmi kritičtí a tvrdí, že staříkova praxe má s lékařskou vědou společného asi tolik, jako kouzla Harryho Pottera. Onkolog Gianfilippo Bertelli z janovského ústavu pro výzkum rakoviny považuje Di Bellovu metodu za nebezpečné šarlatánství, jež v léčbě rakoviny nemá místo.

Milánský farmakolog Silvio Garattini hodnotí Di Bellovy "koktejly" jako iracionální a nevědecké kombinace používané bez jakýchkoli vědeckých podkladů.

Di Bello se svou metodu nepokusil hájit v odborných publikacích a průzkum neprokázal vyšší úspěšnost než u klasické terapie. Tak proč se pacienti tísní u jeho dveří?

Když italský lékař zahájil svou koktejlovou léčbu v roce 1998, v zahraničí o něm nikdo nevěděl. V Itálii to začalo několika televizními zpověďmi pacientů, kteří tvrdili, že je Di Bello vyléčil. Lékař sám tvrdil, že se mu podařilo vyléčit několik případů velmi těžkých typů rakoviny, jako je Hodgkinova choroba či rakovina plic. Byl prý úspěšný také v léčbě Alzheimerovy choroby a roztroušené sklerózy.

Pacienti vzali tehdy ministerstvo zdravotnictví útokem a hrozili tehdejší ministryni Rosarii Bindiové smrtí, bude-li ministerstvo nadále odmítat zahrnout Di Bellovu léčbu do hrazené péče. Bindiová tlaku ustoupila podle vlastních slov proto, jen aby neohrozila veřejný pořádek. Dala ale také podnět k prvním klinickým zkouškám, jež měla zjistit Di Bellovu úspěšnost.

Výsledek nebyl lichotivý. Z 386 osob nemocných rakovinou, kteří tenkrát prošli Di Bellovýma rukama, se nikdo zcela neuzdravil, částečně pouze tři lidé. Zkouška provedená další rok prokázala stabilizovaný stav u 12 procent Di Bellových pacientů. U 52 procent se stav zhoršil a čtvrtina zemřela.

Časopis Rakovina vyhodnotil lékařské zprávy Di Bellových pacientů a dospěl k závěru, že pět let, po něž při terapii v průměru žili, je "významně kratší doba než u pacientů, kteří prošli standardní onkologickou léčbou". Časopis The British Medical Journal napsal, že Di Bllovy výsledky nejsou dost průkazné, aby jeho metoda získala povolení k dalším klinickým zkouškám. Di Bello obvinil periodika ze zaujatosti, diktované zájmy farmaceutické lobby. The British Medical Journal později podjatost připustil.

Lékař je toho názoru, že klinické zkoušky nemohly být pro něj příznivé, protože se na něj obracejí většinou lidé ve stadiu nemoci, kdy už pro ně není vhodná chemoterapie, operace ani ozařování.

Jsou však i tací, kteří Di Bellv postup uznávají. Doktor Aaron Malkin v roce 1999 otevřel v Torontu ordinaci a sliboval pacientům, že budou léčeni Di Bellovou metodou. Zpočátku byl zahrnut zájmem nemocných, ale pak musel připustit, že lidé, kteří mají velkou šanci na uzdravení, se rozhodují pro tradiční terapii a že se k Di Bellově metodě uchylují ti nejzoufalejší, hledající spíš zázrak.

Di Bellova "léčba" možná nemá s vědou či seriózní zdravotnickou péčí moc společného, ale určitou hodnotu jí upřít rozhodně nelze, uzavírá Newsweek.

Zdroj: ČTK

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Prave 28.novembra to bol rok, co som zobrala poslednu chemoterapiu. Moja...
Jolana  |  15.12.2004 17:47

Dobrý den Jolano, jak se Vám daří nyní po té léčbě? Můžete mi...
Anna  |  7.9.2006 20:12

Ziju v Italii dvacetpet let a neprekvapuje me ze mate tak mizernè informace...
Ilona Opletalova  |  12.4.2012 18:07

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *