Nejhorší epidemie eboly v historii má už 10.150 obětí

25.3.2015 00:01
Zdraví

Základní údaje o současné epidemii eboly v Africe (před rokem 22. března bylo potvrzeno, že jde o virus eboly) WHO údajně dva měsíce otálela s vyhlášením poplachu kvůli ebole.

  - Ebola (též krvácivá horečka) je jednou z nejobávanějších chorob na světě; je vysoce nakažlivá a úmrtnost na ni dosahuje až 90 procent.


    - Neexistuje na ni lék, ani vakcína, ač některé se testují.


    - Epidemie vypukla v prosinci 2013 v Guineji (že jde o ebolu bylo potvrzeno v březnu 2014) a rozšířila se do Sierry Leone, Libérie, Nigérie, Mali a Senegalu. Nezávisle na epidemii v západní Africe se ebola (jiná varianta viru) šířila i v Kongu, kde ale už epidemie skončila (49 obětí). Oficiální konec šíření nákazy byl už dříve ohlášen i z Nigérie (osm mrtvých) a ze Senegalu (žádná oběť).


    - Do Evropy a USA dorazilo několik nakažených ebolou; většinou šlo o zdravotníky, kteří nemocné v Africe ošetřovali. Několik z nich se uzdravilo, naopak například v madridské nemocnici na ebolu zemřeli dva španělští kněží nakažení v Africe a v USA ebole podlehl Liberijec rovněž infikovaný v Africe.


    - Dosud si současná epidemie eboly vyžádala na 10.150 obětí, nakažených je zatím hlášeno 24.590. Nejvíce osob (přes 4240) na ni zemřelo v Libérii, konkrétně v její metropoli Monrovii; asi 3680 obětí zatím hlásí Sierra Leone a na 2215 Guinea.


    - Nemoc způsobuje virus ebola, nazvaný podle řeky Ebola v Konžské demokratické republice (Kongo; dříve Zair), kde byla tato nemoc v roce 1976 poprvé identifikována. Epidemie tehdy propukla v konžské vesnici Yambuku a v Nzaře v sousedním Súdánu a zemřelo na ni 431 ze 602 nakažených. Nový virus tam objevil tehdy 27letý belgický lékař Peter Piot.


    - Diagnostika eboly je obtížná, protože prvotní symptomy mohou připomínat například chřipku. Pacienta sužuje slabost, má teplotu, která záhy rychle stoupá. Častými příznaky jsou průjem, zvracení, vnitřní či též vnější krvácení, pak začínají selhávat orgány, nejprve játra a ledviny.


    - Symptomy se mohou objevit dva až 21 dnů po nakažení. Přenáší se krví, sekrety a tělesnými tekutinami nemocného; je třeba se proto vyvarovat například i kontaktu s použitými ručníky. Častými oběťmi jsou zdravotníci ošetřující nemocné, pokud nepoužívají rukavice, masky a ochranné brýle. Člověk může být přenašečem viru někdy až sedm týdnů po uzdravení.


    - Přirozenými hostiteli viru ebola jsou netopýři živící se ovocem. V Africe byly zdokumentovány i případy nákazy při kontaktu s uhynulými či nemocnými opicemi, lesními antilopami či dikobrazy.


    - Všechny dosavadní epidemie eboly postihly africký kontinent. Nejvíce obětí (431) před tou současnou si vyžádal už první známý výskyt eboly v roce 1976 (v Kongu a Súdánu); druhý nejvyšší počet lidí (254) zabil virus eboly v roce 1995 rovněž v Kongu, 224 osob jí podlehlo v roce 2000 v Ugandě a poslední větší epidemie eboly postihla v roce 2007 Kongo, kde na ni tehdy zemřelo 187 lidí.

- Světová zdravotnická organizace (WHO) prý dva měsíce otálela s vyhlášením mezinárodního poplachu kvůli epidemii eboly v západní Africe, a to zjevně i z politických a ekonomických důvodů. Vyplývá to z interních e-mailů a dokumentů, které má k dispozici agentura AP.
    WHO připouští, že jednala pomalu, ale přičítá svou nepohotovou reakci částečně překvapivé povaze dosud nejhorší epidemie krvácivé horečky, která si zřejmě vyžádala více než 10.000 mrtvých. Drtivá většina těchto obětí byla zaznamenána ve třech západoafrických státech, Sierře Leone, Libérii a Guineji.
    WHO si rovněž stěžovala, že neměla dostatečné informace v reálném čase. AP ale na základě získaných dokumentů tvrdí, že zdravotnická organizace od počátku dobře věděla, o jak neobvyklou epidemii jde. Představitelé WHO prý byli o svízelné situaci včas informováni a dostávali naléhavé žádosti o pomoc.
    Dokumenty rovněž ukazují, že vysocí úředníci WHO si v soukromí pohrávali s myšlenkou vyhlásit mezinárodní stav nouze už počátkem loňského června, ale nakonec se tak stalo až 8. srpna.
    Vrchní ředitelé však údajně odrazovali od dřívějšího podniknutí takového kroku a zdůvodňovali to tím, že by mohl být považován za “nepřátelský akt“ a ohrožovat jednotlivé ekonomiky.
    Také politici zjevně vyvíjeli na WHO tlak, aby stav nouze nevyhlašovala. Z elektronické korespondence a dalších dokumentů vyplývá, že WHO se obávala vyprovokování konfliktu se zeměmi zasaženými ebolou a toho, že by mezinárodní poplach mohl negativně zasáhnout i do poutě muslimů do Mekky.

Zdroj: ČTL

Přidat komentář

 
* *