Bakteriální onemocnění kůže

26.4.2007 00:00
Zdraví

Na povrchu kůže celého těla, stejně jako v horních částech vlasových míšků, jsou vždy přítomny četné mikroorganismy. Osídlení kůže mikroby začíná již při narození, kdy bakterie vytvářejí na povrchu kůže a ve vlasových folikulech malé kolonie. Různé druhy kulových mikrobů, tzv. koků a bakterií na kožním povrchu, spolu s bakteriemi nezávislými na kyslíku, některými kvasinkami a roztoči (např. rodu Demodex) ve vlasových folikulech jsou trvalými obyvateli - rezidenty - kůže, a žijí s ní v symbióze.

Při kontaktu s okolním prostředím se na kůži dostávají nejrůznější další mikroorganismy, přichytávají se na rohovou vrstvu pokožky, ale díky účinné obraně nejsou schopny vyvolat infekci. Zdravá kůže má řadu obranných mechanismů, např. odolnou rohovou vrstvu nebo kyselý povrchní film z potu, a mazu, kterými se dovede ubránit proti drobnějším poraněním, chemickým vlivům i infekcím.

Vniknutí infekce do kůže usnadňuje několik faktorů, např. porušení celistvosti rohové vrstvy pokožky ať již drobným poškozením, změnou vlhkosti kůže (zapařením) nebo nedostatečnou hygienou, dále odstranění povrchní vrstvy z mazu a potu, a porušená činnost buněčných nebo protilátkových obranných pochodů. Při vzniku bakteriální kožní infekce mívá často velký význam i zhoršení celkového zdravotního stavu, např. při závažných vleklých chorobách, dlouhotrvajícím fyzickém zatížení nebo při poruchách výměny látkové.

Hnisavá onemocnění kůže (pyodermie) jsou převážně způsobena stafylokoky a streptokoky. Podle místa jejich působení se rozlišují povrchní a hluboké pyodermie, pyodermie postihující vlasové folikuly a pyodermie postihující potní žlázy.

Nejčastějším hnisavým onemocněním povrchních vrstev kůže je impetigo (chrásty). Projevuje se ohraničeným zarudnutím a zduřením kůže s rychlým vznikem puchýřků na povrchu. Jejich krytba brzy praská a mokvající spodina se pokrývá vrstvou medově žlutých strupů ze zaschlého tkáňového moku. Nejčastěji se tvoří v okolí nosu nebo úst a na rukou, odkud se škrabáním může choroba přenést na celé tělo. Impetigo je značně nakažlivé a především mezi dětmi se snadno přenáší dotykem prstů, znečištěným kapesníkem, ručníkem nebo prádlem. Při rozsáhlejším postižení kůže může dojít ke zduření mízních uzlin, v závažných případech i k zánětu ledvin.
Impetigo se dá vyléčit během několika dnů. Je však nutné nejdříve odstranit strupy z povrchu ložisek, pod kterými se mikroby udržují, ať již rozmáčením dezinfekčními roztoky (např. růžovým roztokem hyper-manganu), nebo rozpuštěním mastmi s 5 až 10 procenty salicylové kyseliny. Obnažením spodiny je zajištěn přístup k vyvolávajícím mikrobům a umožněno ošetření účinnými antibiotickými mastmi. V závažnějších případech se podávají antibiotika celkově, podle předem zjištěné citlivosti mikroba vůči antibiotiku. Pokud je zdroj infekce v nose nebo v nosohltanu, je nezbytné ošetřit i tato místa. Po zhojení nezůstávají jizvy.

Přestupem infekce z povrchu kůže do horní části vlasového míšku (folikulu) vzniká folikulitida, s hnisavou neštovičkou v jeho horní části. Pokud infekce pronikne do hlubších částí folikulu a na jeho okolí, s následnou odúmrtí (nekrózou) okolní vazivové tkáně, tvoří se nežit (furunkl). Dělá se nejčastěji na ochlupených částech těla v místech, kde se kůže často otírá o šatstvo. Zánětlivě zduřelý a bolestivý hrbol uprostřed s nekrotickým čepem se obvykle tvoří jednotlivě, postupně ale mohou vzniknout i další a onemocnění mívá vleklý průběh. Příčinou opakovaného vzniku furunklu bývá náhlé snížení odolnosti vůči mikrobům, které byly do té doby na kůži snášeny jako neškodné. Jejich rezervoárem je nejčastěji sliznice nosu a okolí konečníku, odkud se roznášejí po celém těle. Ke ztrátě odolnosti může např. dojít při cukrovce nebo při poruchách krvetvorby. Důležité je vědět, že žádný nežit se nesmí násilně vymačkávat. Rozrušil by se tím ochranný val, který se okolo ložiska hnisu a mrtvé tkáně vytvořil, a především při umístění furunklu na nose a na horním rtu mohou být vzniklé následky životu nebezpečné. Z těchto míst totiž vedou krevní odvodně cévy přímo do vnitrolebních splavů.
Při léčbě se používají nejprve masti uvolňující hnis a odstraňující odumřelou tkáň, později antiseptické nebo antibiotické přípravky. V závažnějších případech je zapotřebí celkové léčby antibiotiky podle zjištěné citlivosti mikroba, protože vyvolávající zlatý stafylokokus bývá často vůči účinku mnoha antibiotik rezistentní a výběr použitelného antibiotika je značně zúžený. V závažném případě je na místě i chirurgické ošetření s drenáží. Někdy pomůže posílení obranyschopnosti vakcínami.

Mikroorganismy způsobující hnisání a kvasinky jsou nejčastější příčinou bolavých ústních koutků (anguli infectiosi). Při jejich vzniku spolupůsobí, nebo je přímo zavinuje, hluboký skus (vrozený, ve stáří, nevhodná zubní protéza), cukrovka, poruchy zažívacího ústrojí, nedostatek vitaminu B aj. V koutcích úst se objevují zarudlé plošky, ohraničené od okolní kůže límečkem rozmáčené pokožky. Při dlouhém trvání se vytvářejí praskliny, někdy dosti hluboké a bolestivé.
Léčení, jehož úspěch závisí především na zjištění a odstranění vyvolávající příčiny, spočívá v omývání nemocných koutků dezinfekčními roztoky (např. borovou vodou, růžovým roztokem hypermanganu) a po odstranění stroupků potíráním mastmi s protizánětlivými a protimikro-biálními prostředky (např. přípravky s kortikosteroidy a antibiotiky).

Na prstech rukou dochází často k zánětům nehtových valů (paronychiím). Napomáhá tomu časté máčení rukou a nesprávně prováděná manikúra. Oddělení pokožky od nehtové ploténky, nebo její i mikroskopické poranění, umožňuje vniknutí hnisavé infekce pod nehtový val s jeho následným zánětlivým a bolestivým zduřením. Někdy se dá vytlačit kapka hnisu. Onemocnění je zdlouhavé a nehet odrůstá zdeformovaný.
Před léčbou je vždy důležité zjistit, o jaký druh infekce se jedná, protože kromě stafylokoků to často bývají i kvasinky. Způsob léčby se pak řídí podle zjištěného původce. Někdy je nezbytný chirurgický zákrok.

Náhlé zhoršení zdravotního stavu s vysokou horečkou, bolestmi hlavy, nevolností a někdy i se zvracením je charakteristické pro růži (erysipelas). Onemocnění bývá způsobeno zavlečením streptokokové nákazy do porušené kůže, nejčastěji v meziprstních prostorách nohou při plísňovém onemocnění, v okolí nosu a jinde na obličeji a na bércích v místě venózních vředů. Tyto celkové příznaky bývají současně nebo o několik dnů později doprovázeny zduřením a zarudnutím kůže, které se jazykovitě šíří z místa vstupu infekce do okolí. Růže, pokud není důkladně vyléčena, má sklon k častému opakování na stejném místě. Po opakovaných zánětech takové místo trvale a nevyléčitelně opuchne.
Nejúčinnější léčbou je injekční podání penicilinu, který se při častém opakování aplikuje dlouhodobě. Důležité je i dlouhodobé pečlivé ošetřování míst, která mohou být branou vstupu infekce do kůže.

Od závažného onemocnění jako je růže se svým lehkým průběhem bez horeček a jiných celkových příznaků, ale s podobnými kožními projevy, liší červenka (erysipeloid), což je onemocnění vyvolané infekčním původcem červenky vepřů. Nejčastěji onemocní ženy v domácnosti, kuchaři a řezníci, kteří si při zpracování infikovaného vepřového, ale i rybího masa poraní kůži na rukou. Za několik dnů se v okolí poraněného místa objeví na kůži červenofialové hladké a svědící ložisko s mírně vyvýšenými okraji, které se pomalu zvětšuje a šíří na předloktí. Léčení antibiotiky vede k rychlému uzdravení.

Zdroj: František Vosmík - Nemoci kůže - prevence a léčba v kostce, nakladatelství Grada

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

Dobrý den, poradím Vám, jak toto onemocnění úspěšně léčit....
S.Kunzová  |  9.5.2008 13:39

No fuj to bych teda nechtěla...Natož že teď mám rýmu...Tak tohle je...
Zděňka  |  14.9.2010 17:45

Dobrý den mohu vám pomoci?
LIBOREK  |  14.9.2010 17:46

zistily mi stafolokoka kmeny nevim co to zname mam snisave pupinky na...
zuzana  |  19.9.2014 17:30

muj mejl zuzana1476@seznam.cz dekuji
zuzana  |  19.9.2014 17:34

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *