Objevení endorfínů - tzv. hormonů štěstí

23.4.2012 00:01
Zdraví

Stojí za to se chvíli věnovat vědeckým poznatkům týkajícím se endorfinů. (Ano, budeme teď trochu zkoumat teorii, ale ne dlouho.) Jejich objevení a docenění jejich významu jsou ve skutečnosti teprve nedávného data.

Nejznámější osobou je v této souvislosti Candace Pert, která začala svůj doktorandský výzkum pod vedením Solomona Snydera na katedře farmako­logie na Univerzitě Johna Hopkinse v Baltimoru tak, že zkoumala, jak opium a morfium „přistávají“ v lidských buňkách a vyvolávají známý silný účinek. Šlo o to hlouběji porozumět tomuto mechanismu, protože by to velice po­mohlo například při vyvíjení účinnějších analgetik, na něž by se nevytváře­la tak silná závislost. V říjnu roku 1972 identifikovala Candace Pert tzv. opiátový receptor, přičemž použila techniku, již vynalezl Avram Goldstein ze Stanfordské univerzity v Kalifornii. Tento receptor je ona část buňky, která přijímá a poté reaguje na drogu.

Logicky se nabízel závěr, že pokud má tělo vlastní mechanismus k recepci těchto drog, je také možné, že se přirozeně vytvářejí v těle. Jinak řečeno, v těle by měl existovat ekvivalent opia nebo farmakologicky vyráběného morfinu. A tak se tyto látky začaly hledat v laboratořích po celém světě.

Hledání skončilo roku 1975, kdy John Hudges a Hans Kosterlitz z Aberdeenské univerzity ve Skotsku publikovali článek, ve kterém popsali určité látky, které nazvali „enkefaliny“. Američtí vědci pracující na stejném poli je však pojmenovali „endorfiny“, což znamená endogenní morfiny, tj. morfiny, jež produkuje tělo. A to je také pojem, jenž se začal všeobecně používat.

Bylo objeveno dvacet typů endorfinů, které se vyskytují v nervové sou­stavě. Patří k rodině chemických látek, jež se označují jako neuropeptidy a které v těle přenášejí informace. Existuje přibližně sto různých typů neuropeptidů a všechno to jsou aminokyseliny. Nejznámější aminokyselina je asi DNK, krásná dvojitá spirálovitá molekula obsahující naše genetické kódy.

Ve výzkumu se pokračovalo dál a bylo objeveno, kde se přesně endorfiny produkují v těle a co jejich tvorbu podněcuje. Původně se myslelo, že jejich tvorba je omezena pouze na mozek, ale v 80. letech se objevilo, že se vylučují nejen v mozku, ale též v celém těle.

To byl revoluční objev, protože vedl k novému a velice důležitému pojetí - totiž že nervová soustava, imunitní systém a endokrinní (hormonální) sys­tém jsou úzce propojeny. Endorfiny lze vytvářet kdekoli v těle a také celým systémem protékají jako vlny v oceánu. Ve své knize Molekuly emocí popisuje Candace Pert tento proces následovně:

Jde o to, že lidský mozek je velice dobře propojen s ostatním tělem na molekulární úrovni, a to do té míry, že psychosomatickou síť, kterou se šíří inteligentní informace z jednoho systému do druhého, výstižně označuje termín pohyblivý mozek. Každá zóna neboli soustava v síti - nervo­vá, hormonální, trávicí a imunitní - je uzpůsobená tak, že stěmi ostatními komunikuje prostřednictvím specifických receptorů transmisních peptidů. Každou sekundu dochází k mohutnému vyměňování informací. Představte si, že kaž­dá z těchto transmisních soustav má určitý tón, že si brouká typickou melodii. Pokud bychom byli schopni zaslechnout tuto hudbu těla svýma ušima, slyšeli bychom souhrn zvu­ků, jenž by byl hudbou, kterou vyluzují naše emoce.

Do starých modelů lidského těla se tedy musel zapracovat nový. Tělo nejsou jen kosti, šlachy a svaly, nejsou to jen dopravní soustavy, kudy proudí krev, lymfa a kudy se přenášejí nervové impulzy. Z psychoneuroimunitního hledis­ka bychom se na tělo měli dívat rovněž jako na proudící informační systém, jehož všechny části jsou zapojeny do doručování, přijímání a zpracovávání informací. To je určující pro pochopení systému vztahů a zpětných vazeb pro­bíhajících mezi tělem, pocity a myslí. Endorfiny a další neuropeptidy proudí tělem a předávají tyto informace způsobem, který se podobá kotli polévky, která se míchá a která plná různých živin a chutí. Tyto živiny a chutě jsou z jednoho hlediska chemické látky. Z jiného hlediska jsou to však naše nála­dy, emoce a pocity.

Endorfiny, zdraví a imunitní systém

Endorfiny jsou přímo zapojeny do následujících fyziologických funkcí:

 - Snižování a tlumení bolesti v centrální nervové soustavě a na periferi­ích

 - Chronická bolest

-  Fyziologie trávicí soustavy

 - Regulace krevního oběhu

- Regulace teploty

- Kontrola konzumace potravy a chuťové preference

- Dýchání

- Zvracení

- Imunitní pochody

- Regulace hormonů předního mozkového laloku

- Neuroendokrinní kontrola rozmnožování

- Porod

Nepřímo se také uplatňují v následujících psychických funkcích:

  • Stres
  • Spontánní jednání
  • Učení se a paměť
  • Motivace
  • Psychiatrické poruchy

Endorfiny odstraňují stres a bolest. Všeobecně účinkují tak, že uvolňují tkáň, tak aby všechny nezbytné protilátky putovaly do postižené části těla a tam do­šlo k nápravě a léčení. Ve stresu se obranyschopnost výrazně zmenšuje. Když endorfiny nepřetržitě proudí tělem, vyhýbají se překážkám, a tak se udržuje stav biochemické návaznosti. Tímto způsobem se imunitní systém udržuje v optimálním stavu.

Endorfiny speciálně zlepšují imunitní systém tak, že aktivují buňky, jež přirozeně zabíjejí defektní a rakovinové buňky. Udržují rovněž flexibilitu a průchodnost cév, čímž podporují normální proudění krve do tkání; to brání mnoha onemocněním dospělých, jako například mrtvicím a kardiovaskulár­ním problémům. (Většina chorob v dospělém věku začíná ucpanými cévami.)

Zdroj: William Bloom - Endorfinový efekt, nakladatelství Alternativa

Související produkty

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

S článkem musím alespoň částečně souhlasit. Velmi mi vyhovuje...
LindaZzZZzz  |  7.5.2012 17:54

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *