Kontaktní alergický ekzém

28.6.2011 00:00
Zdraví

Je to nejčastější druh ekzému. Existuje forma akutní, subakutní i chronická. Ekzém nemá ostré ohraničení a šíří se i na místa vzdálená, která nejsou v přímém styku s alergenem (přenos rukama, oděvem, výpary, prachem apod.). Výrazně svědí.

 

Stupeň poškození je závislý na alergogenní potenci vyvolávající látky a na individuální reaktibilitě organismu.

Po vybavení pacienta z kontaktu s alergenem ustupuje ekzém pomalu, často recidivuje. Příčinou recidiv je buď další styk třeba i se stopami aler­genu, nebo kontakt s chemicky příbuznými látkami (skupinová alergie), nebo superalergizace  jinými alergeny (další alergeny v domácím i pra­covním prostředí, zevní léky, mikrobiální alergeny), nebo i „nespecific­ké“ iritační vlivy všeho druhu (mytí, prach, mýdlo, alkálie, drsný oděv aj.). K podráždění kontaktního ekzému často přispěje i nevhodné léčení a ošetřování (zapaření, nevhodná volba léku či jeho koncentrace nebo for­my apod.).

Zdrojem alergizace jsou kontaktní alergeny. Kožní projevy vznikají teprve po určité době latence nezbytně nutné ke vzniku senzibilizace (ne­jméně 5-7 dní, většinou řada týdnů, měsíců i let od prvního kontaktu). Kontaktní alergeny jsou většinou látky nízkomolekulární, které se teprve po proniknutí do kůže vážou na proteiny pokožky a vytvoří s nimi „úplný antigen“. Tento se dostává mízní cestou do uzlin a tam po kontaktu s lymfocyty T vznikají cytotoxické lymfocyty T namířené proti konjugátu. Indu­kované lymfocyty T se dostávají zpět do kůže a perivaskulárně se fixují. Po novém styku s antigenem vzniká alergická reakce - ekzém. U senzibilizovaných jedinců se reakce dostaví obvykle za 24-48 hod. po kontaktu s aler­genem. Protože senzibilizované lymfocyty přenášejí přecitlivělost do kůže celého těla, vznikne reakce na kterémkoliv místě nového kontaktu s aler­genem; proto se zjišťování alergenu epikutánním testem může provádět da­leko od místa původního ekzému (záda).

Alergogenní potence chemických látek je různá. Nejsilnější známé kon­taktní alergeny jsou dinitrochlórbenzen a primin (Primula obconica). Jimi lze v krátké době senzibilizovat kůži každého člověka i zvířete. Silné a časté alergeny jsou: chróm, nikl, rtuť, kobalt; formaldehyd; prokain, parafenylendiamin, anilin, azobarviva, akcelerátory a antioxidanty z pryže, epoxid, pryskyřice, různé složky kosmetik, lanolín, parabeny, používané v masťových základech jako konzervační přísady, rostliny, z léků neomycin, streptomycin, chloramphenicol, sulfonamidy, trikrezol, peruánský bal­zám, eugenol, rezorcin aj. Počet kontaktních alergenů jde do mnoha tisíců a s bouřlivě se rozvíjející chemizací našeho života jich stále rapidně přibý­vá . Alergeny se mohou vyskytovat jak v domácím, tak v pra­covním prostředí. Dojde-li k alergizaci a ke vzniku ekzému vlivem alerge­nů z výrobního procesu, máme co dělat s ekzémem profesionálním. Vzniklá přecitlivělost je obvykle trvalá; málokdy dojde ke spontánní desenzibilizaci a jen vyjímečně se jí podaří docílit léčbou.

Zvláštní formu kontaktního alergického ekzému je ekzém fotokontaktní.  Kůže zde odpovídá na chemickou látku alergickou reakcí jen po slu­nečním ozáření. Samotný kontakt nebo samotné ozáření alergickou reakci nevyprovokuje. Ekzém vzniká často po sulfonamidech, fenothiazinových derivátech, halogenových salicylanilidech (tzv. „salánech“ v kosmetikách a pracích prostředcích apod.).

Příčinou kontaktního alergického ekzému je zpočátku jen jeden alergen. Často se ale setkáváme s přecitlivělostí na 2, 3 až 5 různých alergenů, vzác­ná je alergie polyvalentní tj. na velké množství alergenů. Častá je skupi­nová přecitlivělost, podmíněná přecitlivělostí jen na určitou část molekuly alergenu. Tím se stává přecitlivělým i na řadu chemicky příbuzných látek, majících tuto alergogenní část v molekule, ačkoliv s nimi dosud nepřišel do styku. Např. nemocný přecitlivělý na prokain se musí vyvarovat styku i se všemi ostatními anestetiky prokainového typu, se sulfonamidy, parafenylendiaminem, anilínem a jeho četnými deriváty a také s mnoha azobarvivy. Všechny tyto látky obsahují ve své molekule stejnou alergogenní skupinu. Jiným typem alergie je tzv. sdružená přecitlivělost podmíněná tím, že ně­které látky doprovázejí ve stopových kvantech jiné a při alergizaci se oba alergeny uplatní současně nebo postupně (sloučeniny chrómu, kobaltu a niklu).

Vyšetřování kontaktního alergického ekzému, hledání a průkaz jeho příčiny je náročná detektivní práce vyžadující speciální znalosti. Spo­čívá v podrobné osobní a pracovní anamnéze, v níž se zvláštní pozor­nost věnuje látkám chemické povahy v pracovním i domácím prostředí. Zde může být užitečná i zdravotní sestra zejména pokud se týká navá­zání kontaktu s postiženou osobou, podání návodu, co by mohlo být pří­činou potíží, a zjištění některých zálib, koníčků a pracovních návyků, opatření v domácnosti apod. Určitým vodítkem může být i lokalizace a průběh ekzému ve vztahu k možné expozici. Podezřelé alergeny se pak testují. 

