Co se děje, když chrápeme?

4.2.2014 00:01
Zdraví

Pro chrápání jsou typické hlasité zvuky při dýchání, zatímco chrápající člověk spí. Pokud při chrápání nedochází k poruchám dechu ani k narušení spánku jako takového, mluví odborníci o primárním chrápání. Pokud však při chrápání dochází k výpadkům dechu na více než deset vteřin, odborníci hovoří o apnoickém, nebo též obstrukčním chrápání. A co je základem chrápání?

Najdeme to v hltanu. V zadní části ústní dutiny se nachází takzvaný čípek (lékařsky uvula), který je zavěšen na měkkém patře. Měkké patro, ústní sliznici, která zabezpečuje, aby se nám nedostaly při jídle do nosu potraviny a nápoje, můžete vidět, když se postavíte před zrcadlo a doširoka roze­vřete ústa. Je to růžový lalok sliznice, na jehož dolním konci je zavěšen čípek.

Ve spánku každému člověku povoluje svalstvo oblasti nosu a hltanu. Jestliže jsou horní dýchací cesty zúžené, zvyšuje se rychlost proudění vdechovaného a vydechovaného vzduchu. Následkem toho klesá tlak v hltanu. Představte si hltan jako ha­dici sestavenou z více než dvaceti párů kruhových svalů. Když je nižší tlak a svaly jsou ochablé, nastává kolaps hadice.

Svou roli zde hraje také jazyk. Stačí, aby se zadní část jazyka ve spaní sesula dozadu, což se stane velice snadno, když spáč  leží na zádech nebo zvrátí hlavu dozadu. Spodní čelist v této pozici nemá oporu a spící člověk dýchá pootevřenými ústy. Cesta pro vdechovaný vzduch se zužuje, takže jej spáč musí na­sávat vyšším tlakem. Vzduch se pak hlučně protlačuje úzkým průduchem.

Na chrápání se většinou podílí více příčinných faktorů. Rýma, zánět vedlejších dutin nebo čelních dutin, to vše může vést ke změněnému dýchání nosem. Alergie (například alergie na do­mácí prach nebo roztoče), zvětšené mandle, nezhoubné bu­jení na nosní sliznici (takzvané polypy) nebo zkřivená nosní přepážka mohou rovněž způsobovat, že člověk dýchá ústy. Ke chrápání však může vést také nadváha, která způsobuje uklá­dání tuku v oblasti hltanu nebo jazyka, nebo nadprůměrná kon­zumace alkoholu či užívání medikamentů.

O primárním chrápání uvažujeme, když spící člověk při vde­chování vydává slyšitelné zvuky, ale nedochází k výpadkům de­chu čili apnoe. Primární chrápání nevede k potížím s usínáním, k narušenému spánku ani ke zvýšené únavě přes den. Během chrápání tohoto typu si proud vzduchu při dýchání udržuje sta­bilitu. Tkáň patra a hltanu s postranními stěnami hltanu, kořen jazyka a hrtanová příklopka (epiglottis) vibrují. Tak vznikají ony zvuky typické pro chrápání.

Při apnoickém chrápání dochází fázovitě k výpadku dechu úplným uzavřením cest. Výpadek dechu je extrémně nebez­pečný, protože chrápající člověk se v tu chvíli může teoreticky i udusit. Do mozku se však dostává málo kyslíku, a tak mozek vyšle signál k procitnutí. Spáč se probudí ještě včas, aby mohl nabrat dech. Noc tedy přežije, ale trpí neustálým rušením spánku. Toto apnoické dýchání způsobuje, že jsou lidé ráno una­vení a vyčerpaní. Mají nižší odolnost vůči zátěžím, méně se mo­hou koncentrovat a více se rozčilují.

Pokud byste si chtěli udělat jasno v tom, vyžaduje-li vaše chrápání odbornou terapii - v případě velmi hlasitého chrápání tomu tak bývá - měli byste vyhledat specialistu na chrápání.

Zdroj: Wu Li - Chrápání a jak si s ním poradit, nakladatelsví Portál

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Manžel taky chrápal, koupila jsem mu sprej PSSST! a je po chrápání:)
Pavla  |  21.3.2014 14:16

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *