Filozofie léčby klasickou homeopatií

11.12.2001 00:00
Zdraví

"Když léčíte pouze symptomy, zaháníte nemoc do hlubších vrstev a urychlujete umírání a smrt. Problém je v tom, že nevíte, co děláte." (Peter Chappell: Homeopatická samoléčba)

Filozofie klasické homeopatie je založená na těchto myšlenkách:

1) Nemoc není náhoda, jen my sami jsme zodpovědní za svoje zdraví i svoji nemoc

Onemocněli jsme proto, že něco v našem životě není v pořádku, někde děláme chybu, sešli jsme z cesty. Jen my sami jsme plně zodpovědní za svoji nemoc, i když se tuto zodpovědnost příliš často snažíme převést na něco nebo někoho jiného (náhoda, vir ve vzduchu, chřipková epidemie, doktor apod.).

2) Klasická homeopatie léčí podstatu nemoci, ne pouhé příznaky

Na rozdíl od alopatické medicíny i některých homeopatických směrů (francouzská škola, EAV metoda) léčí klasická homeopatie příčinu (podstatu) nemoci a ne její pouhé příznaky. Klasická homeopatie je tedy holistický systém, tzn. léčí pacienta jako celek a jako jednotlivce. Na žádnou nemoc neexistuje určitý lék, ale existuje lék pro pacienta trpícího nemocí. Lék se vybírá podle momentálního stavu celého člověka. Příklad: když dostaneme angínu, předepíše nám doktor antibiotika = dojde k potlačení příznaku nemoci, angíny, alopatickým lékem hlouběji do těla. Příčina toho, proč jsme angínu dostali, zůstala nevyřešena. Při léčbě klasickou homeopatií budeme vybírat lék ne podle jednotlivého symptomu, angíny, ale podle všech duševních a fyzických příznaků každého jednotlivého člověka v tento okamžik - lék ušitý na míru pacientovi jako jedinečné lidské bytosti. Správně vybraný homeopatický lék pak "pootočí" naše vnímání reality tak, abychom pochopili co nám angína svojí symbolikou chtěla říct. Tím, že odstraníme příčinu nemoci, zmizí i její symptom - angína. Podáním vhodně vybraného homeopatického léku se tak změní náš vnitřní stav prostřednictvím duchovní informace, která je v léku obsažena. Lék nám tak nastaví zrcadlo našeho bludu, toho, jak zkresleně vnímáme realitu (příklady bludů: všichni se na mě dívají, pozorují mě, jsem méněcenný, všichni mě chtějí okrást apod.).

3) Emoční zranění a traumata jako příčiny nemocí

Všichni na své cestě životem prožíváme různá traumata, emocionální zranění. Jako děti jsme např.cítili nedostatek lásky rodičů, připadali jsme si bezvýznamní a nedocenění ve velkém světě. Nebo na nás skočil velký pes a my se vylekali, případně nás přepadl zloděj a okradl nás, mnoho žen bylo znásilněno. Všechny tyto události nás ovlivňují dál, aniž bychom o tom věděli. Pokud je totiž člověk dlouhý čas zvyklý na nějakou situaci nebo potká-li ho během života nějaké silné trauma či stres, zanechá to v jeho paměti stopu. Tuto stopu, otisk stále nosíme dál v sobě, i když už jsme na zraňující událost dávno zapomněli. Stačí ale sebemenší podnět, který traumatickou situaci jen mírně připomene, a organismus reaguje na danou situaci nepřiměřeně. Tato nepřiměřená reakce může mít mnoho podob a v klasické homeopatii to nazýváme nemocí. Nemoc ovšem nemusí vzniknout pouze výše popsaným způsobem, nýbrž dochází i k přenosu otisků, stop, z rodičů na dítě během početí, v těhotenství, v duchovní rovině i k přenosu mentálních otisků z generací našich rodičů, prarodičů a dalších předků na nás. Pokud se tyto otisky neuvedou do rovnováhy vhodným přirozeným způsobem - např. konstituční homeopatickou léčbou, příp. miasmatickým čištěním, najde si organismus kompenzaci v podobě tělesné nemoci.Všechny poruchy našich orgánů mají prvotní příčinu v traumatech, se kterými jsme nebyli schopni se vyrovnat v době, kdy nastaly, ani později. Když např. někdo z našich blízkých nečekaně zemře, potřebujeme truchlit. Nemůžeme-li ale plakat, protože už jsme zapomněli jak, zůstane v našem nitru rána. Pokud se později v našem životě rozvinou symptomy jako chronická únava, senná rýma nebo bolesti hlavy, většinou si je nespojíme se zadrženým smutkem. Jinou příčinou traumatu může být potlačení pocitu vzteku, nenávisti, zrady. Události jako nehoda, ztráta zaměstnání nebo partnera, stěhování apod. také mohou zanechat stopu v našem životě. Z duševního zranění se člověk může uzdravit sám, přirozeným způsobem - pláčem, smíchem, žertováním apod. Nebo léčbou klasickou homeopatií. Homeopatické léky napodobují vnitřní zranění, upomínají tělo, jak je má odblokovat a vyřešit, takže trauma pak zmizí samo přirozenou cestou. Tím, že se zbavíme vnitřních zranění, odezní vnější příznaky, nemoc.

4) Nemoc jako blud

Nemoc je součást našeho vývoje dopředu. Vzniká v okamžiku, kdy si něco nedokážeme prožít na duševní úrovni, potlačíme to, nedokážeme tím projít. Nemoc je blud, který se projevuje na fyzickém těle. Nemoc vzniká tehdy, když naše reakce na situaci se díky bludu stává omezená. Původní situace už neexistuje, ale zanechala otisk, stopu. Čím více nejsme schopni reagovat na současnou situaci, tím více jsme nemocní. Zdraví tedy znamená svobodu člověka být v současném okamžiku a naplnit smysl svého života. Člověk je nástrojem ducha, jímž mu byl stanoven určitý úkol. Nemoc stojí v cestě schopnosti organismu tento smysl naplnit, protože člověku nedovoluje reagovat na přítomnost. Nutí ho reagovat podle situace z minulosti. Léčba je navrácením zdraví. Toho docílíme, když si pacient uvědomí vlastní chybné vnímání reality. Umožní mu to, postaví-li se tváří v tvář vlastnímu bludu. Představuje to základ zákona podobnosti, na kterém je homeopatie založena. Rozhodneme-li se pro léčbu klasickou homeopatií, rozhodujeme se pro odstraňování našich bludů. Tím, že blud je chybné vnímání reality, je také nemoc chybné vnímání současnosti. Celý mentální stav člověka je projevem tohoto chybného vnímání (bludu). Po podání homeopatického léku projdeme naším bludem a nemoc se pak nemusí projevit na fyzické úrovni.

Ing. Bára Mašková

Přidat komentář

 
* *