Správně provedené, hodnocené a interpretované epikutánní testy jsou jednou z nejspolehlivějších dermatologických vyšetřovacích metod. Malý okrsek kůže se vystaví podezíranému alergenu v takové koncentraci a v ta­kovém ředidle, aby se vyloučila možnost iritace. Terčík netkané tkaniny asi 1x1 cm krytý celofánovým terčíkem s centrálním okénkem se zvlhčí roz­tokem alergenu nebo natře alergenem v masťovém vehikulu či posype aler­genem v prášku a přiloží na kůži, nejlépe na zádech. Pevné hmoty se rozdrtí­me. Tkaniny, pryž, kůži a některé plastické hmoty nebo listy rostlin se přiloží ve stejně velkém čtverečku přímo na kůži. Terčíky se fixují na kůži adhezívní nealergogenní náplastí. Při aplikaci většího počtu testů se kladou plátky vedle sebe ve vzdálenostech asi 3 cm a překrývají se  dohro­mady pruhem náplasti 5 cm širokým. Jednotlivé testy se značí při okraji náplasti na kůži pa­cienta čísly nebo tečkami pomocí organického barviva, v pořadí souhlasném se seznamem testovaných látek. Náplast s testy se odstraňuje obvykle po 48 hodinách (u pevných látek, z nichž se alergen pomalu uvolňuje, za 72 hodin), reakce se odečítá, výsledky zapisují do záznamu.

Při podezření na kontaktní alergii na látky s příliš velkou molekulou je možné provést tzv. test skarifikační, kdy se příslušné místo aplikace jemně podráždí sterilní jehlou tak, aby nedocházelo ke krvácení ošetřené plochy. Takto se aplikují zvířecí srst, zelenina, maso, vejce aj.

Testy se provádí zpravidla v sériích. Rutinní sada obsahuje časté aler­geny. Pomůže zjistit příčinu alergie v hmotách, které se v anamnéze ne­odhalili. V současné době by měla obsahovat terpentýn, dvojchroman dra­selný, síran nikelnatý, chlorid rtuťnatý, chlorid kobaltnatý, parafenylendiamin, antioxidant 4010 NA, merkaptobenzothiazol, formaldehyd, tetrametylthiuramdisulfid, mezokain, neomycin, alcoholes lanae, parabeny, peruánský balzám a kalafunu. K tomu účelu jsou standardně vyráběné a aktuálně měněné sady, které je možné objednat u příslušné firmy.

Léko­vé testy se aplikují při podezření na alergizaci zevně aplikovanými léky (benzokain, neomycin, lanolin, parabeny, rezorcin, sulfonamidy, peruán­ský balzám, endiaron, dehet, chloramfenikol, streptomycin, xantocilin, heřmánek). 

Speciální testy se provádí s látkami, které byly odhaleny v anamnéze ja­ko možná příčina ekzému a nejsou v základní sadě.

Fotosenzibilizační epikutánní test se provádí stejně jako test epikutánní, ale dvojmo. Ihned po sejmutí plátků (po 48 hodinové aplikaci) se jeden test ozáří, druhý kryjeme (černým papírem). Nejvhodnější je přímé slu­neční záření, z umělých zdrojů je lepší xenonová lampa. Reakce se srovnává v několika dalších dnech s testem kontrolním, neozářeným. Reakce u ozářeného testu při negativním kontrolním testu svědčí pro fotosenzibili­zační účinek zkoumané látky.

Léčení: základem úspěchu je vybavení postiženého z vlivu alergenu. Eliminujeme též každé dráždění (mýdlo, tření, pocení, pohyb, drsný oděv aj.). U ekzému profesionálního je nezbytná pracovní neschopnost k elimi­naci pracovníka z pracovního prostředí skýtajícího dráždění nebo i superalergizaci nebo impetiginizaci. Ještě vhodnější je hospitalizace, jednak pro výhodu úplné eliminace alergenů domácího i pracovního prostředí, jednak pro možnost podrobnějšího vyšetření. Kůži kontaminovaná alergenem se často oplachuje (koupel, sprcha bez mýdla). Není tedy pravda, že ekzém nesnáší vodu, nesnáší pouze dráždění mycími prostředky. Příkazy při léčbě určuje lékař. V případě přikládání obkladů je třeba dbát na to, aby nedošlo k zapaření. Obkladovou tekutinu zpočátku častěji vy­měňujeme, abychom odstranili postupně z pokožky alergen. Pokožka přesušenou obklady  se zvláčňuje indiferentní mastí, např. nesoleným vepřo­vým sádlem.

Pokud se podařilo zjistit alergen, vydává se pacientovi „Alergologický průkaz“, který obsahuje údaje o zjištěném alergenu a o látkách nebo hmotách, jichž se má osoba vyvarovat. Tento průkaz slouží nejen k infor­maci pacienta a jeho lékaře, ale i ke správnému začlenění do výrobního procesu.

Zdroj: Milena Jirásková - Dermatovenerologie

 

 

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

podobný egzém mám v tříslech, jen nevím, jak moc akutní je...
tomaslezal@yahoo.com  |  30.6.2011 13:56

Poradím jak se zbavit natrvalo ekzémů.Info na pavkane@seznam.cz
pavkane  |  4.7.2011 14:10

takže třetí zdravotní problém se kterým si dokážeš poradit?
d  |  4.7.2011 14:43

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *