Léčivá moc světla

15.6.2009 00:00
Zdraví

Nechte rostlinu pár dní bez světla a spolehlivě ji zabijete. Naproti tomu člověk může v naprosté tmě pobývat neomezenou dobu, a kromě toho, že nemůže používat zrak, se na první pohled nic vážného neděje. Ovšem jen na první pohled

Naši předkové si důležitost Slunce uvědomovali velmi dobře. Mayové a Egypťané jej uctívali jako božstvo. Pro Kelty byl zimní slunovrat, oslava ?návratu? Slunce, jedním z nejdůležitějších svátků. A Bible? Ta přeci začíná slovy: ?Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá a tma byla nad propastí. I řek Bůh: Budiž světlo!? Také většina dnešních lidé si potřebu světla intuitivně uvědomuje. Zkuste si teď v zimě všimnout, když se po několika pošmourných dnech konečně objeví sluníčko, jak mu všichni automaticky nastavují obličeje.


Nezastupitelnost světla však již několik desetiletí potvrzují i vědci. Díky nim například víme, že opakované vystavování slunci vede ke snížení tepové frekvence, krevního tlaku či obsahu cukru v krvi a naopak zvyšuje příliv energie, výdrž, odolnost vůči stresu a schopnost krve vázat kyslík. A slepice, které mají možnost výběhu pod širým nebem, snášejí dokonce oproti svým ?kolegyním? z velkochovů vejce s nižším obsahem cholesterolu.

Světelná brána v našich očích
A jakým způsobem vlastně světlo ovlivňuje pochody v našem těle? Bránu, kterou do něj proniká, představují oči. Ty jsou totiž nejen důležitým smyslovým orgánem (jejich prostřednictvím přijímáme více než 90 % informací o okolním světě), ale mají i přímé spojení s  mozkem a celým tělem. Proto z nich můžeme nejen vyčíst spoustu informací o našem zdravotním stavu, fyziologických i emočních pochodech, ale rovněž jejich prostřednictvím ovlivňovat řadu procesů v těle. Dalším orgánem, který na světlo reaguje, je samozřejmě i naše pokožka.


Oči nejsou s mozkem spojeny pouze optickým nervem, který přenáší informace o vzhledu okolního světa. Z naší sítnice totiž vedou i další nervové spoje a to do dvou velmi důležitých oblastí ? hypothalamu a epifýzy.


Hypothalamus
řídí celou řadu zásadních procesů v organismu ? autonomní nervovou soustavu, rovnováhu energie, hospodaření s tekutinami, krevní oběh, regulaci teploty, spánku a dýchání. Informace z něj se dále dostávají do hypofýzy, která reguluje funkci všech ostatních žláz s vnitřní sekrecí a prostřednictvím hormonů tak ovlivňuje většinu biochemických reakcí v organismu. Působení slunečního záření tak omezuje například vylučování stresových hormonů nadledvinkami (při použití světla s odlišným spektrem však jejich produkce naopak stoupá), a dokonce i inzulinu, který umožňuje přeměnu krevního cukru na zásobní polysacharidy.


Světlem je přímo ovlivňována i epifýza neboli šišinka, která je často nazývána ?třetím okem? (u některých živočichů dokonce obsahuje zbytky buněk citlivých na světlo). Šišinka je důležitá především proto, že během temné fáze dne vylučuje melatonin, přezdívaný jako ?spánkový hormon?. Kromě toho ovlivňuje i růst, rozmnožování, krevní tlak, motoriku, imunitu či růst nádorových buněk.
Důkazem, že naše reakce na světlo nejsou pouze psychické, je i fakt, že u nevidomých není produkce melatoninu narušena ? na rozdíl od lidí, jimž musely být z nějakého důvodu vyoperovány celé oči.

Autor Peter Sale

Přidat komentář

 
* *